Bezdrátové nabíjení

Zatímco ještě třeba před deseti lety bylo bezdrátové nabíjení spíše výdobytkem sci-fi filmů, v dnešní době se jedná o již zcela standardní technologii, kterou na denní bázi využívají stovky milionů lidí po celém světě. Tušíte však, jak vlastně bezdrátové nabíjení funguje? Pokud ne, v následujících řádcích si vše vysvětlíme.

Bezdrátové nabíjení funguje díky využití elektromagnetické indukce mezi dvěma cívkami, přičemž jedna je uložena v nabíjeném zařízení a druhá pak v nabíječce. Nabíjení probíhá tak, že cívka umístěná v bezdrátové nabíječce začne po připojení ke zdroji (ať už elektrické síti, powerbance, počítači a tak podobně) vytvářet magnetické pole, ze kterého cívka umístěná v nabíjeném zařízení indukuje střídavý proud a nabíjí akumulátor. S ohledem na rozměry cívek a celý princip nabíjení však zřejmě nikoho nepřekvapí, že aby bylo bezdrátové nabíjení možné uskutečnit, je třeba, aby byla obě zařízení – tedy bezdrátová nabíječka a nabíjené zařízení – dostatečně blízko u sebe(řádově nižší jednotky centimetrů). Druhým aspektem, který je třeba splňovat, je kompatibilita nabíjecího a nabíjeného zařízení se stejným standardem.

Při komerčním zrodu bezdrátového nabíjení bylo na trhu k dispozici hned několik nabíjecích standardů, přičemž jako jediný životaschopný z hlediska širší využitelnosti se nakonec ukázal právě výše zmíněný Qi. Bez jakékoliv nadsázky se tedy dá říci, že jiný standard než právě Qi v současnosti v elektronice s podporou bezdrátového nabíjení už ani nenaleznete, díky čemuž tak není problém například s výběrem vhodné bezdrátové nabíječky a tak podobně. Už nyní se nicméně šušká o tom, že u Qi svět výhledově určitě nezůstane, jelikož celá řada výrobců již pracuje na zcela bezdrátovém nabíjení, které nevyžaduje blízkou interakci dvou cívek a díky tomu tak dokáže nabíjet elektroniku kdekoliv v prostoru. Aby to však bylo možné, je třeba, aby daná elektronika podporovala nový standard, který však ještě ani zdaleka není připraven.

Myšlenka bezdrátového nabíjení je sice ve své podstatě skvělá, provází ji nicméně několik poměrně velkých ale. Důležité je vědět například to, že u drtivé většiny smartphonů nabízí nesrovnatelně pomalejší nabíjení oproti klasickým kabelům. Jejich použití je tak vhodné například přes noc či obecně ve chvílích, kdy člověk ví, že si může delší nabíjení dovolit. Dále je třeba vzít v úvahu to, že nabíjení probíhá jen ve chvíli, kdy elektronika leží na nabíječce (až na řešení MagSafe u novějších iPhonů), což jinými slovy znamená, že při bezdrátovém nabíjení telefon téměř nelze používat. Posledním úskalím bezdrátového nabíjení je pak negativní vliv na životnost baterie – obecně totiž platí, že bezdrátové nabíjení ji poškozuje více než nabíjení kabelové (byť jen to pomalejší) a tedy že při jeho aktivním využívání bude třeba dřívější výměna baterie. Zde nicméně musím dodat, že se nejedná o nějak zásadní rozdíl. Osobně využívám u své elektroniky bezdrátové nabíjení dlouhodobě a jestli je servis baterie uspíšen, je to vždy maximálně o jednotky měsíců po přibližně dvou a více letech používání.

Některá negativa lze nicméně „přetavit“ i do pozitiv. Na mysli mám právě volnost způsobenou stylem nabíjení, kdy se člověk nemusí starat o absolutně žádné kabely. Například v autě je pak tato věc opravdu super, jelikož se člověk nemusí za jízdy starat o zapojování kabelu do portu telefonu, ale stačí mu jej vložit do držáku, který jej nabije. Za pozitivum bezdrátových nabíječek pak lze vnímat i jejich univerzálnost, o které si může kabelové řešení v podobě USB-C, Lightning nebo microUSB nechat jenom zdát.

Výrobci bezdrátových nabíječek uvádí v jejich technických specifikacích nepřeberné množství různých informací. Jen zlomek je ale opravdu důležitý. Nyní se proto podíváme na parametry, které byste měli při výběru bezdrátové nabíječky zohlednit.

