Článek
V každém ligovém zápase uplynulé sezóny bez ohledu na obsazení byly vidět a leckdy i slyšet nevybíravé slovní výpady vůči rozhodčím. Nejvíce aktivní byl kapitán Sparty Krejčí, následován spoluhráčem Kuchtou. Slávisté nezůstávali pozadu, v jejich případě se vulgární výkřiky ozývaly nejčastěji od členů realizačního týmu. Občasnými excesy se do podvědomí diváků dostali trenéři Koubek a Kováč, na Slovácku byl čiperným sběratelem karet kouč Svědík a mohli bychom pokračovat dále.
Rozhodčí musí být pánem na hřišti
Otázkou je, proč si tuzemští rozhodčí takové chování nechávají líbit. Pětadvacetiletému mladíkovi Krejčímu procházelo takřka od úvodního hvizdu oslovování hlavních arbitrů vulgárními výrazy označující pohlavní orgány. Většina hráčů a někteří trenéři se se sudími baví jako s podřadnými onucemi.
Logicky se nabízí jednoduché řešení. První varování, poté žlutá karta a v případě pokračování nevhodných projevů karta červená bez ohledu na čas utkání. Fotbal není univerzitní přednáškou. Vyhrocené emoce jsou nezbytnou součástí zápasů, ale měl by být zachován respekt ke druhému.
To už je ovšem záležitost samotných rozhodčích. Pokud po sobě nechají sprostě pořvávat a neumí si zjednat pořádek, pak je k zamyšlení, jak mohli být zařazeni do seznamu prvoligových sudích. Proč nejsou neurvalí hráči okamžitě trestáni? Pískají zápasy psychicky slabí jedinci bez sebevědomí nebo jsou z vyšších míst uděleny instrukce, že se musí nad nadávky povznést a dělat mrtvé brouky?
Proměna nevychovanců v gentlemany
Během zápasů na Euru, ale i v Evropské lize, byl Krejčí jako vyměněný. Pokud dostal žlutou kartu, tak jen za fauly, které nebyly z kategorie zbytečných. K rozhodčím se choval pokorně a diskutoval s nimi s ohledem na fotbalové prostředí v mezích slušnosti. Kuchta se do hovorů se sudími téměř nezapojoval. V základní skupině bylo vyhrocené utkání s Turky, ale k tomu vrchovatou měrou přispěl rozhodčí Kovács. Postupně poškodil oba týmy a zápas absolutně nezvládl. V prvních dvou zápasech byli hráči českého týmu ukáznění. Bývalí Slávisté Souček a zejména Coufal (který během působení u sešívaných řval na rozhodčí celý zápas) se zřejmě v Anglii naučili, že k rozhodčímu je třeba mít respekt.
Přijde direktivní řešení nebo zůstane vše při starém ?
V čem spočívá podstata problému? Jsou čeští rozhodčí slaboši, kteří už od pohledu vzbuzují dojem, že na sobě nechají štípat dříví? Nebo mají zahraniční rozhodčí (na rozdíl od našich) dovednost získat si okamžitě přirozenou autoritu? Zabývá se tímto nešvarem česká komise rozhodčích, nebo jej schválně přehlíží? Každopádně by měla svým zaměstnancům pomoci. Ve svém vlastním zájmu učinit vhodná opatření, nastavit jasná pravidla ohledně komunikace hráčů s rozhodčími a jejich porušení nekompromisně trestat.
