PŘEDMLUVA

Proč právě tahle kniha? Co mě k tomu vedlo?
Prvním a nejdůležitějším důvodem je vlastní zkušenost. Tento příběh je z jisté části inspirovaný mým životem. Zprvu jsem si myslela, že své pocity sepíšu do něčeho, co by se podobalo pouhému deníku, ale čím více lidí zajímalo to, co píšu, tím víc jsem si pohrávala s myšlenkou, že by z toho mohla být má první, opravdová kniha.
S panickou poruchou a agorafobií se potýkám dlouhou dobu, na můj vkus až příliš dlouho, a nemám nikoho, komu bych se mohla vypovídat. Jasně, mám lidičky, kteří mě poslouchají, ale nikdo z nich mě doopravdy nedokáže pochopit. Nikdo z nich neví, čím si procházím a co prožívám. Ale stejně tu vždycky byly, když jsem je potřebovala. A především pro vás, je tahle knížka. DĚKUJI ZA VŠE!

Dalším důvodem je, že o psychických problémech se všeobecně ví jen málo. Veřejnost tuší, ale skutečně neví. Mým cílem je, aby se o takovýchto věcech více mluvilo, aby si kdokoliv z vás jen trošičku představil, co taková nemoc obnáší a snažili jste se nás lépe pochopit.

Pro začátek, mám pro vás pár pojmů:

Agorafobie patří k úzkostným poruchám. Obecně je chybně považována za strach z otevřených prostranství. V podstatě jde ale spíše o strach z veřejných prostranství, míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc, a situací s nimi spojených. Tyto obavy mohou způsobit, že osoba trpící agorafobií se bojí opustit domov. Přitom ale může například přijímat návštěvy a pracovat, aniž by se porucha projevila – pokud ovšem zůstává ve své „bezpečné zóně“. Název má původ v řeckých slovech agora (αγορά) a fobos (φόβος). Slovo agora ve staré řečtině znamená „kde se shromažďují lidé“. Lidé trpící agorafobií mívají těžké záchvaty paniky, pokud se cítí lapeni, nedostatečně chráněni, pokud mají pocit, že ztrácejí kontrolu nebo jsou příliš daleko od své „bezpečné zóny“. Během silných záchvatů úzkosti mohou být agorafobici uvězněni v domě, v určitém pokoji nebo i upoutáni na lůžko, než se jejich podrážděný nervový systém uklidní a hladina adrenalinu se vrátí na normální úroveň. Lidé trpící touto poruchou jsou často přecitlivělí na své tělesné reakce a podvědomě přehnaně reagují na úplně běžné a normální situace. Například úsilí vynaložené na vyjití schodů si může agorafobik vyložit jako příčinu záchvatu paniky, protože zrychluje puls a dýchání. (zdroj: www.wikipedia.org )

Četnost výskytu v populaci je udávána mezi 3-7 %, přičemž je 2-3x častější u žen než u mužů. Začátek se objevuje nejčastěji mezi 23.-29. rokem života. Původně se pojem agorafobie užíval pro označení obavy z velkého otevřeného prostranství. V současné době však pod toto označení patří i obavy z dalších situací jako je vstup do obchodu či nákupního centra, obava z většího počtu lidí na jednom místě, potíže cestovat sám vlakem, autobusem, metrem nebo strachem z létání letadlem. Základní charakteristikou agorafobie je strach být v místech nebo situacích, z nichž je obtížné uniknout nebo kde není možné získat pomoc v případě nevolnosti, ztráty vědomí či panického záchvatu. V důsledku těchto obav dochází k takzvanému vyhýbavému chování, kterým se člověk s agorafobií snaží vyhnout situacím, které v něm vyvolávají obavy a úzkost. Při obavách z cestování metrem tak může člověk volit jiné způsoby dopravy jen proto, aby se vyhnul nepříjemným pocitům úzkosti, o kterých je přesvědčen, že se objeví, pokud metrem pojede. Raději tak zvolí jiný způsob dopravy, například tramvají či osobním automobilem, přestože to může být z časového či finančního hlediska méně výhodné.

