Článek
Kolik je vlastně být bohatý? Česko patří ke středně bohatým až bohatším státům světa. Jakkoliv se vám to nezdá, je to tak.
HDP na obyvatele je přibližně 39 000 USD, v přepočtu podle kupní síly (reálná životní úroveň) asi 63 500 USD na osobu. Průměrná mzda, vypočtená z platů ředitelů ČEZ (55 milionů korun ročně), VZP cca 7 mil. ročně, českých drah cca 8 milionů ročně, guvernéra ČNB až 9 milionů ročně, paní na pokladně marketu kolem 25 tisíc měsíčně nebo ukrajinské uklízečky ve škole 19.000 měsíčně, je kolem 50.000 hrubého měsíčně.
Že vám to nic ve vztahu k bohatství neříká? Ani se nedivím. Je to jen prosté statistické a v privátní sféře nic moc neříkající údaje.
Tak kdo je vlastně bohatý? Časopis Forbes „zná“ ty nejbohatší z nejbohatších a pravidelně nás častuje jejich miliardovými majetky.
Pán v kravatě a saku v naleštěném mercedesu, bydlící ve vile uprostřed satelitního městečka na okraji velkoměsta, pyšnící se na sociálních sítích každoroční dovolenou v Dubaji nebo druhá s milenkou v Egyptě, golfové hole na zadním sedadle, to je typická představa průměrného boháče.
Ale zpravidla mylná. Kravata a sako je předepsaný dress code zaměstnavatele, mercedes na leasing, vilka na třicetiletou hypotéku a dovolená na úvěr. Pan bohatý je otrokem svého vlastního životního stylu a pracovního i společenského postavení, do kterého se navíc nezřídka kdy pasoval sám. Tráví víc času v práci než s dětmi a manželkou a na golf chodí proto, že tam chodí i jeho šéf či obchodní partneři jeho šéfa. Milenka z něj vysává čtvrtinu příjmů a pro něj samotného je golf zkažená procházka, kterou mohl strávit s manželkou a dcerou u rybníka.
Statisticky se za vysoký výdělek se považuje 100.000 korun měsíčně a majetek nad 10 milionů. Byt 3+1 v krajském městě stojí právě takovou cenu a učitel na střední škole s lékařkou psychiatrie výrazně v součtu překročí tuhle částku. Kde kdo v sídlištní bytovce je dle statistických údajů tedy bohatý.
Pro matku samoživitelku se třemi dětmi, pracující v Lidlu u pokladny a bydlící v nájemném 2+1 je to asi úsměvná představa, brát tolik peněz. Pro ni je bohatý každý, kdo jejím dětem zabezpečí 2× ročně nové boty, zaplatí letní tábor a když je trochu štěstí, k Vánocům nadělí potomkům pod stromeček kolo.
A pán v saku a kravatě se zase pokorně skloní před panem šéfem, který jezdí ve větším mercedesu, bydlí ve větším domě a už nemusí na ten golf.
A ten pan šéf si přečte Forbes, aby se mu napnuly žíly na krku, protože tam píší, že nejmenovaný český politik má jmění v hodnotě 46 miliard korun.
A politik chce dohnat Marka Zuckerberga 220–240 miliard USD (Facebook +Meta) s majetkem 600–700+ miliard USD, Sergey Brincca 240–260 miliard USD (spoluzakladatel Google), a ten dohání Jeff Bezose 250–270 miliard USD (zakladatel Amazonu), a ten závidí Larry Pageccaovi 250–280 miliard USD (spoluzakladatel Google), a tihle všichni svorně klopí hlavu před Elonem Muscem, asi 800 miliard USD (Tesla, SpaceX).
Všichni z nich jsou zavaleni penězi a řeší, kam s nimi, aby o ně nepřišli a dokázali je ještě rozmnožit. Většinu času tráví starostí o peníze, které mají a budou mít ještě víc.
Ale tihle všichni mají jedno společné. Nemají čas na své děti a manželky a děti, na své koníčky, na odpočinek, na vstávání, kdy se jim zachce.
Tak kolik je už být bohatý?
Pravda je taková, že skutečné bohatství se nedá měřit penězi.
Bohatství se měří časem!
Ten, kdo vydělává tolik, aby nebyl závislý na práci, penězích, na šéfech, každodenním zamačkávání drnčícího budíku… kdo může trávit čas podle svého rozhodování a své vůli a chuti, ten je bohatý.
Často je to ten, který má fungující firmu, o kterou se stará pán v saku a kravatě, nebo je vlastníkem nemovitostí, vynášejících dost na to, aby měl „vystaráno“. Ale často je to i tulák, který zvolil cestu prostého dostatku. Nocování pod širákem, slunce nad hlavou a v dálce žádný konec cesty. A často mnich, žijící z darů lidí, aby svůj veškerý čas mohl věnovat modlitbě a víře.
Bohatý člověk neměří své bohatství penězi. Měří ho časem. Jsme na Zemi na cestovní pas. Nikdo z nás neví, jak to tam nahoře vypadá, ani kdy nás postaví před nebeský žebřík. Život jsou verše, ve kterých se rýmuje štěstí a radost s uspokojením. Ale i když ve snech vyletíte do výše, báseň se žije. Ne píše. A čas je to jediné, co máme omezené. Co se nedá koupit ani vydělat. Co se nedá zaplatit žádnou měnou. Nedá se podvést, nedá se ukrást, nedá se uložit do trezoru.
Čas je to, co nás dělá bohatými. Každý z nás může být bohatý i nejbohatší na světě. Pokud dokážeme být pány svého času, který vyplníme vlastní radostí.
Zdroj: kniha „Jak zbohatnout, aneb co chudí nevědí“, autor Vladimír Procházka, nakladatelství Plot
