Za víkend vidím přes 10 různých fotbalů nebo sestřihů, říká Petr Svěcený, moderátor TIKI-TAKA

Zábavná talk show TIKI-TAKA vstoupila (stejně jako fotbalové soutěže) do svého dalšího ročníku. Máte po mnoha odvysílaných dílech z celého projektu stále radost, nebo se už jedná spíše o nějakou rutinu?

Samozřejmě, že radost. A čím dál větší. Zrovna slavíme jubilejní 250. díl. Rutina je naopak můj nepřítel. Cokoliv v mém životě sklouzává k rutině, snažím se to okamžitě opustit.

Letos jste začali vysílat v menším studiu. Proč tato změna a není to určitý krok zpět?

Ta změna byla víceméně vynucená. Natáčíme v budově Livesportu při běžném provozu. Několik let jsme každé pondělí okupovali foyer budovy Aspira. Je to tam prostorné, architektonicky zajímavé, vejde se tam hodně lidí. Ale má to své limity. Oboustranně. V letních měsících je tam vinou skleněného atria velké vedro, stíny nejdou vykrýt světly a občas nás rušilo vrzání jezdících výtahů nebo klapání podpatků. A my jsme zase rušili a omezovali zaměstnance budovy. Čili přesun do specializovaného prostoru byl nutný. Je to sice menší, ale poměrně útulné, lépe nás to všechny vtahuje do debaty, nejsou tam rušivé elementy, lépe se tam dýchá. Kdyby to bylo o kus větší, byl bych spokojen na maximum. Ale i tak to vytváří dojem „divadla“, což je pro celkové vyznění talkshow dobře.

Nepřemýšleli jste někdy o nějakých zahraničních účastnících? Samozřejmě, když nepočítáme ty ze Slovenska.

Už jsme jich tam dokonce pár měli. Simona Deliho nebo Micka Van Burena. Oba zároveň trochu mluví česky, což v této show je prostě nutností. Pokud by šlo o rozhovor jeden na jednoho, můžete to dělat v cizím jazyce. Když obsluhujete najednou pět hostů, bez češtiny se neobejdete, pokud z toho diváci mají mít adekvátní zážitek.

Stalo se vám někdy, že vás některý z hostů opravdu naštval? Až jste třeba později litoval, že jste ho vůbec pozvali?

To asi úplně ne. Spíš třeba někdo nesplnil očekávání, neměl takovou energii, nebyl ve své kůži, nebyl dostatečně vtipný. Na druhou stranu vtip není nutností u každého hosta. Někdo je vtipnější, někdo věcnější. Špatné je, pokud host nemá co říct. Může to být chyba jak jeho, tak i moderátora. Občas si vyčítám, že jsem třeba z některého hosta nedostal maximum.

Jak vlastně probíhá jejich výběr a máte v něm konečné slovo pouze vy?

Pracujeme v ustáleném týmu ve složení Vojta Nouzák, Saša Smita, Honza Pěruška a já. Já vytvářím bodový scénář po domluvě s Honzou. Saša hosty domlouvá, Vojta v tom hodně pomáhá. Výběr řešíme v téhle čtveřici a snažíme se plánovat podle zápasů, které nám vytvářejí hlavní témata, a podle kalendářů klíčových hostů.

Kdo je tím vysněným člověkem, kterého byste do TIKI-TAKA rád přivedl?

Máme na kontě 410 různých hostů. Jsem moc rád, že opakovaně dorazili například Karel Šíp, Ivan Trojan, Ondra Vetchý, ale i David Pastrňák, Kuba Voráček, Bára Krejčíková, Pepa Dostál, prostě vyloženě mistři svých řemesel. Zatím se nám nedaří s Leošem Marešem, Petrem Čechem, Pavlem Nedvědem. Věřím, že je to jen otázka času.

Na co jste ve spojitosti s pořadem nejvíce pyšný?

Jsem pyšný na to, že i po těch letech naše talkshow lidi baví. Že máme stále vysoká čísla sledovanosti i spokojenosti. Že z TIKI-TAKA se stal brand, který nám pomáhá vyprodávat velké haly v živé výjezdní verzi naší show.

Nemáte někdy toho fotbalu už dost? Kolik vlastně zhlédnete třeba za víkend utkání?

Je pravda, že se sportovní televizní žurnalistice věnuji už 34 let. Pořád to mám pestré, jednou jsou mojí hlavní náplní olympiády, podruhé zase fotbal. Protože většinu víkendů posledních 9 let trávím v práci vysíláním studií z naší ligy, fotbalu mám kolem sebe opravdu hodně. Dá se říct, že za víkend vidím přes 10 různých fotbalů nebo alespoň jejich sestřihů.

Co je podle vás největší problém současného českého fotbalu?

Český klubový fotbal zažívá neskutečný boom. Je to vidět na výsledcích v evropských pohárech, je to vidět na zájmu fanoušků. Stadióny jsou plné, televizní práva rekordně drahá. Problémem jsou výsledky národního týmu. Dřív jsme mívali tým schopný dojít do finále ME nebo čtvrtfinále MS. To je dnes takřka nemyslitelné. Potřebujeme hvězdy opravdu světového formátu, jako byli Nedvěd, Čech nebo Rosický. Taky potřebujeme lepší infrastrukturu. Všechny země kolem nás mají krásné nové stadióny, my jsme v tomto směru bohužel i za Slovenskem nebo dokonce Albánií.

V příštím roce oslavíte deset let na O2 TV. Plánujete na ní zůstat až do svého důchodu, nebo byste se třeba rád ještě posunul někam jinam?

Obecně moc neplánuju. I v pracovním životě se snažím žít naplno každý den. Přijímat nové výzvy. Co bych chtěl je, aby TIKI-TAKA byla úspěšná minimálně dalších 250 dílů. A abychom s její live verzí dál vyprodávali haly nebo třeba i stadióny. Vše ostatní nechávám osudu.