Zuřivý Sparťan: Baník měl vyhrát, míní Hapal. No, to tedy měl, smějí se na Letné

Nic nebylo Ostravě platné, že Letenské přestřílela Pánu Bohu do oken, že více držela míč pro zlost. Sparta byla efektivní, smrtelná a udeřila nekompromisně. Řeči bývalého hráče klubu z pražské Letné a současného trenéra domácích Hapala, že se měla pískat penalta pro Baník a zápas by se (možná, asi) vyvíjel jinak, jsou spíše pro pobavení publika než seriózní zhodnocení průběhu zápasu.

Komu není shůry dáno, ten si musí pomoci ublíženeckými řečmi o neodpískaných penaltách. Je to možná trochu přísné přirovnání, protože každý trenér to vidí zcela podle svého úhlu pohledu. Žádný trenér není objektivní. Pokud byste zápas ve Vítkovicích neviděli a četli jen komentář páně Hapala, nabyli byste nutně dojmu, že Baník sahal minimálně po bodu a jen neodpískaná pencle po „faulu“ Sörensena na Almásiho, zabránila úspěchu bývalých dobývačů uhlí v zápase proti „protežovaným“ bývalým miláčkům Velké strany.

Sparta momentálně (a s ohledem na zachování míru mezi fanoušky a klubem, doufejme, že i do budoucnosti) těží z možná až neuvěřitelné formy tří borců v předních liniích. Kuchta, Čvančara, Haraslín. Už při vyslovení jejich jmen se obráncům soupeře klepou kolena a povolují svěrače. Jejich forma je až famózní, jsou neustálou hrozbou pro obranu soupeře a jsou vysoce efektivní. Po počátečním tápání a možné toxické rivalitě, našli společnou řeč (úspěch Sparty), ladí jim to spolu a umějí si i vyhovět. I v sobotu na Baníku (pardon, ve Vítkovicích) nenechali nikoho na pochybách, že jsou momentálně nejsmrtelnějším útokem v lize. Čvančara dvakrát, Kuchta jednou do štrykovaného, Haraslín jedna asistence, Kuchta asistence. K tomu dvě břevna a dvě zahozené óbr šance. No, chcete něco více?

Pokud mají na Letné radost z útočné vozby, pak záloha se Spartě v sobotu příliš nepovedla. Sadílek sice přihrál Kuchtovi na první gól skoro po „messiovsku“, ale jinak se v některých pasážích hry nechali letenští borci ve středu hřiště až moc přehrávat domácími hráči. Zejména v době tlaku Baníku přicházeli snadno o míče, neměli odražené balóny a nepodrželi hru ve středu hřiště. Tím se obrana Letenských dostávala pod, místy až nepříjemný, tlak. Nakonec i větší procenta držení míče (ačkoliv na dvě věci) byla na straně Baníku. Proti opravdu silným soupeřům by se taková hra středu zálohy „všude druzí“ nemusela vyplatit. Možná by někteří staromilci volali po návratu Krejčího do zálohy, ale jen ho nechme, kde je. Na Letné mají dostatek hráčů na to, aby dokázali čelit bojovnosti soupeře ve středu hřiště. Sadílek s Kairinenem umí daleko lepší zápasy, než předvedli v sobotu proti Baníku.

V některých momentech zápasu dostávala obrana Sparty opravdu zabrat. V určitých fázích to v letenském vápně slušně „hořelo“ a jen s vypětím všech sil dokázali obránci odkopnout míč do bezpečí (rozuměj na půlku hřiště, kde se ho zmocnili opět Baníkovci) a někdy ani to ne. Míč se pak rychle vracel zpátky do „ohně“ a takové situace se opakovaly i snad až příliš na to, že proti domácímu zklamání jara stálo nepříjemnější překvapení jarní části. Závary před Kovářovou brankou „smrděly“ gólem a ten „zaváněl“ až na Letnou.

To, že nakonec Kovář udržel čisté konto, za to může děkovat především sobě (výborný výkon) a právě sice přetížené, ale jinak bezchybné obraně. Jen by možná na Spartě měli trénovat i odkopy do nikam. Všechno by v tu chvíli bylo lepší než neustálý tlak Baníku. Takže námět pro realizační tým: umístit do hlediště zvětšenou fotografii Tvrdíka (Šádka, Berbra, Zelinky, Procházky nebo jiných, kteří letenské zrovna dvakrát nemusí) a trénovat odkopy. Kdo trefí fotografii napřímo, dostane třeba bludišťáka. Některé odkopy v sobotu totiž dosáhly stěží za kruh velkého vápna. Na druhé straně, obrana i přes dvěstěprocentní vytížení neudělala žádnou zásadní chybu a pohádky páně Hapala o neodpískané penaltě není třeba brát vážně.

