Začíná být Sparta opět železná? I přes výsledek na Slovácku je na hodnocení brzy

Řeč o favoritovi na titul je s ohledem na její ztrátu na vedoucí Slavii trochu nadsázkou, nicméně zápas na Slovácku ukázal, že ještě neskládá zbraně. Však na Slovácku už si vylámali zuby jak Slávisté, tak Plzeň i Baník.

Pro Slovácko to byl první zápas v jarní části sezóny. Sparta už za sebou měla dva výživné duely Ligy mistrů. Oproti milionářské soutěži ale bylo Slovácko zcela odlišným soupeřem. Proti Interu i Leverkusenu musela Sparta dbát především na obranu. V Chance Lize se přece jen musí více soustředit na komplexnost hry a tedy i na útok. Rozdíl v rozehranosti obou celků se výkonu lehce poznamenal a Sparta je tak díky vítězství 2:0 prvním celkem z top čtyřky, který dokázal Slovácko vyloupit.

První zápas po svém návratu si připsal Jan Kuchta. A mohl to být grandiózní návrat, kdyby po pár vteřinách na hřišti mířil lépe. Slovácko tedy hned v první minutě zachránila tyč. Aktivní Kuchta byl ale o pár minut později u první branky, když napadal rozehrávku soupeře, brankář Slovácka chyboval a do prázdné branky loboval Lukáš Sadílek. Kuchta si tak na svou první branku ve staronovém angažmá musel počkat o pár minut déle. Ale dočkal se.

Sparta si po podzimní části dobře uvědomila, že ji v týmu chybí osobnost. To bylo jedním z důvodů proč příchod Jana Kuchty realizovala. Že se jeho přítomnost promítne tak rychle, to jsem nečekal. Na hráčích ovšem bylo na první dobrou vidět, jak jeho přítomnost na hřišti zvedla jejich sebevědomí. I když nepatří k nejtechničtějším fotbalistům, svou aktivitou dokáže strhnout celý tým. A přesně to se na Slovácku ukázalo. Aktivní napadání od všech hráčů v poli ke konci podzimní části sezóny rozhodně nepatřilo ke standardu. To do hry vrátil právě až Honza Kuchta. Příklady zkrátka táhnou.

Sparta do samotného zápasu vlétla skutečně ve velkém stylu. Zápas mohla rozhodnout během úvodní čtvrthodiny. Stačilo jen trochu více přesnosti. Vždyť po patnácti minutách Borek tahal jednou míč ze sítě a dvakrát ho zachránila branková konstrukce. A ve stejném duchu se odehrávalo celé první dějství. Sparta nepustila soupeře vůbec k ničemu. Naopak ho ždímala jako citrón a výsledkem byla druhá branka v síti ne zrovna dobře hrajícího Borka.

Vzedmutí Slovácka přišlo až ve druhé půli. Co trenér Smetana hráčům v šatně říkal, to se asi nedozvíme, ale po poločase jako by přišel jiný tým. Najednou přišly šance, které prvních čtyřicet pět minut domácí fanoušci neměli možnost vidět. Sparta jím to však svou (ne)aktivitou značně usnadnila. Její hráči přestali být tak aktivní, což mohlo být způsobeno i odchodem Lukáše Haraslína, kterého nahradil Victor Olatunji. Jeho nasazení do zápasu je věcí, kterou jsem absolutně nepochopil po výkonu proti Interu a Leverkusenu. Snad chtěl jen Friis šetřit Haraslína do dalších zápasů.

Když byl stav dvacet minut před koncem stále stejný, mohla Sparta začít testovat své posily. Do hry se tak, vedle stálice Birmančeviče, dostali hráči jako Kofod Andersen či Patrik Vydra. Na jejich hodnocení je příliš brzy, ale minimálně Kofod svou drzostí nemusí být až takovým propadákem. Polevení Sparty se v tomto zápase nevymstilo, ale do budoucna si bude muset na podobné výpadky dávat pozor.

Letenský celek si prošel krizí, která ji de facto vyřadila ze hry o titul. I díky tomu uvítala zimní přestávku, ve které mohla konsolidovat své síly a začít spřádat plány na návrat na výsluní. Zápasy v Lize mistrů ukázaly, že tým je na dobré cestě. Tam se vyznačoval koncentrací na obranou činnost a nevedl si vůbec špatně. Individuálních chyb se sparťané nevyhnuli, ale působili daleko celistvěji.

Na Slovácku zase Sparta ukázala hlad a touhu po vítězství. Tedy minimálně v první půli. Když ve druhé půli ale vystřídal Lukáš Haraslín a posléze i Jan Kuchta, stala se Sparta najednou zranitelnější. Ztratila na jistotě. Přechod dopředu nebyl zdaleka ideální, a to ani s Birmančevičem na hřišti. Že se Olatunji na hrotu opět plácal jako kapr na souši asi nikoho nepřekvapí, ale určitá nervozita v obraně byla patrná víc, než by bylo zdrávo.

Sparta udělala během zimní přestávky velký progres, ale každá krize je hnaná mentalitou a psychickým rozpoložením hráčů. Zápas na Slovácku ukázal, že letenští chtějí body urvat na sílu, ale jsou zranitelní v okamžiku, když na ně někdo zatlačí. Pokud budou přibývat na kontě výhry, ztracené sebevědomí mohou hráči opět nabrat. Brzy příchozí porážka však může tým uvrhnout do další deprese. Sparta tedy musí krůček po krůčku pílí, soustředěností a elánem nabírat dříve ztracené sebevědomí, aby se vrátila tam, kde byla na konci minulé sezóny.

Autor textu: Petr Vikuk