Článek
Robert Fico. Co si budeme povídat. Každým coulem kontroverzní „kousek“ novodobých dějin našich nejbližších slovanských bratří. Kuciak, mafie, podivné výsledky voleb, výhrůžky, drsná prohlášení a ještě drsnější politická rozhodnutí… ale národ si ho zvolil. Tečka.
Nenávistné komentáře pod články o postřelení Fica jsou zajímavým náhledem do uvažování českých lidí a v podstatě je lze shrnout do jednoho - sklízí, co zasel, patří mu to.
Kde se ve vás lidi bere taková averze? Ať zasel, co zasel, kulka z olova to nebyla!
Ať je to, jak chce. Fico byl většinou hlasů svého národa zvolen. A přes to vlak nejede. Můžeme ho nosit na rukách, velebit, můžeme ho pomlouvat, nadávat mu. Ale jakmile začneme střílet ty, kteří vyhráli volby, jen proto, že se nám to nelíbí, pak nemají volby naprosto žádný smysl. To je čistá anarchie. Když vyhraju já, je to ok, když vyhraješ ty, zastřelím tě. Nadávat a nesouhlasit, protestovat a demonstrovat, ano. Vraždit, NE. To už jsme za hranicí akceptovatelného.
Nemálo mých článků na Seznamu mi Seznam smaže a odpublikuje. Co nadělám. Co to má společného s demokracií, nevím. Prý tam člověk může říct cokoliv a svobodně může projevit svůj názor. Za pár let je možná opráším a vyjdou třeba se slávou, protože ve svobodných, demokratických volbách, vyhraje někdo jiný. Tak to tu chodí. Má volba, jestli chci psát jen o tom, co mi dovolí, nebo se na psaní vykašlu docela. Ale respektovat většinu je bohužel princip „demokracie“. Demokracie je největší podvod v dějinách lidstva, jak to může dopadnout, když dva vlci a beránek hlasují, co bude k večeři. Jenže ji ctíme a ctíme ji, protože zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. Buď musím do jiného stáda, kde je víc beránků, nebo se musím schovat v lese a počkat, až vlci odejdou.
Nezbývá, než věřit, že šlo o čin pomateného starce, který stráví zbytečně zbytek života v lochu bez manželky a vnoučat a že se z naší Evropské politické scény nestane, po jeho vzoru, příležitostná střelnice. Pan básník není příklad, pan básník je odsouzeníhodný trouba. Za čtyři roky má národ druhou šanci napravit, nebo potvrdit původní volbu. Sám sis národe vybral, sám trp, nebo jásej. Ale dal si mi hlas a důvěru, dej mi ty čtyři roky, abych ukázal, co umím, nebo mě pak suď. Ale že jednomu, povoláním poetovi, se to nelíbí, je mimo akceptovatelné jednání.
Střílení do lidí už není politika. To je Chicago. Vyhrává ten, kdo má víc vrahů na výplatní listině. A v takovém případě není rozhodné, zda se střílí na politika v modrém, červeném nebo žlutém trikotu. Střílí se na člověka!!!
