„Už na ně nemáme“: Jak české peníze mění evropský fotbal

Vedl jsem desítky rozhovorů poslední měsíc na toto téma a teď se budu snažit tyto myšlenky přenést na „papír“ – jak a čím se trh změní.

„Český trh je drahý, budeme se dívat jinam.“ To je věta, kterou slýcháme často, ale otázkou je, kam jinam. Dlouhá léta to bylo Slovensko, ale nůžky mezi naší ligou a ligou zemí pod Tatrami se rok co rok rozevírají – to je jednoduchý fakt. Rozdíl v kvalitě soutěží je dnes dramatický. Záložník Baníku Ostrava Artur Musák, který dorazil z Michalovců, přiznal, že „rychlost, na jakou byl zvyklý z ligových zápasů na Slovensku, se v Baníku odvíjejí tréninky.“ Takže ano, tato přestupová trasa se nezastaví, jen podle mého budou kluby muset počítat s tím, že hráči nebudou posilou okamžitě, protože tempo a kvalitu ze zápasů s kluby – ke vší úctě k nim – jako je Skalica, Michalovce, Komárno nebo Podbrezová tak takovou v naší nejvyšší soutěži možná nepotkají ani při přáteláku. Slova Musáka a minutáž několika hráčů, co ze Slovenska přišli, to jen podtrhují.

Pokud budeme brát největšího rivala z Visegrádské čtyřky, je to jednoznačně polská Ekstraklasa. Manažer předního polského klubu, který si nepřál být jmenován, mi řekl, když budu parafrázovat toto: „V podstatě každý hráč z české ligy má pro polské kluby smysl, protože víme, že díky fyzické náročnosti soutěže přijde výborně připravený. Ale s tím je konec – už na ně nemáme.“ Polské kluby mají navíc obavy, že o jejich nejlepší hráče bude u nás zájem a polské organizace nebudou mít finanční sílu je udržet. Můžeme si vzít příklad před pár lety z bohatých klubů Legie Varšava a Wisly Krakov – oba stály před krachem a musely utáhnout šrouby. Legie se ze situace pomalu vzpamatovává, ale Wisla, třináctinásobný mistr Polska, hraje druhou ligu. Górnik Zabrze může být rád, že před dvěma lety podepsali Patrika Hellebranda z Českých Budějovic. Dnes by tahoun lídra polské soutěže skoro jistě „podepsal“ nějaký klub z republiky. Pražská S už dnes neváhají koupit hráče kolem pěti milionů eur, polské velkokluby se pohybují maximálně kolem dvou milionů za transfer.

Dále se samozřejmě nabízí Skandinávie. Švédsko, Norsko a Dánsko jsou trhy, které jako první objevila Slavia, následuje ji Sparta a nyní se zřejmě k těmto klubům připojí další kluby z tuzemska, které už dobudovaly nebo budují svá skautská oddělení. Hráči z těchto lig jsou zvyklí na fyzickou hru a cenově dostupnější než domácí hráči – to je realita dneška. Nemusíme chodit daleko – nedávno se vyrojily zprávy o boj pražských S o dánského záložníka Oskara Ohlenschlaegera z norského Frederikstadu. Jednadvacetiletý univerzál má fantastická čísla – 28 zápasů, 6 gólů a 3 asistence. Rád si počkám, kam hráč zamíří.

Ale hlavní myšlenku, kterou bych chtěl sdělit, je, že díky zvyšujícím se rozpočtům klubů by se v budoucnu časem mohli stát trhem hráčů z lig Holandska, Belgie nebo dokonce chudších klubů přímo z Ligue 1. Samozřejmě se nebavím o klubech jako Ajax, PSV nebo Anderlecht, ale chudší kluby z těchto zemí mají celkem často nějaké finanční trable, a to nejpodstatnější je fakt, že ve všech těchto zemích jsou mnohem větší daně než u nás. Hráč může dostat i míň, ale v konečném důsledku si samozřejmě vydělává víc, a to je výhoda, která se v budoucnu může stát pikovým esem v konkurenčním a rychlém fotbalovém prostředí pro naše kluby.

Změna sil našich klubů a zákonitě s ní i transferové mapy znamená pro české kluby novou výzvu. Musí budovat skautské sítě v nových regionech, učit se fungovat na trzích, kde dosud neměly zkušenosti. Teplice už oznámily vytvoření sedmičlenného skautského týmu, Jiří Bílek jako nejúspěšnější manažer posledních pěti let jde do Pardubic. Adolf Šádek se nechal slyšet, že má konečně „munici“ jako pražská S, velké plány mají v Brně nebo v Olomouci a mohl bych dlouze pokračovat. Liga se mění rychleji, než jsme čekali – to je věta, se kterou se setkávám často. Kdo to nepochopí zůstane pozadu. Slovensko už není automatickou volbou, Polsko se stává spíše konkurentem než partnerem. Čeká nás hledání nových trhů pro ambice, které kluby mají. Budoucnost českého fotbalu leží možná úplně jinde, než jsme si ještě před pár lety mysleli, ale rozhodně se na to těším a chci být u toho.

Autor textu: Radek Ondrák