Článek
Babiš by samozřejmě nejraději sežral celou kost sám, ale k jeho smůle mu to volební výsledky nedovolují. Do parlamentu totiž nalezly i strany, se kterými se potřebuje dohodnout, aby mohl vládnout s podporou parlamentní většiny a zároveň měl jistotu, že ho sněmovna nevydá k trestnímu stíhání.
Povolební porcování medvěda
SPD, tedy Okamura, už svou porci kořisti dostal. Okamura nejspíš nikdy do vlády nechtěl, je to moc práce a zodpovědnosti, o což Tomio nestojí. Předseda parlamentu je asi přesně to, co mu vyhovuje. Prestižní vedoucí funkce, výživa pro ego, možnost kuloárních machinací. A taky možnost – s ohledem na příští volby- dál kritizovat a žádat „co by se mělo“. (On přece, bohužel, jako předseda parlamentu nemá tu výkonnou moc, že… Jinak by to všechno udělal sám.)
Teď chtějí svůj díl i Macinka s Turkem. Nejraději by dva konkrétní kousky kosti: ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zahraničí. Proč životní prostředí, je celkem jasné. Tam bude třeba zrealizovat některé z úkolů, pro které byli chlapci do politiky nasazeni, tj. hájit zájmy svého sponzora, miliardáře Richarda Chlada. Původně měl být tímto ministrem Macinka. Přes výrazné protesty ekologických organizací i veřejnosti by to bylo nakonec asi nějak prošlo. Jenže tu máme ještě to ministerstvo zahraničních věcí, profesní hantýrkou řečeno „zamini“. A tam byl nominován skutečný expert a velmi výrazná osobnost - Filip Turek.
Tady je třeba udělat malou odbočku k osobám Turka a Macinky. Podporovatelem (=donorem) Motoristů je, jak už bylo řečeno, Richard Chlad. Nijak se s tím netají. Další řídící osobou v pozadí je samozřejmě Václav Klaus I. a jeho „Institut“. Macinka a Turek jsou politické figurky, které sice realizují své vlastní ambice, ale zároveň zastupují zájmy svých no…mecenášů.. Turek je Chladův člověk, Macinka vyšel z líhně Václava Klause. Ale nějak se zájmy obou řídících subjektů propojily a Macinka s Turkem se stali nerozlučnou dvojicí reprezentující bizarní stranu „Motoristé sobě“, též zvanou AUTO. Turek pro povolební kariéru v české politice dokonce opustil lukrativní post poslance Europarlamentu. Musel si tedy být hodně jist, že uspěje a dostane to, co mu bylo slíbeno.
Pro Turka je tedy požadováno ministerstvo zahraničí. A tady se situace zadrhává… Člověk s Turkovou anamnézou a názory (byť je nyní usilovně relativizuje) se na pozici ministra zahraničí hodí asi stejně jako příslovečný slon do porcelánu, případně krokodýl do bazénu. Veřejnost, a především samozřejmě prezident Pavel protestují. Tomu se taky normální člověk nemůže divit. Motoristický spolek a jeho podporovatelé se však diví a trvají pevně na svém. („Je to vůle voličů!“) Na svém odmítnutí Turka ve vládě trvá ale i prezident Pavel. (Neboť co je moc, je moc.)
I Andrej Babiš zřejmě došel k názoru, že Turek je pro jeho budoucí vládnutí příliš velká osina v zadku, a nijak srdnatě ho proti prezidentovi neprosazuje. Nebo má možná ještě jiné karty v rukávu? Uvidíme. Turek je každopádně tak neskutečně neprůchodný na pozici ministra zahraničí, že byl vymyšlen kompromisní návrh: rošáda. Turek tedy ne na zahraničí, ale na životní prostředí (taky tam zvládne pro své chlebodárce vykonat, co je třeba) a Macinka na ministra zahraničí. (!) Křiklavější ukázka, že jde jen a jen o posty a ekonomické zájmy, ne o řízení resortu či nedej bože odbornost, už snad ani být nemůže.
Andrej Babiš je tedy poněkud v problémech. Jeho koaliční kumpáni ho drží pod krkem a odmítají ustoupit, prezident rovněž odmítá ustoupit. Motoristé jako nejtěžším kalibrem hrozí, že když jim nebude vyhověno, odejdou z Babišovy koalice ve sněmovně. (Výborně! Voliči dosavadní vládní koalice by to jen uvítali.) Pro Babiše se to ovšem rovná pistoli v zátylku, protože pokud by takto ztratil podporu parlamentní většiny, mělo by to pro něj několik velkých rizik. Prvním a největším je to, že bude vydán k trestnímu stíhání, jestliže ho sněmovna zbaví imunity. A také by jeho budoucí kabinet jen obtížně protlačovat své vládnutí sněmovnou. Macinka a Turek (Klaus a Chlad) jsou každopádně nyní ve výhodnější pozici, než se to může na první pohled jevit. Drží Babiše – slušně řečeno – v kleštích. Zatím.
Do hry totiž v posledních dnech vstoupil další hráč – jihočeský hejtman Martin Kuba. Politik „staré“ ODS. Ten zřejmě jako nominant ODS už využil všech možností, které mu zdánlivě chřadnoucí strana nabízela, a zahájil vlastní politickou dráhu. Vystoupil z ODS a se svými následovníky bude se chystá zakládat nový politický subjekt. (Zrovna teď). Kuba jistě bude mít v parlamentu své lidi, kteří tam v dresu ODS byli právě zvoleni. A tady se naskýtá zajímavá možnost pro Andreje Babiše… ale nepředbíhejme a nechme se překvapit.
Cui bono?
Na závěr krátce k otázce, proč některé strany a hnutí prosazují protievropskou politiku, odchod z EU nebo dokonce odchod z NATO (SPD). (A obstrukce už začínají, viz nedávný Okamurův tanec kolem delegace na Transatlantické fórum.) Že něco takového prosazovala např. Konečná se svým Stačilo, je celkem logické. Proč to ale dělají strany jako SPD a Motoristé?
Možné důvody vidím dva:
1.Popuslismus. Část voličů (ne ta nejbrilantnější) na podobné proklamace slyší. Navíc je již předzpracována hybridní ruskou propagandou. Výkřiky proti „Fyjalovi“, Bruselu a Ukrajincům tedy jednak odpovídají jejich naturelu, jednak jsou jim už od ruských trollů známy. Oni pak mají ten povznášející pocit, že do věcí „vidí“. Proč na tom nesesbírat voličskou podporu, že?
2. Druhý důvod uvádím jako člověk, který pečlivě sleduje politiku po několik desetiletí, byť jako pouhý divák: Cui bono? Komu to slouží? Samozřejmě těm stranám samotným, přesněji jejich vůdcům, které to živí. Není tu ale ještě další, netransparentní vliv někoho, kdo se dlouhodobě snaží rozkládat západní demokracie zevnitř? Kdo na tom pracuje prostřednictvím těchto trojských koňů = veřejných nebo zákulisních hráčů? Jako prostý občan si snad mohu dovolit položit otázku, kterou mnozí oficiální politici a novináři bez neprůstřelných podkladů nemohou. Abych se vyjádřila úplně jasně: nejsou v tom ruské peníze?
