Rakovina: Hrozivý strašák 21. století a výzkumy, které posilují naději

„Světový den proti rakovině je příležitostí, aby celosvětová komunita posílila své úsilí ve snaze snížit zátěž, kterou rakovina představuje pro jednotlivce, rodiny a zdravotní systémy,“ uvádí oficiální materiály unie UICC (Union for International Cancer Control). Právě UICC přitom v roce 2000 iniciovala Světový den proti rakovině s cílem zvýšit povědomí o hrozivém onemocnění a podpořit jeho prevenci, diagnostiku a léčbu. Je čas připomenout si tuto globální výzvu, která rok co rok nabývá na významu. Nové statistiky a analýzy ukazují, že boj s rakovinou je jedním z nejzásadnějších úkolů veřejného zdravotnictví 21. století.

Podle aktuálních dat Národního onkologického registru bylo v České republice v roce 2023 diagnostikováno více než 95 000 nových případů maligních nádorů. To zahrnuje všechny typy rakovin – včetně nezhoubných kožních nádorů, které tvoří zhruba 30 % případů.

Mezi nejčastěji diagnostikované typy rakoviny patří:

Každý rok u nás na následky rakoviny dle zdravotní statistiky zemře přibližně 27 000 lidí. Nejčastější příčiny úmrtí zahrnují:

Podle globálních statistik z roku 2025 bylo na světě celkem diagnostikováno téměř 20 milionů nových případů rakoviny a více než 10 milionů pacientů této zákeřné nemoci podlehlo. Výzkumníci navíc upozorňují, že do roku 2050 by mohlo přijít přes 30 milionů nových diagnóz ročně – pokud se nezmění současné trendy.

Největším jednotlivým rizikovým faktorem je tabák, který je odpovědný za cca 15 % všech nových případů rakoviny na světě. Podle analýzy Světové zdravotnické organizace (WHO) a Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) lze až 37 % nových případů rakoviny považovat za preventabilní, pokud se odstraní rizikové faktory jako kouření, nadměrné pití alkoholu, obezita či vystavení škodlivým látkám.

Jak říká doktor André Ilbawi z  WHO:

Také studie zaměřené na Evropu a ČR dlouhodobě ukazují, že více než polovina případů rakoviny je spojeno s modifikovatelnými riziky, které lze ovlivnit zdravějším životním stylem. Mezi hlavní rizikové faktory u nás patří:

„Rakovina je do jisté míry náhodný jev – nikdy jí nelze stoprocentně předejít. Na druhou stranu existují faktory, jako je kouření, pití alkoholu nebo nadměrný stres, které její riziko mohou zvyšovat,“ říká onkolog Peter Grell z Marasykova onkologického ústavu.

Vysoký podíl plicních nádorů a nádorů tlustého střeva mezi českou populací má souviset právě s životním stylem – kouřením, konzumací alkoholu, obezitou a nízkou účastí na screeningových programech.

V České republice přitom funguje několik národních screeningových programů, které mohou výrazně snížit úmrtnost a pomoci odhalit nádor v časném stadiu, kdy je léčba nejúčinnější. Stále velká část populace v Česku screening nevyužívá nebo nepřistupuje k preventivním vyšetřením systematicky. Screening tlustého střeva, kolorektální screening – testy na okultní krvácení doporučené pro osoby středního věku absolvuje například méně než polovina cílové populace.

Odborníci se přitom shodují na tom, že screening výrazně snižuje úmrtnost – například u rakoviny prsu byla během 15 let působení programu v Česku úmrtnost snížena až o 30 %.

Genetika hraje roli — ale většina nádorů má silné spojení s našimi každodenními rozhodnutími: co jíme, zda kouříme a pijeme alkohol, kolik vážíme, jak se hýbeme, jak se o sebe staráme. Rakovina nevzniká ve vakuu. Vzniká v těle, které je dlouhodobě zatížené zánětem, hormonální nerovnováhou a metabolickým stresem. Naopak méně pravděpodobně vznikne v organismu, který si své vnitřní procesy dokáže regulovat. A právě pohyb patří mezi nejsilnější regulační nástroje, jaké má člověk k dispozici.