V situaci vzbuzující úzkost, při jejím očekávání či pouhém vzpomínání na ni se objevují nepříjemné tělesné příznaky, které mohou odpovídat až nastupující panické atace, projevující se například jako bušení srdce, bolest na hrudi, pocity nedostatku vzduchu, závratě, křeče v břiše, návaly horka nebo chladu, pocení, mravenčení v prstech a podobě. Společně s tím se objevují myšlenky, že pokud se nepodaří včas z ohrožující situace uniknout, stane se nějaká katastrofa – člověk se přestane ovládat, omdlí, dostane infarkt nebo se minimálně před druhými znemožní. Úleva se dostavuje poté, co opustí místo či dopravní prostředek, které v něm vyvolávají úzkost. Nicméně, ačkoliv to bezprostředně sníží napětí a úzkost, z dlouhodobého hlediska se tím potíže dále posilují a prohlubují. Upevňuje se totiž přesvědčení, že cestovní prostředek či daná situace vždy přivodí nepříjemné pocity a je nutné se jim vyhýbat. Pokud člověk trpí úzkostnými stavy již delší dobu, stává se postupně stále více přecitlivělým a příznaky se mohou začít objevovat i v dalších situacích. Vhodnou léčbou agorafobie je psychoterapie, která spočívá v edukaci, tedy vysvětlení toho, jak úzkostné potíže vznikají, jak se udržují. Účinná je postupná expozice situacím, kterých se člověk s agorafobií obává a kterým má tendenci se systematicky vyhýbat. (zdroj: Mgr. Tomáš Holcner, Klinický psycholog a psychoterapeut, Praha)

Panická porucha, panické ataky patří mezi časté, a přitom poměrně závažné duševní poruchy. Řadí se do skupiny onemocnění nazývané úzkostné poruchy (dříve neurózy). Úzkostné poruchy zahrnují jak fóbie, u kterých člověk zná příčinu svého strachu, tak i poruchy, kdy se nemocní bojí něčeho neznámého. Během panické úzkostné poruchy člověk prožívá velmi intenzivní úzkost a nedokáže říct, co je její příčinou. Nemá obavu z něčeho konkrétního (z nemoci, ze ztráty kontroly nad situací, z osoby nebo něčeho nepříjemného). Svůj pocit strachu, nervozity nebo hluboké úzkosti nedokáže ovládat. Často jde o nesprávnou interpretaci tělesných příznaků, které jsou důsledkem stresové situace. U pacientů s panickou poruchou se tyto záchvaty projevují opakovaně. Každý prožívá panickou ataku jinak.

K nejčastějším psychickým projevům úzkosti patří:

- intenzivní pocit hrůzy a úzkosti, strach, vnitřní neklid, nervozita, pocit ohrožení, obava ze ztráty kontroly, katastrofické myšlenky, kterým se člověk stěží brání, problémy se spánkem, s koncentrací, strach z omdlení, že člověk onemocněl a neví, co se s ním děje, že „zešílel“, strach ze smrti

K nejčastějším tělesným příznakům úzkosti patří:

- bušení srdce, bolest hlavy, zrychlený puls, nepříjemné pocity v žaludku, nevolnosti, brnění v prstech na rukou i na nohou, pocit horka nebo zimy, pocení, ztuhlost končetin, sucho v ústech, obtížné dýchání, pocit závratě, motání hlavy, slabost v nohách

Záchvaty trvají přibližně 5–30 minut. Nemocného často vyděsí natolik, že se začne vyhýbat situacím nebo místům, kde k záchvatu došlo a panická porucha se tak rozvine do tzv. agorafobie. (zdroj: www.mojezdravi.cz)

Panická porucha je psychická porucha charakterizována opakovanými záchvaty intenzivního strachu a vnitřní nepohody, které vznikají náhle bez zjevné příčiny. Během několika málo minut dosahují maxima a trvají zpravidla několik minut. Takovým epizodám nebo záchvatům se říká panická ataka. Středně těžká porucha je taková, pokud počet záchvatů je aspoň 4 během 1 měsíce a těžká, pokud jsou aspoň 4 během 1 týdne. Panická porucha se v posledních letech dostává do popředí obecného zájmu, lidé trpící touto nemocí jsou často nadměrně vystavováni stresu, drtivá většina z nich však přesto dokáže žít naprosto normální osobní i pracovní život. (zdroj: www.wikipedia.org)