Článek
Nikdy bych si před mateřskou nepomyslela, že jednou budu pravidelně konzultovat život s umělou inteligencí.
A už vůbec ne věci jako:
„Může roční dítě jíst kukuřičné křupky, které na obalu nemají napsáno, od jakého věku jsou?“
„Co když tři dny nekakalo?“
„Proč dneska nechce jíst?“
A můj osobní problém:
„Spal 45 minut, potom byl vzhůru tři hodiny a teď nechce spát. Co s tím?“
V tu chvíli si říkám, že přesně na tohle jsme potřebovali umělou inteligenci.
Ne na raketové inženýrství.
Na všechny ty otázky, které člověka napadají při každodenní péči o dítě.
ChatGPT jako kamarádka, která nikdy nespí
Na mateřské totiž člověk zjistí jednu zásadní věc.
Otázek má najednou strašně moc.
A většina z nich vzniká přesně ve chvíli, kdy není koho se zeptat.
Je večer. Dítě konečně usnulo. Kamarádce nechci psát, protože je taky rodič a pravděpodobně právě uspává vlastní dítě.
Tak otevřu ChatGPT.
„Hele, dítě dneska udělalo tohle. Je to normální?“
A ChatGPT odpoví.
Pak mě napadne další otázka.
„A když udělá ještě tohle?“
Odpoví.
„A co když…“
Odpoví.
„A ještě jedna věc.“
Odpoví.
A najednou vedu ve 23:18 rozhovor s počítačem o tom, proč moje dítě dneska pořád otevíralo pusu, nechtělo jíst a vydávalo divné zvuky.
Kdyby mi to někdo řekl před pár lety, asi bych se mu vysmála.
Jenže časem jsem zjistila ještě něco.
Já ChatGPT nepoužívám jen na důležité věci.
Používám ho i na úplné blbosti.
Například si nejsem jistá, jestli je lepší dát dítěti okurku nakrájenou na proužky, nebo na kolečka.
Tak se zeptám.
A pak dostanu odpověď, na kterou bych asi stejně přišla sama.
Jenže místo abych prostě vzala okurku, nakrájela ji a dala ji dítěti, začnu přemýšlet.
Jak silné mají být proužky?
Neměla bych ji oloupat?
Není lepší uvařená mrkev?
A může pak dostat ještě kukuřičné křupky?
A najednou jsem z obyčejné svačiny vytvořila malý výzkumný projekt.
Podobně to mám se spánkem.
Kdysi bych prostě řekla: „Dneska nespal. No a co.“
Dnes už vím, že spal 30 minut, byl vzhůru hodinu a padesát dva minut a já už v hlavě počítám, kdy by tedy měl zase usnout.
A když náhodou neusne, začnu řešit, jestli je přetažený, nebo naopak ještě nemá dostatečný tlak na spánek.
Někdy mám pocit, že jsem si mateřství pomocí ChatGPT udělala složitější, než vůbec muselo být.
A občas si kvůli tomu připadám i trochu trapně. Když pak někomu říkám: „Umělá inteligence mi poradila, že bych mu měla dát k svačině spíš tohle a že jeho spánek může souviset s tamtím,“ zní to trochu zvláštně. Jako bych neuměla udělat ani obyčejnou svačinu nebo uložit vlastní dítě ke spánku bez konzultace s počítačem.
Jenže ve chvíli, kdy člověk řeší všechno poprvé, je někdy příjemné mít po ruce někoho, kdo odpoví i na otázku, která by se nám před ostatními možná ani nechtěla vyslovit nahlas.
Google mi nestačil
Přitom nejde jen o to, že ChatGPT něco ví.
Je na něm návykové hlavně to, že mu můžete popsat celou situaci.
Nemusíte hledat:
„dítě nechce jíst příkrmy“
potom:
„dítě nechce jíst zeleninu“
potom:
„dítě jí jen ovoce“
a nakonec:
„jak naučit dítě jíst normální jídlo“.
Můžete prostě napsat:
„Dítě už několik dní odmítá příkrmy, sní jen pár soust ovoce a zeleninu nechce ani ochutnat. Co můžu zkusit?“
A dostanete odpověď na vaši konkrétní situaci.
Samozřejmě to neznamená, že z ChatGPT udělám pediatra. Když jde o zdravotní problém, který potřebuje lékaře, tak se jde k lékaři.
Ale na ty malé každodenní otázky je to někdy neuvěřitelně pohodlné.
Jenže pak přijde past
Čím víc se ptám, tím víc informací mám.
A čím víc informací mám, tím víc věcí začnu řešit.
To je podle mě taková malá past moderního rodičovství.
Dřív člověk možná nevěděl, že existuje patnáct různých názorů na uspávání dítěte.
Tak prostě nějak uspával.
Dnes můžete během pěti minut zjistit, že vaše dítě možná spí málo, moc, špatně, pozdě, brzy, nepravidelně nebo v úplně nevhodném spánkovém okně.
A když máte ChatGPT po ruce, můžete to všechno ještě velmi pohodlně rozebrat.
Do poslední minuty.
A přesně tady si někdy říkám:
Možná už toho vím až moc.
Umělá inteligence jako kamarádka, ale s hvězdičkou
Nejlepší na tom celém ale možná je, že se můžu zeptat na něco, co bych normálně považovala za úplnou kravinu.
A nikdo mi neodpoví:
„Tohle už fakt řešíš moc.“
Nikdo mi neřekne:
„Tak to prostě nedávej.“
Nikdo se mě nezeptá, proč ve dvě odpoledne analyzuju, jestli dítě dnes vypilo dost vody.
ChatGPT prostě odpoví.
A já si někdy říkám, že přesně tohle rodiče potřebují.
Ne dalšího odborníka, který nám vysvětlí, jak všechno dělat správně.
Ale někoho, kdo nám pomůže zorientovat se v tom chaosu.
Samozřejmě s tím rozdílem, že ChatGPT není kamarádka, pediatr ani někdo, kdo naše dítě skutečně vidí.
Je to nástroj.
A někdy velmi užitečný nástroj.
Jindy je to nástroj, pomocí kterého si během deseti minut vytvořím problém, který předtím vůbec neexistoval.
Protože zatímco moje máma by mi možná řekla:
„Dej mu najíst a neřeš to.“
Já dnes otevřu ChatGPT a začnu přemýšlet, jestli je lepší pro dnešek banán, hruška, švestka nebo jogurt.
A pak se divím, že je mateřství tak náročné.
Možná někdy není náročné mateřství.
Možná ho jen příliš podrobně analyzujeme.
Při přípravě článku jsem využila nástroj umělé inteligence pro zpracování a stylistickou úpravu textu. Faktické informace týkající se možností a omezení ChatGPT jsem ověřila v uvedených zdrojích.
