Článek
To opět ukázalo, že nás zřejmě opět čeká ročník plný nesmyslných rozhodnutí a chaosu. I po téměř šesti letech od spuštění tohoto projektu se totiž stále řeší pochybení u naprosto očividných situací.
Hned ze začátku bych rád uvedl věci na pravou míru. Práce rozhodčích, zejména těch fotbalových, je jedna z psychicky nejnáročnějších prací. Snad u žádné jiné profese nejste přímo konfrontován dvaadvaceti leckdy uřvanými hráči, kteří mají v zádech často až několika tisícový dav, který každé vaše rozhodnutí bezprostředně ohodnotí. Na každé rozhodnutí máte pár vteřin a nikdy dopředu stoprocentně nevíte, zda bude správné. Proto je naprosto pochopitelné, že všechna rozhodnutí hlavního arbitra na hřišti nemusí být vždy správná. Jako dělají chyby hráči, dělají je i rozhodčí na hřišti. Každý, kdo má alespoň trochu zdravého rozumu, by to takhle měl chápat.
Co však ale pro mě pochopitelné už není, jsou chyby, kterých se dopouští právě videorozhodčí. Oproti hlavní trojici dokáže jakoukoliv spornou situaci posoudit s odstupem i několika minut. Má k dispozici hned několik úhlů kamer a mnohonásobně více času než jeho kolegové. Z téhle pozice přece každý, kdo ovládá dokonale pravidla fotbalu, což by sudí v nejvyšší soutěži znát měli, nemůže za žádných okolností udělat chybu. Možná to může znít poněkud přísně, ale stojím si za tím. Jak si ale tedy vysvětlit, že se stále musíme potýkat se zpackanými zápasy ze strany VARu? Neschopností? Špatnou komunikací? Nebo to je tím, že kvalita tuzemských sudích je prostě žalostná? Někdo by na toto měl však urychleně najít odpověď.
Nevyloučení Kairinena je omyl z kategorie nemožných
Prozatím největší přešlap letošního ročníku se odehrál o víkendu na Spartě, kde měl práci za videem Ladislav Szikszay. Jeho osobní metr pro udělení červené karty se ukázal již v minulé sezóně. Pamatujete si například likvidační zákrok Prekopa na Čvančaru z únorového střetnutí? Výsledek, žlutá karta. Nebo také zákrok libereckého Varfolomejeva na Daňka? Ano, byl to ten zákrok, kdy ukrajinský rodák vyskočil už na půlicí čáře, aby posléze nechutně zajel do protihráče až u postranní čáry. Opět žlutá. Mimochodem ani v jednom případu nezasáhl VAR. Překvapivě.
Pokud se vrátíme ke Kairinenovi, tak svůj podíl viny na tomto incidentu nese samozřejmě i hlavní sudí Klíma. I když pravdou je, že v době zákroku stál trochu v zákrytu a možná to prohnutí kotníku Hlavatého neviděl úplně přehledně. Nijak to neznejistili ani hráči na hřišti, kteří byli po zákroku až podezřele klidní. V případě Szikszaye už však žádná polehčující okolnost neexistuje. To, že nebyla udělena červená karta, docela názorně poukazuje na to, že tento sudí zřejmě postrádá postrádá potřebnou kvalitu, aby mohl rozhodovat v nejvyšší soutěži. Nebo možná jen čeká na to, až začnou praskat kosti. Kotník Hlavatého však o víkendu klidně prasknout mohl.