Suverénně nejdůležitějším technickým parametrem při výběru bezdrátové nabíječky je její výkon. Ten je udáván ve wattech (W) a velmi zjednodušeně lze říci, že čím vyšší bezdrátový nabíjecí výkon nabíječka nabízí, tím je její nabíjení rychlejší. Je tu však jedno větší a jedno menší „ale“. Tím menším je fakt, že vyšší výkon rychleji ničí baterii, takže pokud vás bezdrátové nabíjení láká, ale zároveň byste chtěli být k baterii pokud možno šetrní, je lepší sáhnout po nabíječce s nižším výkonem (většinou 5 W). Tím větším „ale“ je fakt, že aby byl výkon nabíječky využitelný, musí jej podporovat i elektronika, kterou jí nabíjíte. Jinými slovy, pokud si koupíte 20 W bezdrátovou nabíječku, bude vám například u iPhonu k ničemu, jelikož ten podporuje maximálně 7,5 W bezdrátové nabíjení.

Pokud vlastníte více zařízení s podporou bezdrátového nabíjení, není v současnosti problém sehnat větší nabíječky umožňující nabíjet vícero zařízení současně. Obecně navíc platí, že jedna “multinabíječka” vychází cenově lépe než více jednoduchých nabíječek, takže se její koupě logicky vyplatí. I zde si je nicméně třeba pohlídat pár základních věcí, které mohou váš nabíjecí komfort výrazně ovlivnit. Řeč je zejména opět o výkonu, který může být u některých modelů při nabíjení více zařízení současně nedostatečný, protože se mezi ně “rozkládá”. V tomto případě je tedy většinou lepší sáhnout po takových nabíječkách, které jsou schopny alespoň na některých místech na sobě neustále nabíjet maximální možnou rychlostí pro vaše zařízení bez ohledu na to, kolik zařízení na nabíječce zrovna leží. Zároveň je například pro majitele bezdrátových sluchátek důležité, aby “multinabíječky” disponovaly dostatečně malými cívkami, které budou schopné malé nabíjecí krabičky sluchátek detekovat a nabít. Nabíjecí cívky na některých nabíječkách jsou bohužel tak velké, že menší krabičky zkrátka obklopí a nedobijí.

Dalším důležitým prvkem, který se vyplatí na bezdrátové nabíječce mít, je indikátor stavu nabíjení. Jedná se zpravidla o malou LED diodu, která je při nečinnosti nabíječky vypnutá a aktivuje se až ve chvíli, kdy nabíječka detekuje předmět pro nabití. V takovém případě se pak může dioda rozsvítit buď jen pro potvrzení zahájení nabití, nebo vás může u některých modelů informovat třeba i o špatném umístění elektroniky na nabíječce (zpravidla červeným blikáním) či o dokončení nabíjení změnou barvy diody. Jedná se sice svým způsobem o detail, ale zvýšení uživatelského komfortu je díky němu poměrně značné.

Bezdrátové nabíjení je sice super, čas od času je však třeba přece jen využít kabely například pro elektroniku, která podporou „bezdrátu“ nedisponuje. V takovém případě se může hodit, když je bezdrátová nabíječka vybavena nabíjecími USB-A či USB-C porty, do kterých stačí vsunout jednotlivé kabely a nabíječku tak využít jako zdroj napájení. Jedná se tedy o skvělé řešení například na místech s menším počtem zásuvek. I zde je nicméně třeba myslet na to, že pro nabíjení více zařízení je třeba dostatečný výkon.

V posledních letech se stalo již jakousi tradicí, že výrobci elektroniky nabízí pro své produkty i příslušenství se speciálními funkcemi, přičemž bezdrátové nabíječky nejsou v tomto směru výjimkou. Využít je sice zpravidla lze s veškerou elektronikou podporující Qi, nicméně naplno to zvládnete jen s produkty daného výrobce. Při koupi je tedy třeba na tohle myslet, jelikož specialitky výrobců rozhodně dokáží zaujmout. Skvělým příkladem je třeba Apple se svými MagSafe nabíječkami, které se magneticky přichytí k zádům iPhonů a nabijí je díky tomu až rychlostí 15 W s tím, že při tom můžete s telefony i nadále standardně manipulovat. Nabíjení totiž probíhá přes relativně malý nabíjecí puk přichycený k zádům telefonu, který je na klasickém kabelu, takže není problém telefon zvednout a používat jej jako v případě klasického kabelového nabíjení.

Poslední důležitou věcí, kterou byste u bezdrátových nabíječek neměli opomíjet, je jejich design. Jedná se totiž přeci jen typově o zcela jiná zařízení než klasické kabelové nabíječky, jelikož “bezdrátovky” zpravidla člověk nechává neustále viditelné na jednom místě. Je proto dobré jejich výběr sladit například s interiérem ať už vašeho domu, kanceláře či automobilu. K dispozici je na trhu nepřeberné množství modelů s rozličným vzhledem, jen myslete na to, že například skleněné nabíječky jsou náchylnější na zachytávání otisků prstů a různé šmouhy, ale zase se snadno čistí. Modely s pogumovaným povrchem zase tak snadno neznečistíte, o to hůř se ale čistí.