ONKO PLAVBA je příležitost pochopit, co zažívají lidé, kteří se s vážnou diagnózou rázem ocitli tam, kde nikdo z nás nechce být. A přece tam někteří jsou, chtě-nechtě musí čelit těm největším strašákům a nejistotám. Musí nějak proplout, v moři nejistoty protkané lékařskými vyšetřeními, prognózami, diagnózami, léčbou, čekáním na další a další výsledky. A zátěž v podobě permanentních nákladů, (ne)překvapivých výdajů, byrokracie a nároků kladených bez ohledu na to, že je člověk reálně neschopný, stále narůstá.

Onkologie měří čas jinak. Všednodennost dostává nový rozměr. Dny zaplavuje směs pocitů, myšlenek a prožitků neuchopitelných slovy. A přece nemáme nic jiného. V ruce nemáme nic. A přece máme možnost pohladit se, obejmout a poklepat si po ramenou. Můžeme se vzájemně podpořit, povzbudit, motivovat i zklidnit, povznést nad všechna trápení. I pochmurné dny mohou projasnit milé pozdravy, příběhy a zprávy.

Kéž naše postřehy z onkoplavby pomohou zvládat i ty těžké životní chvíle s větší lehkostí.

~~~~~~~~~~~~~~~

V těch nejzuřivějších bouřích temnota zahaluje, že maják světla vždycky někde je. Dřív nebo později se nakonec vyčasí!