Článek
Oko je nejdůležitějším smyslovým orgánem. Krátkozrakost je oční vada, kdy paprsky světla, usměrněné čočkou oka, se sbíhají již před sítnicí. Dochází tím k rozostření vidění na dálku.
První zachovalý popis o pozorování krátkozrakosti je od Aristotela, kolem roku 350 př. n. l.
Lidé s krátkozrakostí vidí objekty, které jsou blízko, ale vzdálené objekty mají tendenci vypadat rozmazaně. Jedná se o špatné vidění na dálku.
Existují evropské příklady ručních konvexních čoček ze 13. století, které se používaly k léčbě ztráty zraku související s věkem známé jako presbyopie. Dnes bychom jim řekli brýle na čtení. Ale tato technologie nebyla použita k léčbě krátkozrakosti přes 200 let.
Jeden z prvních známých příkladů ruční konkávní čočky se objevuje na portrétu papeže Lva X. z počátku 16. století, který byl součástí politicky vlivné a proslulé krátkozraké rodiny Medicejských, který namaloval italský mistr Raffael Santi.
Díky způsobu, jakým je čočka držena, je skrz ni vidět a umělec zachytil efekt, který čočka má. Lze říct, že se jedná o čočku pro osobu s krátkozrakostí.
Rozptylná čočka (též rozptylka nebo konkávní čočka) je optická čočka, která přeměňuje rovnoběžný svazek paprsků na rozbíhavý. Rozptylná čočka je uprostřed tenčí než na okrajích.
Byla krátkozrakost v minulosti velkým problémem?
Krátkozrakost by mohla být něco jako moderní stav. Míra krátkozrakosti v posledních desetiletích prudce vzrostla a vědci předpokládají, že do roku 2050 bude krátkozraká polovina světa. Jedna studie College of Optometrists zjistila, že krátkozrakost je nyní mezi dětmi ve Velké Británii více než dvakrát častější než v 60. letech 20. století. V některých asijských zemích prevalence krátkozrakosti ještě vzrostla. Například v jihokorejském Soulu je dnes krátkozrakých asi 95 % devatenáctiletých mužů.
Lékaři se stále snaží přijít na příčinu tohoto trendu, který někteří lékaři nazývají epidemií. Zatímco někteří vědci krátkozrakost dávají do souvislosti genetické příčiny nebo nárůst studia a času stráveného u obrazovky, jiní vědci zjistili, že děti, které trávily méně času venku, měly větší pravděpodobnost vzniku krátkozrakosti.
Je možné, že krátkozrakost v minulosti nepostihovala tolik lidí jako nyní. Pozdní vytvoření brýlí na dálku naznačuje, že léčba malého počtu lidí s krátkozrakostí nebyla považována za prioritu a že lidem krátkozrakost nedělala problémy.
S krátkozrakostí se vypořádali tak, že změnili životní styl. Nevadilo jim to tolik, jako dnes, protože nemuseli řídit auta, nejezdili na motorkách, ani kolech.
Naopak lidé s krátkozrakostí viděli nablízko dobře. A to vedlo k tomu, že byli ceněni v oborech, jako třeba iluminování rukopisů a malování Biblí, kdy se vyžadovaly přesné tahy štětcem. Kdysi lidé nemuseli vidět krátkozrakost jako postižení, ale výhodu.
Více než miliarda, a možná mnohem víc lidí na světě, potřebuje brýle ke korekci různých zrakových vad, ale nemají je. Jedná se o kritický problém veřejného zdraví v rozvojovém světě, kde nekorigované problémy se zrakem mohou bránit vzdělávání dětí, způsobovat dopravní nehody a bránit lidem v práci.
Dnes je situace jiná. V dnešní moderní době si můžeme vybrat mezi brýlemi, kontaktními čočkami, nebo operací, prováděnou přesným laserem, kterou se zkoriguje vidění na optimální stav.
