Článek
Bude její cesta o patro níž jen nechtěným intermezzem, nebo fotbalová značka z Baťova města zamrzne? Naposledy trval Ševcům návrat mezi elitu šest let.
Zlín byl v bojích o udržení namočen pokaždé v posledních pěti letech. V minulém ročníku se ještě Ševci dokázali vyhnout kulce, když v nadstavbě stlačili pod sebe Zbrojovku a v baráži nejtěsnějším možným výsledkem vyřadili Vyškov. Tým pod vedením Pavla Vrby urputně bránil a o jedinou trefu v dvojzápase se postaral Dramé.
Loni v létě tým spíše oslaboval a zřejmě nikdo se nedivil, že s kádrem který na Valašsku byl, nedokázal Pavel Vrba předvádět žádnou extra třídu. Vždyť jedinou posilou směrem do útoku byl Filip Žák, který většinu kariéry strávil ve třetí nejvyšší soutěži a v první lize do té doby sesbíral jen osm branek. Kvalita ovšem Ševcům chyběla ve všech řadách.
Někdejší reprezentační kouč se tak ze Zlína pakoval po 12 kole se ziskem pouhých šesti bodů. Bronislavu Červenkovi, který přišel na lavičku Ševců po Vrbovi, nelze rozhodně upřít snahu tým posunout a udržet. Bohužel ani on nedokázal najít spolehlivého útočníka a navzdory sympatickému přístupu, začleňování mladých, bude právě Červenka podepsaný pod dalším sestupem Zlína.
Nicméně pád valašského týmu započal mnohem dříve než loni v létě. Je s podivem, že tým, který od svého návratu do ligy dokázal vyhrát domácí pohár a dlouho platil za nevyzpytatelného soupeře, se propadl do role ligového otloukánka.
Zlatá éra Ševců
Lukáš Železník, Tomáš Poznar, Tomáš Hájek, Jakub Jugas, Vukadin Vukadinovič – ti všichni spolu mají společné minimálně dvě věci. Hráli ve Zlíně a odcházeli z Valašska s cenovkou přes 10 milionů korun. Dlouho to vypadalo, že by Zlín mohl být novou štikou v tuzemském rybníčku a produkoval zajímavé hráče. Bohumil Páník, který klub z Baťova města dovedl do ligy a vyhrál s ním domácí pohár, ordinoval jednoduchý fotbal – rychlé kontry po křídlech a na hrotu vysoké kladivo. Žádná kombinační moderní hitparáda, ale efektivní stará škola.
Páníkův konec? Remíza s Duklou a prohra s Karvinou 4:0 na úvod jarní části ligy v únoru 2018. Nutno dodat, že v té době byl Zlín v komfortní pozici. Ta psala devátou příčku s náskokem pohodlných deseti bodů na sestupové pozice. Co by za to v posledních letech Ševci dali? Dnes je ovšem zřejmé, že odchod přísného kouče předznamenal konec úspěšné éry klubu a započal turbulentní období, které vyvrcholilo sestupem zpět do druhé ligy.
Turbulence a pád
Vlastimil Petržela, který převzal klub po Páníkovi nevydržel na lavičce ani do konce ročníku a vzápětí ho střídal Michal Bílek. Bývalý trenér Sparty či reprezentace ve Zlíně ukázal, že je v tuzemsku nedoceněný. Naordinoval týmu taktické rozestavení 3-5-2 a na podzim 2018 zakotvil se Zlínem na šestém místě. Bohužel pro klub z Baťova města se rozhodl v lednu 2019 odejít k reprezentaci Kazachstánu a u Ševců se začali střídat trenéři jako apoštolové na staroměstském orloji.
Seznam trenérů čítal jména Pivarník, Kameník, Csaplár, znovu Kameník, návrat Páníka, Jelínek, Vrba, Červenka. Během necelých pěti let osm změn trenérů a žádná z nich nevedla ke stabilitě klubu. Zlín se začal pohybovat ve spodní části tabulky a rok od roku byl větším favoritem na sestup.
Navíc v posledních letech se Zlínu až na výjimky nedařilo zobchodovat své nejlepší hráče jako tomu bylo na začátku jejich ligového příběhu. Jednou z největších ran byl odchod snajpra Beauguela do Plzně zdarma. V posledních třech sezónách to byl pouze Cheick Condé, který do klubové kasy přinesl zajímavější finanční obnos, jinak se hráči na Valašsku zřejmě inspirovali právě Beauguelovou cestou. Tento trend se zcela jistě podepsal na finančních možnostech klubu.