Rozsáhlá analýza dat z projektu UK Biobank s údaji více než 400 000 lidí jasně dokládá, že lidé se zdravějším životním stylem a vyšší mírou pohybu mají významně nižší riziko vzniku minimálně 13 typů rakoviny, včetně rakoviny prsu, tlustého střeva, jater, plic a endometria. Nejde přitom o žádné extrémní sportovní výkony. Rozhodující byla pravidelnost a celkový objem pohybu, nikoli jeho intenzita.

Ještě konkrétnější pohled přinesla studie publikovaná v British Journal of Sports Medicine, která využila data z akcelerometrů — tedy zařízení, která objektivně měří pohyb. Výzkumníci sledovali přes 85 000 lidí a porovnávali jejich denní počet kroků s výskytem rakoviny.

Ukázalo se, že lidé, kteří se pohybovali kolem 7 000 kroků denně, měli nižší riziko rakoviny než ti, kteří se pohybovali minimálně. Další zvyšování počtu kroků přinášelo další, i když postupně menší, ochranný efekt. Rychlost chůze přitom nebyla klíčová — rozhodující byl objem pohybu v průběhu dne. Výzkumy dokonce ukazují, že ochranný efekt fyzické aktivity existuje i u lidí, jejichž váha se výrazně nemění. Pohyb tedy má smysl i tehdy, když to na první pohled není znát. Jeho přínosy jsou nezávislé na tělesném tuku a jeho distribuci.

Vědci mají i vysvětlení: Pohyb zasahuje hlubší vrstvy regulace organismu. Snižuje hladinu chronického zánětu, stabilizuje inzulinovou odezvu, ovlivňuje hladiny pohlavních hormonů a zlepšuje funkci imunitního systému. Právě tyto procesy jsou dlouhodobě spojovány se vznikem a růstem nádorových buněk. Jak shrnuje přehledová studie v Nature Reviews Cancer, fyzická aktivita vytváří v těle prostředí, které je pro vznik rakoviny méně příznivé — biologicky, hormonálně i imunologicky.

Medicína rakovinu neustále zkoumá a nachází nové postupy a metody, které mohou dramaticky zlepšit výsledky léčby. Mezinárodní studie sledující vliv strukturovaného cvičení po léčbě rakoviny například ukázala, že pravidelná fyzická aktivita může snížit riziko recidivy i úmrtí výrazně více než některé léky. Existuje již několik velkých observačních studií dokládajících, že pacienti, kteří zůstávají přiměřeně fyzicky aktivní i po diagnóze, mají lepší přežití a nižší riziko návratu onemocnění, zejména u rakoviny prsu a tlustého střeva.

Pohyb nenahrazuje onkologickou léčbu — chemoterapii, radioterapii, chirurgii nebo cílenou terapii. Ale jako součást léčebného plánu může výrazně zlepšit výsledky a přispět ke kvalitnějšímu a delšímu životu. Komplexní přístup včetně rehabilitace a nastavení osobního životního stylu by tak měl být standardní součástí péče onkologických pacientů.

Únava, oslabení svalů nebo psychický stres jsou během léčby i po léčbě běžné. Pohyb je pro pacienty pochopitelně náročnější, avšak nejde o žádné sportovní výkony. Každý pohyb se počítá, každý krok se může stát součástí cesty k uzdravení. Pacienti prostřednictvím pohybu dostávají možnost alespoň částečně zase vzít život zpět do svých rukou, resp. nohou…

ONKO PLAVBA čerpá z vlastních zkušeností. Patřím k těm, kteří se šokovaní a vyděšení ocitli na palubě onkologie, kteří přímo pocítili, jak těžký je návrat zpět do života. Každý se s onou diagnózou vyrovnává po svém, každý si musí najít vlastní cestu k uzdravení. A přece se hodí praktické informace, zkušenosti a podpora jiných. V moři nejistoty protkané lékařskými vyšetřeními, prognózami, diagnózami, léčbou, čekáním na další a další výsledky se orientuje jen těžko, ale zásadně pomáhá vzájemný respekt, soucit, pochopení, porozumění a sdílení. Proto vznikla ONKOPLAVBA.