Životní vítěz, který nepřestává věřit. Čím je Kania pro Liberec přítěží?

Ondřej Kania vstoupil do českého fotbalového světa jako úspěšný byznysmen, kterému se povedlo takřka vše, na co sáhnul. Ve velmi mladém věku dokázal stvořit úspěšný systém soukromých škol, jehož většinový podíl v nedávné době prodal. Jeho kariéra v byznyse ale není opředena jen úspěchy. Musel překonat mnoho překážek i nástrah podnikatelského i zdravotního charakteru. Nakonec však uspěl a brzy si řekl, že by se rád prosadil i v úplně odlišném odvětví – ve fotbale. Tedy ve sportu, o kterém před dvěma lety nevěděl takřka vůbec nic.

Místo pomalého rozkoukávání a rentgenování prostředí však tnul do živého. V první den, kdy se mohl cítit oficiálně jako majitel Slovanu Liberec, odvolal trenéra. Dosadil na důležité pozice klubové ikony Radoslava Kováče, Jana Nezmara a Thea Gebre Sellasieho a rozjel přestupový a marketingový kolotoč. Třetina sezóny je za námi a světě div se…ono to nějak drhne. Na kolik za to může majitel? A jak Ondřej Kania zareaguje?

Kania se před oficiálním vstupem do Slovanu zařekl, že poté co se stane většinovým majitelem, přestane být na sociální sítí X aktivní. Stal se nicméně pravý opak. Majitel Liberce se rád vyjadřoval k aktuálnímu fotbalovému dění, ale zároveň i rozdmýchával kontroverze či popichoval kolegy ze sportovní branže. Dalo by se říci, že na sebe zbytečně přivolával pozornost v momentech, kdy bylo příhodné si zajistit spíše klid pro práci. Svými názory a potřebou vyjádřit se takřka ke všemu se stal pro mnohé „nepřítelem číslo jedna“.

Tím Liberci rozhodně nepomohl. Už tak byl celý klub pod velkým drobnohledem, neboť každý byl zvědav, jak se bude nově budovanému celku dařit. Kaniovo působení na veřejnosti však přitahovalo více pozornosti, než bylo zdrávo. Myšlenka, že Jablonec není pro Liberec konkurentem, se mu vrátila jak bumerang. Ale Kania se nevyjadřoval jen k fotbalu. Opřel se i do hokeje a konkrétně do Třince. Pětinásobný extraligový šampion prý není značka. Těžko říci, jaká mají takováto vyjádření smysl.

Tahle věta obletěla celý český fotbalový rybníček. Po skončení utkání s Jabloncem, sestoupil Ondřej Kania do kabiny a hráčům Liberce sdělil svůj pohled na sebe samého. Ve zkratce sdělil, že je vítěz překonávající všechny překážky, které před něj život položil. Tento atribut ale v nikom z libereckých fotbalistů zatím nevidí. Kdo alespoň trochu zná Kaniovu cestu za úspěchem v byznyse, jeho slova pochopí. Těžkosti s financováním projektů, hrozba krachu, a dokonce i vleklé zdravotní potíže. To vše Kania překonal a stanul ve svém odvětví jako vítěz.

Fotbal je ale jiná branže. Zde majitel Slovanu vítězem není. Nejen že není vítězem, on je zatím pouze nováčkem. Kdyby se totiž ve fotbale pohyboval déle, nikdy by ho nenapadlo před hráči mluvit takto. Na první dobrou asi dobře míněný motivační proslov nemohl za žádných okolností padnout na úrodnou půdu.

Ondřej Kania rozhodně není egoistický maniak, který je přesvědčený o své pravdě. Dovedu si představit důvod, proč řekl hráčům, co řekl. Chce je povzbudit, aby v sobě našli vítěze. Za Slovan na hřišti nechali duši a pro výhru udělali vše možné i nemožné. Stejně tak je to s dalším propíraným tvrzením, že pro Liberec by Jablonec neměl být konkurentem. Bavíme se o ale budoucnosti. Nový Liberec by se časem měl koukat na Spartu a na Slavii, ten současný se ale nutně musí s Jabloncem měřit a jako konkurenci ho vnímat.

Ondřej Kania místy připomíná slona v porcelánu. Je plný myšlenek, ale nedokáže je do toho fotbalového rybníčku vhodně napasovat. Ono se asi ani není čemu divit. Ačkoliv má za sebou bohaté zkušenosti z byznysu, nikdy jeho kroky a slova nepozorovaly statisíce fanoušků. Nikdy se veškerá jeho aktivita neprobírala v médiích. Kaniovi se dostává velké pozornosti, s níž ovšem zatím neumí pracovat.

Ondřej Kania rozhodně není člověkem, který by byl zvyklý utíkat z boje. A po pravdě k tomu ani nemá důvod. Liberec je po 11. kolech na 12. místě. Žádný racionální člověk nemohl čekat, že se bude U Nisy bojovat letos o poháry. Nejmladší tým v lize, nový trenér, více než tucet nových hráčů. Tyhle ingredience si zkrátka musí sednout. A Ondřej Kania to dobře ví. Ukazuje to především na situaci ohledně Radoslava Kováče.

Prvním krokem (který Ondřej Kania ve Slovanu udělal) bylo, že spolu s Janem Nezmarem oznámili tehdejšímu trenérovi Luboši Kozlovi, že s ním do další sezóny nepočítají. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné a všichni víme, co se stalo poté. Kozel podepsal smlouvu o pár kilometrů dále v sousedním Jablonci a při prvním vzájemném setkání dokázal svému bývalému chlebodárci zasadit pětigólový příděl. Nejhorší výsledek v historii ještědských derby. Strašná rána a velká ostuda i pro samotného Kaniu, jak sám uvedl. Nejde ale jen o vzájemný zápas. Jablonec působí daleko svěžejším a zábavnějším dojmem než Liberec a co je nejdůležitější – má na svém kontě i více bodů. To vyvolává mezi libereckými fanoušky velkou nevoli a určitá část se slzou v oku vzpomíná na Luboše Kozla a zároveň odvolává Radoslava Kováče. Ondřej Kania ale nechce o odvolání trenéra ani slyšet a vyjadřuje mu plnou podporu.

Na potenciální odvolání Radoslava Kováče se můžeme dívat pohledem sportovním, ale také pohledem Ondřeje Kanii. Ačkoliv správa realizačního týmu spadá zcela do kompetencí Jana Nezmara, nelze nevidět, že Kováčová volba je nutně spojena i s Kaniou. Odvolání trenéra by bylo veřejným potvrzením názoru, že Kania s Nezmarem udělali chybu. Že si pro svůj projekt vybrali špatného trenéra. A to by byla daleko větší prohra než nezvládnuté derby.

Navíc by se Kania postavil proti sobě samému. Několikrát se totiž nechal slyšet, že nehodlá dělat žádné ukvapené kroky a jeho hlavním cílem je vytvořit úspěšný klub v dlouhodobém horizontu. A něco takového nejde vytvořit ze dne na den. Koncepční práce si vyžaduje čas a pokud by se pro vyšší cíle měla obětovat jedna celá sezona, proč to neudělat? Ohrožení sestupem není reálné – děkujeme do Českých Budějovic. A jestli bude Slovan sedmý nebo dvanáctý asi úplně není důležité. Daleko podstatnější bude zanesení správné filosofie, ze které by se v dalších sezonách dalo sklízet ovoce.

Autor textu: Michal Takács