Nevyužitá příležitost?
Zlín nikdy nepracoval s extra velkým rozpočtem. Je to ovšem jeden z mála klubů, o kterých můžeme říct, že byl dlouhou dobu finančně stabilní. Do ligy před devíti lety přicházel s ročním rozpočtem okolo 50 milionů a nikdy se nepřehoupl přes hranici 100 milionů, což jej řadí na chvost ligového pelotonu, co se finanční síly týče. Je tak jasné, že absence přísunu finančních prostředků z přestupů je velkým zásahem do komfortního fungování provinčního klubu.
Ševci jednoznačně nedokázali využít příležitost, která se jim naskytla v podobě přímého postupu do základní skupiny Evropské ligy v sezoně 2017/2018. Přísun peněz v tomto období pro klub velikosti Zlína splněným snem mnoha sportovních celků nejen u nás. Za samotnou účast v základní skupině tehdy vyinkasoval 70 milionů korun. Přičtěme příjmy z prodeje hráčů v ročníku před a po tomto úspěchu a máme dalších více než 60 milionů korun. Tedy v období tří sezon nashromážděny finanční prostředky na dva roky fungování klubu bez jakýchkoliv dalších příjmů.
Jenže přestupová politika klubu namísto jasného směru se rozplizla v nahodilé a spíše méně úspěšné akvizice. Příchody tuzemských hráčů za zenitem, o které jiné kluby neměli zájem a zmatené angažování zahraničních hráčů, jejichž životnost se často smrskla na jednosezónní dovolenou. Byly důvodem aktuálního stavu fotbalu ve valašské metropoli.
Jen pan majitel Zdeněk Červenka a generální manažer Zdeněk Grygera vědí, jak přesně bylo s penězi z nejlepšího období klubu naloženo. Z pohledu nestranného pozorovatele se zdá být jasné, že nebyly vynaloženy účelně. Z veřejně dostupných informací navíc víme, že Zlín byl v letech 2015–2020 jedním z mála tuzemských klubů, který vykazoval čistý účetní zisk. Sportovně klub v posledních letech vykazuje především chaos.
Jak z toho ven?
Grygera i oba Červenkové prohlašují, že cílem pro příští sezonu je okamžitý návrat mezi elitu. Prohlášení jsou hezká, ale rozhodující jsou činy. Ve Zlíně by se měli podívat trochu na západ do Brna. Loni v létě největší favorit na okamžitý návrat do ligy se na konci jara strachoval o své setrvání v druhé nejvyšší soutěži a nebyl daleko od katastrofy.
Ševci by si měli primárně analyzovat celé své prvoligové působení a zjistit, kde se dopustili chyb, které vyústili pádem z elitní soutěže. Dále by přestavba neměla být exodem kádru a lepením týmu, tak aby byl schopen hrát druhou ligu. Pokud chtějí v Baťově městě uspět musí už teď budovat kádr s vizí a kvalitou na první ligu. V opačném případě je i při postupu bude čekat opět jenom boj o přežití.
V neposlední řadě by měli ve Zlíně nastavit jasnou přestupovou strategii. Nabízí se využití nejlepšího střelce týmu a zlínského patriota Vukadinoviče i v roli mimo hřiště. Jeho kontakty na Balkáně by mohli pomoci získávat mladé hráče z tohoto regionu, které by mohl Zlín následně začlenit do kádru a se ziskem prodat. Nebo sportovní úsek může také najít jinou linku, která zajistí stabilní přísun hráčů s nízkou pořizovací cenou a vysokou mírou zobchodovatelnosti. Příkladem může být Karviná, Vyškov či svého času Táborsko.
Exodus, nebo očistný řez?
Aktuálně jsme bohužel svědky spíše onoho exodu. Pryč jsou hráči Slončík, Bužek a Cedidla. Na odchodu je brankářská jednička Dostál, který se podle našich zdrojů „nepohodl“ s majitelem Červenkou. Skončit by měl také Reiter. Nejistá je situace okolo defenzivního univerzála Didiby, či srbského ofenzivního tahouna Vukadinoviče. K tomu všemu ještě přičtěme odchody hostujících hráčů.
Před Zlínem stojí velmi těžký úkol a zatím nic kromě prohlášení vedení klubu nenasvědčuje sebereflexi a změnám v přístupu. Pokud Ševci neučiní zásadní kroky ke změně svého fungování, tak se obávám, že v druhé lize mohou strávit i delší čas, než tomu bylo naposledy. Tedy pokud se v ní udrží.
