Článek
Při výsledku prvního duelu s Malmö a vidinou blížící se reprezentační přestávky se nabízí otázka, jestli výsledek 2:2 není zbytečnou ztrátou. V kontextu toho, že její pronásledovatelé nebudou v této sezóně ztrácet moc bodů, odpověď je ano.
Sparta, Slavia a Plzeň ukazují, že jsou od zbytku ligových týmů odskočení o parník a dá se očekávat, že o titul opět budou bojovat tyto tři celky. Proto je důležité pro každého z nich bodovat naplno v zápasech s ostatními týmy a rozdat si to mezi sebou. Každá ztráta může znamenat komplikaci v boji o titul, byť jsme vlastně na startu soutěže, protože zadává nutnosti porazit někoho ze zbývajících dvou aspirantů na titul.
Neustále se opakující nekvalita lavičky
Jak už bývá zvykem, Sparta si to nejlepší šetří na Ligu mistrů a do ligových zápasů nasazuje hráče, kteří nedosahují až takové výkonnosti jako její základní sestava. Zatím jí to vycházelo. Ale se vší úctou k soupeři, zatím nehrála s žádným kvalitním protivníkem. Nejtěžší souboj v dosavadní lize přišel v sobotu proti Slovácku a hned se ukázalo, že hráči, kterým Lars Friis dal svou důvěru, zklamali.
Hráči jako Tuci, Wiesner, Suchomel či Daněk stačí na podprůměrné týmy Chance Ligy, ale mají-li nastoupit proti týmu, který má ambice hrát střed tabulky, ztrácejí se. První poločas v jejich podání zadělal na pořádnou zápletku, když odcházeli do kabin za stavu 1:2, který určil navrátilec do české ligy Krmenčík.
Dohánění skóre ve druhém poločase tím, že na hřiště poslal Friis silnější polovinu týmu už bylo nad jejich síly. Mohou tak děkovat nešikovnosti hostujícího hráče, který zahrál rukou ve vápně a z penalty dokázal na konečných 2:2 srovnat Birmančevič. Doposud to Spartě vycházelo, ale s rostoucí kvalitou soupeřů její plán pravidelné rotace dostává trhliny.
Vysoké sebevědomí a nešikovná rotace
Sparta v sezóně doposud neprohrála, a tak se není čemu divit, že roste její sebevědomí a tím i odvaha. Ta se projevuje v tom, že Lars Friis rotuje základní sestavou zápas co zápas. Bohužel pro letenské se ale stále více ukazuje, že hráči, kteří patří na lavičku, na ni patří právem.
Friis je v české lize již delší dobu a měl by znát kvality soupeře. Jeho tah se základní jedenáctkou ve složení, ve kterém nastoupila proti Slovácku, to ale nepotvrzuje. Nelze donekonečna spoléhat na to, že to buď uhraje s náhradníky, nebo pošle do druhé půle jednoho či dva lepší hráče a ti zařídí obrat. Ono to nebude stále vycházet. Navíc proti Slovácku sáhl do sestavy více, než bylo zdrávo a nechal sedět oba krajní klenoty, tedy Birmančeviče s Haraslínem.
Ať Sparta zvládne, či nezvládne úterní odvetu proti Malmö, má jistotu evropských pohárů pro celý podzim. Tam ji čeká osm zápasů s velmi kvalitními soupeři. Při takto nastaveném trendu by ale téměř všechny ligové zápasy musel odehrát záložní tým. Ten ale jednoznačně přesvědčil, že kvalitou nedosahuje ani poloviny toho co duo Haraslín – Birmančevič dohromady. Šířka lavičky a především její kvalita je dlouhodobě kritizována a v souboji se Slováckem se to projevilo naplno.
Slabina, která může být příčinou krachu
Jak bylo zmíněno na začátku článku, o titul s největší pravděpodobností budou bojovat Sparta, Slavia a Plzeň. Všechny týmy mají kvalitní kádry, a ač ten sparťanský v současné chvíli vypadá nejsilnější, disponuje jednou slabinou, která ji může stát titul posouvající letošního mistra přímo do ligové fáze Ligy mistrů.
Tou slabinou není nikdo jiný než gólman Peter Vindahl. Dlouhodobě jsou jeho výkony kritizovány, a čím dál více se u fanoušků projevuje averze vůči tomuto brankáři. Co je platné, že má výbornou rozehrávku a dokáže s ní vypomoci obraně, když na čáře nedokáže udělat zákrok.
Zápas co zápas fanoušky přesvědčuje, že Sparta udělala chybu, když nechtěla zaplatit za Matěje Kováře. Ten k nadstandardní rozehrávce přidal i výborné výkony v bráně. V tomto ohledu jsou Slavia i Plzeň o krok napřed. Jen si představme ten vzájemný zápas, kdy obrana Sparty nesmí dovolit soupeři ani jednu střelu. Střela na bránu totiž s pravděpodobností blížící se jistotě skončí v síti.
