Začíná být přeVARováno. Časté čekání znehodnocuje fotbalová utkání

Běží zápas Viktorky Plzeň s Karvinou. Domácí nastřílí svému soupeři pět branek. Další dvě jim přitom VAR kvůli ofsajdu neuzná. Při gólu Slončíka se jednalo o opravdu těsnou záležitost. Přezkoumává se i branka Červa, která je nakonec uznána. Aspoň je to spravedlivé, řeknou někteří z vás. Ale je to pro samotný fotbal opravdu dobré?

Z prvoligového fotbalu se začíná stávat zcela jiný sport. V mnoha zápasech je vidět úbytek gólů. Hra je rozkouskována zkoumáním. Beru to u surových faulů, přestože dříve je prostě rozhodčí posuzovali na hřišti. Až to jednou řekneme našim dětem, budou se asi hodně divit. Hlavní rozhodčí ztrácí velkou zodpovědnost, často si raději nechá poradit od videorozhodčího. Mohou ho potom fotbalisté stoprocentně respektovat?

Chyby se navíc stejně budou stávat. Jako v minulém kole, kdy všichni sudí přehlédli ruku Tomáše Schánělce z Jablonce v zápase proti Plzni. O to více se budou dané momenty diskutovat a někdo obviňovat z korupce. Jak by totiž mohl tohle VAR přehlédnout? Ve stejném zápase navíc došlo k tomu, že podle Komise rozhodčích „se do televizního přenosu omylem nejdříve dostala kalibrovaná čára zkoumající postavení míče, až poté byla zobrazena správná čára s postavením obránce, na základě které došlo k vyhodnocení situace.“ Rozumíte tomu?

Otevřeně se k tomu v nedávné době vyjádřil Tomáš Řepka v TIKI-TAKA. Ten by prostě zrušil kalibrovanou čáru, ve stejném dílu ostatně řešili hosté právě i ruce a další věci. Ruka dneska nemusí být ruka. Kdo se v tom vyzná, ať hodí kamenem.

Navíc stačí opravdu malá pochybnost a gól se přezkoumává. Tím se kazí radost fotbalistům, kteří ještě musí čekat na další potvrzení. Gól dneska nemusí být gól. Šílená doba. Když je potom daný ofsajd natolik těsný jako u zmiňovaného gólu Slončíka, opravdu je to spravedlivé? K hráčům, kteří vymyslí skvělou akci, dají do ní svou práci, a nakonec o ni přijdou kvůli setině sekundy?

Ani bych se nedivil, kdyby to některé z mladých odradilo od fotbalu samotného. Nejvíce to přeci má být sport, který nám všem přináší radost. Odmala to vtloukáme do dětí, že nejde za každou cenu o vítězství. Především je ten fotbal musí bavit. Ale potom z něj děláme atomovou vědu, při níž všechno zkoumáme do nejmenších detailů. V níž to skoro vypadá, jakoby rozhodčí nechtěl, aby hráči dávali góly.

A co se týče faulů, stejně si budou mnozí myslet, že daná situace není spravedlivá. I když z ní máme x zpomalených záběrů. Příkladem může být nedávné vyloučení Petra Juliše z Hradce Králové a nevyloučení sparťana Rosse v Ďolíčku. KR přišla s vysvětlením.

Ok, osobně tohle vysvětlení beru. Někteří fanoušci to ale stejně budou vnímat jako nespravedlnost. Stejně jako třeba Vašulínův důraz před prvním gólem Plzně proti Karviné. Onen pocit prostě nelze vymýtit žádnou technologií. A za mě to k fotbalu i tak nějak patří. Dohadování se, jestli to bylo takhle nebo takhle. Vlastně nás to baví.

Závěr je tedy jasný. Spravedlnost není všechno, když kazí a bere fotbalu to důležitější – emoce. Respektive vytváří nové, pro mnohé možná ještě negativnější. Neustále přezkoumávání a přeměřování nakonec naštvává lidi také.

Chápu, že se pravděpodobně nic nezmění. Naopak budou technologie sport postupně ještě více ovládat. Co dalšího může v daleké budoucnosti vzniknout? Bude se to ještě vůbec dát nazývat slovem fotbal? Jasně, trochu přeháním. Článek je potřeba brát trochu s nadhledem, ale přesto není od věci se nad některými věcmi z toho zamyslet.