YouTuber zařídil postup německému gigantovi

Nader En-Jindaoui, známý influencer, jehož na YouTube kanále odebírá 1,75 milionu uživatelů a na TikToku dokonce 2,6 milionu, založil parádním pasem akci na vyrovnávací gól v poslední minutě nastavení a zajistil svému týmu Hertha BSC penaltové rozstřely. Sám jednu z penalt proměnil a stal se klubovým hrdinou. Přitom cesta do velkého fotbalu nebyla pro tohoto mladého muže vůbec jednoduchá.

Už jméno tohoto fotbalisty napovídá jeho kořeny. Ty sahají do Palestiny, avšak on sám se narodil v roce 1996 v Německu, kde žije celý svůj život a za Němce se taky považuje. A k fotbalu jej to táhlo od útlého věku. Jako mladík si prošel několika akademiemi. Jmenujme například Tennis Borussia Berlin, Energie Cottbus nebo Chemnitz. A právě Chemnitz byl jeho poslední štací. V 19 letech mu byla diagnostikována epilepsie a po sérii zranění způsobených léky na tuto nemoc jej právě Chemnitz propustil.

Vůle hrát fotbal však byla silnější než choroba a medikace. Mladík zatnul zuby a o své místo ve světě fotbalu se hodlal porvat. Po měsících zkoušení podepsal smlouvu s klubem Babelsberg hrající čtvrtou německou ligu, což byl odraz k dalšímu hraní. Přes zálohy druholigových týmů se nakonec vrátil do Berlína, kde podepsal smlouvu právě u Herthy. Tu ještě letos v létě stihl prodloužit. Nastupoval však za její rezervu ve čtvrté německé lize. Díky velké marodce se však právě pro pohárový zápas dostal do A týmu a tam 6. prosince zazářil více, než nejspíš sám očekával.

Když se fanoušci dozvěděli, že do zápasu nastoupí i En-Jindaoui, podezřívali svůj klub z lecčehož. Snad se mělo jednat o marketingový tah, snad si měl influencer sám zaplatit start, aby se zviditelnil. Pokud nejste fanoušky jeho sociálních sítí nebo klubu, pravděpodobně jste o tomto fotbalistovi/influencerovi neslyšeli. Pravdu se asi nikdy nedozvíme, i když okolnosti spíše nahrávají tomu, že jej klub opravdu potřeboval - trápí jej marodka, En-Jndaoui hraje za rezervu celkem úspěšně a je ještě v letech, kdy může snad ve fotbale něco dokázat. A hlavně, v A týmu je už několik týdnů a do zápasu už nastoupil dříve - poprvé před asi měsícem proti Mnichovu 1860.

Každopádně může být vedení s jeho výkonem spokojeno. Když nastupoval v 80. minutě na trávník za stavu 1-2 ve prospěch Hamburku, moc se od něj neočekávalo. Závěr zápasu však přinesl nečekanou přestřelku a byl to právě En-Jindaoui, kdo skvělým pasem přes celou šíři hřiště založil gólovou akci v poslední minutě nastavení. Díky ní pak Berlín srovnal na 3-3 a šlo se na penalty. V nich si sám řekl o míč a ve třetím kole penalt proměnil hezkou střelou pod břevno. Nutno podotknout, že říct si sám o penaltový rozstřel ve vyřazovací soutěži coby hráč rezervy a náhradník chce opravdu hodně odvahy a kuráže. Nakonec však mohl se svým týmem slavit. Přes noc se stal německou hvězdou a hrdinou svého klubu. Po zápase se svou dcerkou Imani obcházel stadion a tleskalo mu všech 55 tisíc fanoušků.

Hodně jsem zde psal o tom, že En-Jindaoui je srdcař a vždy chtěl hrát fotbal. Zároveň však spravuje poměrně velký YouTube kanál a zabývá se influencingem. Jdou tyto dvě věci vůbec dohromady? Samotný influencing totiž zabírá opravdu hodně času (natáčení, příprava videí, stříhání apod.), který pak zákonitě musí někde chybět. A pokud se chcete ještě starat o rodinu a hrát fotbal, jedno z toho musíte upřednostnit před druhým. Nebo nikdy nechodit spát, ale to se dá prý vydržet maximálně dva týdny. Samozřejmě se nabízí problémy s astma coby překážka pro fotbal. Ale on jej pořád hraje. Navíc dnešní medicína si umí s touto nemocí poradit a nemusí být překážkou pro vrcholový sport. Podívejme se na našeho Vavřince Hradílka, Petru Kvitovou nebo Jiřího Šlégra. Všechno vrcholoví sportovci, kteří trpí astmatem. A chceme-li fotbalistu, můžeme říct jméno jednoho z nejlepších a nejslavnějších. Astma totiž trápilo i Davida Beckhama a kam to dotáhl. Nabízí se tedy otázka, zda by to En-Jindaoui nemohl dotáhnout mnohem dále ve fotbale, který tak miluje, kdyby se přestal věnovat sociálním sítím a plně se na fotbal soustředil.

V rámci rešerše na tento článek jsem se podíval na několik jeho videí na YouTube. Jednak jsem si procvičil svou hodně chatrnou němčinu a jednak jsem chtěl pochopit, proč by se člověk věnoval raději sociálním sítím než fotbalu, který tak miluje. Už v předchozím odstavci jsem naznačil rodinu. A to je právě ono. Když se podíváte na fotbalistovu tvorbu, točí se právě kolem jeho rodiny. Kdo se trochu pohybuje na YouTube, dá mi za pravdu, že mít 1,75 milionu odběratelů při 198 videích za tři roky je opravdu zajímavá a celkem vzácná věc. Nedá se tedy určitě říci, že by své sociální sítě nějak dojil. Jeho zhruba desetiminutová videa ukazují běžný chod jeho rodiny a to zejména okolo jeho malé dcery Imani. Jeho sledovanost běžně dosahuje okolo 2 milionů shlédnutí na video, takže svou diváckou základnu jistě má.

Tato otázka se vysloveně nabízí. Co bude s fotbalistou dále? Má nějaký potenciál? Určitě se zviditelnil a dal o sobě vědět. Mohlo by se tedy nabízet, že už jen z marketingového hlediska by bylo dobré jej dále stavět. Třeba natisknout jeho dresy a tak. Nic z toho se však nejspíš nestane. Kouč jej sice chválí, na tréninzích ze sebe vydá vše a taky on sám by s ním rád spolupracoval. Ale v 27 letech už je ve světě fotbalu pozdě na to, budovat kariéru, bohužel. Přednost pravděpodobně dostanou mladší dravci, kteří klubu mohou přinést góly, úspěchy a taky třeba peníze z prodejů.

Pro Nadera En-Jindaoui bude toto pravděpodobně jen krátká životní epizoda, o které jednou bude vyprávět své dcerce a třeba jí ukáže video, jak se táta na chvíli stal hrdinou a jak jemu i jí tleskalo 55 tisíc diváků. Svět fotbalu je krutý a podle mého zůstane En-Jindaoui v nižších soutěžích. Možná si ještě někdy zahraje za A tým, když bude třeba, ale nebude to často. Opět to bude otec od rodiny, který úryvky svého života sdílí s ostatními lidmi a bude si žít svůj šťastný život po boku manželky, dětí a „malého“ fotbalu. A to je vlastně dobře.