Článek
To tak ale bývá, náraz do zdi zvané skutečnost není zrovna pád do cukrové vaty. Na Letné navíc ještě nemusejí šílet, Sparta sice poztrácela body, ale ne tvář. A jakže to viděl Zuřivec?
Remízy a ztráty bodů. Do sedla posazená Slávia a o penaltě pro letenské pochybující trenér Svědík. Tak by se hodně stručně daly shrnout poslední dva zápasy Sparty. V nich poztrácela body, které mohou ve finiši závodu o ligový primát chybět. No, zkrátka budou chybět! Remíza není v tříbodovém systému výhra. Ani když hrajete se špičkou. Nebo dokonce právě proto. Chcete-li být první, musíte být nejlepší!
Zápasy pravdy nedává Sparta zrovna s grácií
Kdekdo se těšil. Každý chtěl být u toho, až se na Letné znovu bude slavit návrat na úplné výsluní českého fotbalu. Po letech temna v letenských kasematech, přehmatů a amatérismu, se jarní sezóna ročníku 2022/23 dala přirovnat k čtyřstovce brufenu na sakra bolavý zub: úleva a pocit neskutečného štěstí (to, když si brufeny vezmete minimálně dva najednou). Jenže střípky chyb a opomnění se sčítají a v nepravý čas vám to ty mrchy sečtou. Sparta dorazila lehkostí vánku do ligového finále a ejhle, skutečnost není, zdá se, tak růžová, jak by na Letné potřebovali. V zápasech s českou absolutní špičkou se jí načítají chybičky a přehmátky, které zodpovědní udělali třeba loni v létě. Stručně, tváří tvář opravdové kvalitě není Sparta tak suverénní, jak si o sobě myslí.
Slovácko by mělo být rádo za bod, ne spekulovat nad penaltou
Zápasy na Slovácku nevoní nikomu. Borci z Moravy jsou běhaví, rychlí a nepříjemní v osobních soubojích, to se o nich ví. Ale nejsou to žádní baleťáci z Realu, mají své limity. A jejich jarní výsledky to potvrdily skoro v celé nahotě. Klub z Moravy je možná dobrý, ale ne skvělý. Samozřejmě, všechno je to o penězích a kdyby asi chtěli, postaví (tedy zaplatí) na Slovácku také zvučnou jedenáctku. Ale nechtějí a mají svou filozofii. I to se cení. V minulých zápasech Spartu dokonce přejížděli, ale kdeže loňské (a předloňské) sněhy jsou. Ví se o nich ještě jedno: na soupeře na začátku vlítnou a když přitom vstřelí vedoucí branku, mají z poloviny minimálně bod. A přesně to se stalo v sobotu Spartě. Domácí zadupali, Spartu rozhodili, ta si nechala dát haluzný gól a rázem bylo zaděláno na pernou šichtu. Konečná remíza zápasu neslušela, Spartě nepomohla a domácí byli určitě na větvi z toho, že to nakonec takhle dopadlo. Ani brutální převaha letenských, tyče a břevna však nebránily Svědíkovi plkat do médií něco o (ne)penaltě pro Spartu. Chybělo mi tam ještě, kdyby ji rozhodčí neodpískal, určitě bychom vyhráli.
A nenaráží na svoje limity náhodou Sparta?
Ale dost možná by měl trenér Svědík pravdu. Tedy že nebýt penalty, tak by se na Slovácku juchalo, jako by vyhráli LM. Sparta vyzmizíkovala lehkost v zakončení. Kuchta trefoval jen zařízení, Haraslín mířil vedle, hlavičky létaly nad Nguyenovu branku a Mabil se své příležitosti raději lekl, než aby si to u fanoušků za svůj ležérní přístup vyžehlil. No a Čvančara chyběl. Možná až neskutečně. Možná by jste raději prodali svou tchyni, jen aby Čváňa hrál. Čili, útočná vozba nehrála v obvyklém složení a je z toho „pouze“ bod. Tak jednoduché to možná je, ačkoli se to může zdát někomu slaboduché. Náhrada za bývalého jabloneckého útočníka se nenašla. Lépe napsáno: našla, ale nenahradila. Karabec je už dlouho stínem Karabce, po kterém toužili ve francouzské lize. Minčev je Minčev, Mabil je laxní floutek a Daněk, kdo to je? A pak…a pak na lavičce Sparty už nesedí nikdo, kdo by mohl Čvančaru v útoku nahradit. A co když se zraní Haraslín? Nebo Kuchta? Jak bude trenér Priske řešit takovou zapeklitou situaci? Nepřemýšlejte, nelámejte si hlavu. To je neřešitelné. Žádný ze zmiňovaných borců není schopen Čvančaru, ani nikoho jiného, v současné formě nahradit. A tak Sparta narazila na své limity. A zrovna teď, když se to nejméně hodí. Asi karma, nebo co.
O titulu s největší pravděpodobností rozhodne šíře kádru a kvalita lavičky
Takže, odhodíte-li růžové brýle, a na ty ještě pro jistotu někdo šlápne, budete si muset přiznat, že v případě platnosti výše zmíněné poučky, budou slavit titul v Edenu. Mají široký kádr, kvalitní náhradníky a trenéra, který s tak širokým kádrem umí pracovat. Pro sparťanskou obec sice asi smutné zjištění, ale může mít reálný základ. Samozřejmě, ještě není všem zápasům konec, ale poslední utkání Sparty naznačily, že na Letné ještě není vše vyladěno na mistrovskou korunu. Sice se udělal velký kus práce, ba co dím, obrovský kus. Ale ještě jsou tam věci, ty chybičky, které je nutno vychytat. Hra Sparty stojí na dvanácti, možná třinácti hráčích a to je i na českou ligu, u týmu s čákou na titul a poháry hodně málo. Přijde podzim, s ním dost možná zápasový rytmus středa (čtvrtek) a víkend, plus domácí pohár. Bez kvalitní lavičky tak budete zcela jistě jednu soutěž (a možná dvě) šidit. Takhle to mají asi na Slovácku, ale Sparta by to měla mít nastavené jinak. Alespoň podle předsezónních prohlášení odpovědných soudě.
Přesto mohou na Letné stále snít o titulu
Zaprvé to nikdo nikomu nezakazuje. A zadruhé, jak už bylo výše napsáno, Sparta je mnohem dále, než byla třeba pod trenérem Vrbou. To není nic proti budoucímu kouči druholigového týmu (slušný sešup na žebříčku hodnot), to je jen vyjádření momentálního stavu. Sparta je silná. Ostatně to ukázala v sobotu na Slovácku, ačkoliv to nepřetavila v zisk tří bodů. Ale ještě není nejsilnější. Stále se musí bít o své místo na slunci a tvrdě pracovat. Nejen na hřišti, ale i v jiných patrech letenského stadiónu. Pokud bych to měl vyjádřit slovy dostihového sázkaře, Sparta má stále na to, aby slavila titul. Ale do cílové rovinky jde s mírným hendikepem. Ve středu ho může zkrátit. Nebo také zkolabovat v rozhodujícím sprintu.
A takhle to vidím já! Když nejde o titul, jde vlastně o nic. Tak se toho držte!
