Vrací se Almásimu forma?

Tomu se dařilo náramně, leč v posledních dvou zápasech Baníku gólově mlčel. Že by po něm měl gólovou štafetu převzít zrovna člen širšího kádru slovenské reprezentace, nečekali při vší úctě ani ostravští fanoušci. Určitě ne, když tuto úlohu přebírají hladoví Ewerton, Buchta a spol. V 76. minutě lítého boje Na Stínadlech a po necelých šesti minutách na hřišti si ale Almási našel ve vápně prostor a šťastnou střelou z jedničky konečně smazal nulu v kolonce vstřelených branek v lize.

Nebyli jsme zvyklí vídat ho delší čas mimo základní sestavu Baníku. Od svého příchodu až do půlky minulé sezony budilo jméno Almási obránce ligových týmů ze spaní. Zarputilý herní projev, na jeho výšku solidní obratnost a hlavně třináct gólů v premiérové sezoně v Ostravě přitáhlo pozornost Slavie. Skvěle rozběhnuté dobrodružství v nejvyšší české soutěži ale zastavilo zranění kotníku z přípravy na loňský ročník. Po něm se vrátil trochu jiný Almási. Stále hladový, ale viditelně křehčí. Trochu ho nakopla spolupráce se zapůjčeným Plavšićem. Pak si obnovil zranění, do formy se dostával ztěžka. Navíc se rozstřílel jeho útočný konkurent Tijani a při jeho formě bylo nemyslitelné, že by v základu začínal. Letos to mělo být jiné. Tijani vyrazil za lepším do Slavie a Tanko přicházel s vizitkou kanonýra, nicméně z druhé ligy. S Tijanim ale odešel i Almásiho dvorní nahrávač Plavšić, změnilo se herní pojetí celého Baníku. Už to není jen o hře ve vzduchu a čtyřiadvacetiletý Slovák si musí zvykat, že už nestačí jen naběhnout a nastavit hlavu.

Na rozdíl od Tanka Almási nechytil úvod sezony a zvykal si déle, než by kdo čekal u střelce jeho kvalit. Na ligový gól čekal 1 066 minut. Pohárový gól Hlučínu je spíše nedůležitá povinnost, přestože byl vítězný. A než jej vstřelil, musel míč ještě ve dvou šancích až komicky promáchnout. Z jeho pohybu a řeči těla rozhodně nečišela pohoda. S bezgólovou bilancí je jeho skoro 500 nasbíraných minut, z nichž čtyřikrát dostal plnou porci, vlastně zarážejících. Teď se však možná karta obrací. Almási zapsal gól, ale podal i o poznání srdnatější a bojovnější výkon. Takový, jaký od něj fanoušci chtěli. Paradoxně v nejhorších možných podmínkách. Co se mu nedařilo v domácích zápasech, ve kterých Baník celkem jasně dominuje, to se mu povedlo v zuby nehty udrženém zápase na těžkém terénu proti fyzicky odolnému protivníkovi. A jen potvrdil kvalitu ostravské lavičky, která umí rozhodovat těžké zápasy.

Z nejhoršího startu do ligové sezony z pohledu osobních statistik si ostravský „tank“ těžkou hlavu nedělal: „Vítězný gól vždy potěší, ale tragédii jsem z toho nedělal. Prostě každý den dělám svoji práci na tréninku. Teď dokonce ještě více, takže byla otázka času kdy to přijde,“ odpověděl sebevědomě na dotaz médií, jak se mu hrálo s vědomím, že góly nepřibývají. To je dobré znamení, které dává tušit, že mentálně je forvard nastavený dobře. Svůj kus koláče dobře odvedené práce si v tomto případě může ukousnout i trenérský štáb Baníku v čele s koučem Hapalem, který s Almásim pracuje a nedělal vědu z toho, když mu to zrovna nešlo. Rodák z Bratislavy ostatně není jediným borcem v sestavě, kterého se realizačnímu týmu povedlo nastartovat. Nejpatrnější výkonnostní skok je vidět na Jiřím Boulovi, Matěje Šína trenéři postupně piplají po překonání těžké nemoci v osobnost a tahouna týmu.

Je samozřejmě předčasné tvrdit, že ušmudlaným gólem teď vysoký útočník prolomil střeleckou nemohoucnost a vše je zase ve starých pořádcích. Výkonnostně to asi na útočníka číslo jedna zatím není a ani v porovnání s výše zmíněnými Boulou nebo Šínem to není žádná hitparáda. Jiří Letáček o tom ví své. Loni chytal sporadicky za béčko a pomalu si balil tašku. Letos vévodí ligovým gólmanům se šesti vychytanými nulami. S trochou trpělivosti a již potvrzenými kvalitami se mohou v Ostravě od Ladislava Almásiho dočkat ještě velkých věcí. A nejen od něj.