Ženské derby skončilo remízou. Slávistky potopila špatná koncovka a zvláštní verdikty rozhodčí

Tým hostujících fotbalistek nastupoval do zápasu v trochu lepším rozpoložení. Vedl totiž tabulku o tři body a stál tak před ním v lepší pozici. Utkání se opět konalo na velkém stadionu v Edenu, což mělo své výhody i nevýhody. Pozitivem byla určitě velice slušná návštěva, když si na tribuny nakonec našlo cestu necelých šest tisíc diváků. A to rozhodně není běžná návštěva v ženské nejvyšší fotbalové lize. Klub ji jako tradičně podpořil i autogramiádou několika hráčů áčka mužů.

Potom je tu ovšem i jisté negativum. Hřiště určitě je o něco větší než v Horních Měcholupech, kde ženy Slavie běžně hrají své domácí zápasy. V některých momentech to bylo znát. Třeba když mohlo dojít k samostatnému úniku, ale hráčky na to prostě neměly síly. Přeci jen je nutno to brát tak, že nemají takové fyzické dispozice jako muži. Jednou tak třeba došlo k nakopnutí míče z hodně velké dálky, které bylo prostě zbytečné. Ale znát to bylo i v dalších momentech.

Ženský fotbal není stejný jako ten mužský. S tím je potřeba počítat a se vší úctou je prostě nelze srovnávat. Musím se přiznat, že se mi vlastně zápas docela líbil a užil jsem si ho. Přesto byla v některých momentech znát velká nedokonalost oproti mužským konkurentům. Ať už co se týče neproměněných šancí nebo celkově „zadrbaných“ akcí. Vidět byly zejména v druhém poločase ze strany Slavie, která se po slabší první půli do svých soupeřek hodně opřela.

Po 45 minutách totiž prohrávaly domácí fotbalistky 1:0 a bylo jim jasné, že v takovém případě by už k titulu měly hodně daleko. V druhé části proto spustily hodně intenzivní fotbal, který sice obsahoval již zmiňovanou řadu nedokonalostí, ale byla to vlastně docela zábavná a velice útočná hra. Podařilo se jim sice vyrovnat, ale díky (někdy až trestuhodnému) neproměňování šancí nakonec vítězný gól nepřidaly.

Bohužel zápas za mě hodně ovlivnil i výkon rozhodčí. Před prvním gólem Sparty podle mě přišel lehký faul (postrčení rukou), který se rozhodně dal pískat. Celý moment přehodnotil VAR a rozhodl, že vše bylo v pořádku. Ok, ale podstatně horší za mě byly další momenty. Nejdřív totiž došlo k situaci, kdy se několik Sparťaněk za sebou dotklo ve vápně míče rukou. Penalta se nepískala. Tu sice nařídila rozhodčí o něco později rovněž za ruku Sparťanky, po zhlédnutí videa ji ovšem nakonec odvolala. Slávistky přitom chtěly původně akci dohrát, což jim vlastně nebylo umožněno. Celkově potom byl metr na nedovolené zákroky prostě takový zvláštní.

Těch sporných momentů tam bylo za mě až příliš a nebudeme si nic nalhávat, většina ve prospěch Sparty. Minimálně jedna penalta se pískat měla. I kdyby to rozhodčí Spartě nasčítala, jak to prostě už někdy ve fotbale chodí. Ostatně s průběhem utkání rozhodně v tomto směru nebyla spokojená ani kapitánka Bartovičová. Podotkla sice, že Slavie měla především proměnit některou z šancí, zároveň ovšem zmínila, že asi nerozumí pravidlům.

Ženský fotbal je za poslední roky jednoznačně na vzestupu. Dopomáhají k tomu i samotné kluby, zejména Slavia se Spartou. Ať už hraním na velkých stadionech nebo dalšími aktivitami. Přesto si nemůžu pomoct, že si zároveň něčím i trochu podkopávají nohy. Nebylo by lepší, kdyby podobné zápasy pískali mužští prvoligoví sudí? Jakkoliv nechci snižovat výkony těch ženských, tento za mě rozhodně nebyl dobrý. U pánů rozhodčích je přeci jen více zkušeností i s těžkými zápasy a probíhá u nich určitě i více školení apod.

Zápas za mě nebyl vyloženě špatný, nakonec se jednalo vlastně o útočný a poměrně atraktivní fotbal. Třeba gól Slavie byl opravdu pěkný. Ano, je v něm daleko více technických chyb a nedokonalostí oproti tomu mužskému, s tím je ovšem potřeba na něj nahlížet. Věřím tomu, že postupem času se ženský fotbal ještě zlepší. Dostane se do něj více peněž, což je samozřejmě důležitý faktor.

Nyní už musíme před nadstavbou jen očekávat, jak nakonec celá soutěž dopadne. Sparťanky si po několika letech brousí zuby na titul, stále o něm ovšem není rozhodnuto. Budou se ještě hrát dvě derby a Slávistky v tom posledním ukázaly, že mají obrovskou sílu. Občas to jen chtělo trochu více štěstíčka.

Autor textu: Lukáš Loužecký