Článek
Letenské po cestě z Arménie tak rozhodně nečekal jednoduchý zápas.
Jako strašák působil fakt, že mimo sestavu se ocitl Alcócer, který se nechal v předešlém zápase vykartovat a nebyl tak k dispozici. Ze stavu zraněných se navíc vrací Hoever a tak další obavy panovaly z defenzivní části hry. Nakonec byly všechny obavy liché. Sparta předvedla jeden z nejlepších výkonů sezóny a Sigmu přehrála jednoznačně 3:0.
Škoda prokoučovaného přestupáku
Hra Sparty dostává v posledních zápasech jasnou tvář. Hráči si na sebe zvykají, začínají o sobě vědět, projevují se první automatismy. Až si člověk říká, jestli nebylo chybou přivést hráče až ke konci přestupového období. Hráči, které má Brian Priske k dispozici jsou bezesporu kvalitní a na Letné mohou pouze nadávat na to, v jaké fázi sezóny hlavní opory dorazily.
Na rozdíl od Slavie, která posilovala od samotného začátku přestupového období, Sparta začala přivádět skutečné posily až k jeho konci. A to se prostě musí někde projevit. A také že projevuje. Před reprezentační pauzou letenským patří až sedmé místo tabulky a třeba na takový Slovan Liberec, který se hřeje na druhé pozici, ztrácí pět bodů. Proti sešívaným to může být až osm, pokud Slavia zvládne svůj zápas s Plzní.
Už v předešlých zápasech bylo vidět, že kvalita sparťanům nechybí. Dostávali se do mnoha šancí, ale pálili je jako čarodějnice 30. dubna. Nesoulad byl vidět v obranné fázi, kdy si hráči nedokázali vyhovět, zajistit se a díky tomu dostávala Sparta velké množství branek. Jednoznačně tak lze vyhodnotit aktivity na přestupovém trhu jako příčinu aktuálního pořadí Chance Ligy. Kdyby Tomáš Rosický byl aktivnější a Brian Priske měl hráče pohromadě o několik týdnů dříve, možná by dnes Sparta naháněla Slavii a ne polovinu tabulky.
Obrana čas ještě potřebuje
Jednou z posledních posil byl Mbe Soh. Urostlý stoper si hned po svém příchodu uzmul pozici ve středu obrany po boku Guddala a tahle dvojice vypadá velmi zajímavě. Určitý nesoulad mezi nimi je sice stále patrný, ale stejně jako u zbytku sestavy si k sobě hráči nacházejí cestu. Pár zápasů ale k dokonalosti ještě potřebují sehrát.
Stejně tak můžeme mluvit o krajních becích. Zatímco Hoever dokáže zajistit jednu stranu hřiště, druhá se nepodařila vyřešit a z pohledu Sparty působí jako nejzranitelnější místo sestavy. Ať už nastoupí Ryneš nebo Zelený, levá strana bude problém minimálně do poloviny sezóny.
Pravá strana také není vyřešena optimálně. Suchomel svými výkony totálně propadá a Hoever tak nemá moc velkou konkurenci. Kadeřábek sice proti Sigmě zahrál kvalitně, ale k dokonalosti to mělo daleko. Nedej bože, že by se Spartě v obranných řadách ovšem někdo zranil. Alternativy totiž neexistují.
Září ti, od kterých se to nečekalo
S největší pompou přicházel Jonathan Brunes. Bratranec slavného Hallanda dorazil s pověstí obávaného kanonýra, což se mu zatím nedaří naplnit. Do hry Sparty sice zapadá lépe než jakýkoliv jiný forward, které má Priske k dispozici, ale hroťáka vždycky budete hodnotit podle počtu vstřelených branek. Brunes je určitou nadstavbou Kuchty, ale na Letné si od jeho příchodu určitě slibovali víc.
Místo něj ale stoupá hvězda jiných. Naprosto úžasný výkon na Andrově stadionu podal Ebrima Singhateh. Jeho hra byla ve všech směrech neuvěřitelná. Pronikal obranou soupeře, vytvářel šance pro sebe i spoluhráče a rozhodně patřil k nejlepším hráčům na hřišti.
Když ale na hrací plochu nastoupil nejkontroverznější přestup letošního léta v podobě Matěje Juráska, všem sparťanským fanouškům sklaplo. Jurásek má sice ze sparťanského pohledu pokřivenou minulost, ale jeho výkony rostou zápas od zápasu a za půl hodiny na hřišti hodně lidí přesvědčil, že může být pro Spartu velkým přínosem.
Abychom nechválili ale jen některé, celý sparťanský tým podal nadstandardní výkon a pokud bude pokračovat v tomto trendu, může se rychle vrátit do bojů o titul. Rozhodně by ale neměl ztrácet pokoru a hráči musí pracovat na sto procent, aby podobné výkony podávali zápas co zápas.
Autor textu: Petr Vikuk
Zdroj statistických informací: Livesport
