Článek
V základní jedenáctce jsou tato místa totiž jen dvě. Jedno jisté má Kaan Kairinen a o to druhé se pralo hned několik jmen.
Sadílek hrál dlouho prim. Skvěle doplňoval technického Fina. Kryl mu záda a otevíral tak prostor pro jeho přesné a nápadité přihrávky. Návratem Patrika Vydry se ale pomalu vytrácel až základní sestavu opustil úplně. Do hry se více a více zapojoval Sivert Mannsverk a v posledních zápasech také Santiago Eneme, a tak někdo musí z kola ven. Černého Petra si vytáhl právě Sadílek, což řada fanoušků po právu opláče.
Nejpodceňovanější hráč ligy
Lukáš Sadílek nikdy nepatřil mezi výrazné persony na hřišti. Jeho přínos pro tým spočíval ve zcela jiných přednostech. On byl tím, kdo dělal všechnu černou práci ve středu hřiště. Byl prvním, kdo vypomáhal obraně, když se na ní řítil útok soupeře. Byl ukázkovým typem defenzivního záložníka, který sice netvoří, ale jeho podíl na hře je více než obrovský. Jen to není vidět ve statistikách, které zajímají diváky.
Od černé práce byl na hřišti přeci vždy Jan Kuchta. Tak to alespoň fanoušci viděli. Útočník je více na očích, než nějaký hráč ze středu pole. Vybojované míče, vyhrané obranné souboje, to je vždy vidět méně, než vstřelená branka. V tomhle to mají záložníci skutečně složité. Zvlášť pokud to nejsou typy jako Kairinen, kteří svými technickými finesami dokáží dostat balón do finální fáze.
Takový hráč musí vynikat ve zcela jiných věcech. V agresivitě jako třeba Lukáš Červ, v teatrálních pádech jako David Douděra nebo v jiných divácky atraktivních činnostech. Lukáš Sadílek nevynikal v ničem, přesto Spartě dával více než jakýkoliv jiný hráč s věhlasnějším jménem nebo záviděníhodnými statistikami.
✍️ ODCHOD | Po třech a půl sezonách v rudém dresu se s námi loučí Lukáš Sadílek, který přestupuje do Górniku Zabrze 🇵🇱
— AC Sparta Praha (@ACSparta_CZ) January 5, 2026
Sáďo, děkujeme za spoustu radosti, kterou jsi nám za ta léta přinesl. Ať se ti v Polsku daří! 🍀
➡️ https://t.co/0Pd3ZaijkI pic.twitter.com/mDctYIAnwm
Tým a srdce na prvním místě
To, v čem Lukáš Sadílek vynikal, byla týmovost a sparťanské srdce. Byl prototypem hráče, který nevypustí jediný souboj, který se nevykašle na ztracený balón. Pro něj nebyl žádný míč předem ztracený. Při jeho pokusech o střely se člověk musel někdy až smát, střelba jeho silnou stránkou rozhodně nebyla, přesto byl on tím hráčem, který dokázal nekonzistentní tým pojit svou jistotou a neutuchající vášní pro hru.
Mnoho sparťanským hráčům chybí emoce, které právě Sadílek dokázal na hřiště přinést. Nemusel to dávat najevo teatrálními výstupy ve stylu Ladislava Krajčího nebo Tomáše Řepky. Když byl ale na hřišti, všichni to z něj cítili. Nejen hráči na hřišti, ale také fanoušci na ochozech. Sadílek dával do každého zápasu srdce, což se o mnoho současných hráčích říci nedá.
Spatra tak ztrácí další část své DNA. Po odchodu Ladislava Krajčího byl právě Sadílek tím, kdo ji nesl s hrdostí dál. Na Letné hodně sázeli na pokračování této nezbytnosti příchodem znovunalezeného syna v podobě Pavla Kadeřábka. Tomu se snaha upřít nedá, ale přeci jen toho dokázal už ve své kariéře dost na to, aby byla jeho hlavní motivací hra za Spartu. Sadílek v tomto vynikal právě proto, že rudý dres byl vrcholem jeho kariéry. Jaký jiný hráč na soupisce tohle může říct? Vydra se snaží, ale do kvalit Sadílka má ještě kus práce před sebou.
Ztráta vlastní identity
Ze Sparty se postupně stává něco, co se fanouškům přestává líbit. Odchod Sadílka do polského Górniku tomu ještě více přispěl. V posledních dvou sezónách je na hráčích vidět, že nemají tu správnou chuť bojovat za tým. Nemají touhu vítězit, protože hrají ve Spartě. Nemají sparťanské DNA.
Příchod drahých zahraničních hráčů, kteří Letnou berou jako tramvajovou přestupní stanici, nepřináší své ovoce. Tito fotbalisté jsou žoldáky, kteří se vidí v lepších klubech. A někdy nemusí ten klub být lepší, ale může představovat atraktivnější zastávku na cestě k vysněné Anglii, Německu, Španělsku, Itálii nebo Francii. Nikdy nepochopím, co vede hráče k přestupu do tureckých klubů, když vidí, co se tam s fotbalem dělá. Když vidí agresivitu a korupci všude kolem sebe. Ale je to pro ně zase o krok blíž k TOP 5 ligám.
A přesně to se děje v současné Spartě. Tým je sestavený z hráčů, jejichž srdce nepřirostlo ke Spartě, ale k cestě za vyššími cíli. Lukáš Sadílek byl jedním z mála hráčů, kteří hrdě nesli rudý prapor do všech bitev a šli se prát právě za tuhle vlajku, za tenhle tým. Jeden z posledních mohykánů mizí a s ním další kus pravé Sparty.
Autor textu: Petr Vikuk