Na ty, kterým však zápas ve Vítkovicích vůbec nevyšel můžeme ukázat už teď. Tedy kromě hráčů Baníku pochopitelně. S bůhvíjakou formou se nepotkávají ani na pravém okraji letenské jedenáctky. A to už delší dobu. Ať naskočí Mejdr, nebo Wiesner, situace je tak nějak stále stejná. Tedy nic moc. Oba borci se ukazují jako slušný ligový standard, ale třeba Zelený na protilehlé straně oba mladší borce hravě strčí do kapsy. Tedy ne ligový standard, ale repre forma. A to je klíčový rozdíl, proč levá strana Letenských se Zeleným a Haraslínem předčí tu pravou. Zase, možná námět pro oddělení skautingu a nebo vhled do vlastních rezerv, zda by se ji nepovedlo někým „okysličit“.

Podle insiderů měl Priske prohlásit, že jenom s českým „materiálem“ se liga vyhrát nedá, takže že by ponor do zahraničních vod? Pokud chce být Sparta úspěšná, musí mít rovnovážně vyváženou jedenáctku a pravá strana momentálně kulhá prakticky na obě nohy. A propos, když už ty strany, jsem vážně zvědavý co udělá Priske s Hojerem, až se „zázračně“ uzdraví. Nebo z něj „roste“ další Čelůstka? Pro neznalé, bývalý vcelku kvalitní stoper, reprezentant, který se v angažmá na Letné nejvíce zapsal do podvědomí fanoušků neuvěřitelně dlouhým pobytem na marodce (který stále nekončí).

Co však letenské vážně zdobí, je sakra svěží hra při protiútoku. Kdeže někdejší časy pomalé rozehry, především do stran, jsou. Útočné trio si momentálně vede při přechodu do protiútoku tak rychle, že jeden musí opravdu pečlivě sledovat obrazovku, aby mu nic neuniklo. Sekundový pohled do strany na otevřené pivo a už ztrácíte přehled. A právě výborně sehrané protiútoky, rychle a efektivně, zápas v sobotu rozhodly (plus trapné chyby Baníku, viz plačka Hapal a možný námět k zamyšlení pro majitele Brabce). Trochu to připomíná hru Interu Milán pod Mourihnem (pro posměváčky, jen připomíná). Ten s hrou na perfektně zvládnuté protiútoky dokonce vyhrál finále LM v roce 2010. A hra Sparty v sobotu ve Vítkovicích ten zápas malinko připomínala.

Baník byl po delší době silnější ligovou prověrkou, jak na tom vlastně Sparta je. Ačkoliv se jinak ostravští řítí do skupiny o záchranu, utkání s „chahary“ má pro Spartu vždycky charakter velmi tvrdé práce. A zvláště ve Vítkovicích (když už tedy Bazaly rezaví). To, že tam Sparta zvládla oba zápasy, jak ten ligový, tak i pohárový (Karviná holt zbyla na jiného), svědčí buď o zlepšení venkovního sebevědomí rudých, nebo o komplexu ostravských. Za mě to první, ale třeba trenér Hapal může mít ze Sparty komplex. Kdysi se v jejím dresu netrefil v té nejjasnější pozici do soupeřovy branky…

Ovšem na Spartu čeká hned v příštím kole opět náročná potvrzovací prověrka v Hradci. Netřeba dodávat, že důležitá, protože v Edenu možná snad už našli příčinu krizičky (Tvrdík kontra Šmíca, nervózní Trpiš a neodbytná reportérka) a chtějí také vyhrávat. A na Spartu nečeká jenom Hradec. Alespoň že los poháru byl pro ni tentokrát malilinko přívětivější než k úhlavákům z Edenu. Hrát doma a Budějkami je určitě lepší než „bojovat“ s Vyškovem…..pardon… s Bohemkou. Těžkou práci s druholigovým mančaftem domácím prostředí mají už sešívaní za sebou.

A takhle jsem to v sobotu viděl já. A teď hrrr na ně! Toho bohdá nebude…..a tak dále. Mějte se fanfárově.