Článek
Od útlého věku vnímáme komunikaci a vztahy v rodině, ve které vyrůstáme. V dospělosti tyto vzorce chování často nevědomě reprodukujeme ve vlastních vztazích, aniž bychom zvažovali jejich důsledky. Tyto vzorce chování, které vnímáme jako normální a které následně tvoří základ našich vztahů, nemusí být zrovna v pořádku.
Naučené vzorce chování mohou být neuvěřitelně destruktivní. Když je člověk neúmyslně opakuje, může se ke svým partnerům chovat tím nejničivějším způsobem, aniž by chápal proč. Obvyklou odpovědí může být, že se jedná o vaši přecitlivělost, nebo „Moji rodiče byli vždy takoví a jsou v pořádku“.
Škodlivé vzorce chování, zděděné po rodičích, mohou značně narušovat vztahy mezi partnery. Pokud se váš partner začne uchylovat přes všechny vaše protesty po nedorozumění k vaší ignoraci, je to první známka toho, že už vás nemiluje.
Pokud vás partner úmyslně přehlíží a ignoruje vás, může to vyvolat velmi hluboký pocit opuštěnosti, který je o to bolestivější, že pochází od osoby, s kterou byste se měli cítit bezpečně.
Zničit vztah je mnohem jednodušší, než ho vybudovat. Jednou z možností, jak postupně vztah zničit, je „trest mlčením“. Mlčení a ignorace partnera může ohrozit základní potřebu sounáležitosti, sebeúcty, kontroly a smysluplné existence.
Mlčení může být pro partnera, na kterého je namířeno, neuvěřitelně destruktivní. Kvůli nějakému vašemu „prohřešku“ s vámi váš partner úmyslně odmítá komunikovat, demonstrativně vás ignoruje, mlčí ve vaší přítomnosti a obecně předstírá, že neexistujete.
Na rozdíl od pauzy v komunikaci, která má za cíl zklidnit a vychladnout, což je mnohem zdravější strategie, se mlčení používá záměrně k tomu, aby se partner cítil provinile.
„Vzkaz partnerovi“ zní jasně: omezím partnerovi přístup ke mně a tím zaplatí za to, co bylo podle mě špatně.
Mnozí se tuto taktiku učí již od útlého věku. Jako děti mohli být svědky toho, jak se jeden rodič od toho druhého odtahoval, dokud se ten druhý neomluvil. Nebo, co je horší, rodiče je mohli podobným způsobem trestat, odpírat jim náklonnost a společnost.
Zranitelnost je nedílnou součástí každého vážného vztahu. S partnerem, kterému důvěřujeme, sdílíme své osobní obavy a nejistoty a odhalujeme své slabiny a bolestivá místa; odhalujeme ty nejkřehčí části sebe sama a jediné, v co můžeme doufat je, že toho partner nezneužije.
Někdy se ale stane, že váš partner využije vaší zranitelnosti jako zbraně proti vám. Například znevažuje, zlehčuje nebo ignoruje to, co jste sdíleli, považuje to za frivolní nebo si z toho dělá legraci.
Partneři, kteří reagují takto zraňujícím a toxickým způsobem, bohužel obvykle mají z první ruky zkušenosti s nebezpečím projevování zranitelnosti.
V rodinách, kde jsou emoce neustále ignorovány nebo zesměšňovány, se děti rychle naučí, že sdílení jejich pocitů pravděpodobně skončí špatně. Lidé, s nimiž bylo v dětství důsledně zacházeno tímto způsobem, si mohou tento názor uchovat i v dospělosti a otevřenost druhých, a to i od milované osoby, vnímat pouze jako výmluvu k jejímu zneužití pro vlastní účely.
Milující partner na druhou stranu bude respektovat vaše odhodlání sdílet svá nejhlubší tajemství. Dá vám jasně najevo, že své otevřenosti nebudete litovat; jste na bezpečném území. A samozřejmě nikdy nebude úmyslně zneužívat vaše vnímané nedostatky nebo slabiny.
https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1368430298012002
https://www.psychologytoday.com/us/blog/social-instincts/202304/2-signs-that-you-are-toxic-and-how-to-fix
