Nová lvíčata, tentokrát snad fotbalovější

Tak, skončil nám zase jeden turnus U21 a to neznamená nic jiného, než že přichází nový, tentokrát určený hráčům ročníku 2002 a mladším.

Pojďme se podívat, co nová lvíčata čeká a kdo by měl být oporou nového týmu.

Než se do toho pustíme, dovolím si ještě (snad) krátký komentář k cyklu, který právě skončil.

Lvíčata splnila základní úkol, postoupila na turnaj. Postoupila tam stylem velmi úsporným, často jen těžce koukatelným a s filosofií, že nejdůležitější je postup a na ostatní se blablabla.

Už tehdy byla škoda, že hráči jako Karabec, Daněk nebo Šulc nevědí na hřišti často co dělat, zatímco ostatní pouze čekají a koukají, až někdo něco udělá. Tento prvek až nebezpečné ustrašenosti byl vidět několikrát, a nakonec se stal osudným.

Ani bych jej lvíčatům nevyčítal proti Anglii, ale velmi podobně vypadali zápasy proti Slovinsku nebo Islandu. Lvíčata všechny tyto zápasy nějakým způsobem zvládla, ovšem karma je dohnala v závěru zápasu s Izraelem.

Zápas, ve kterém stejně jako u všech dříve zmíněných, byla ve vzduchu celou dobu otázka „tak co, dostaneme ten gól nebo ne?“

Proto i tento, na naše poměry velmi technicky kvalitní tým své zápasy v kvalifikaci velmi často vyhrával na standardky a celkově bojem.

Přesto, dalo by se říct, že hlavní úkol byl splněn a teď lze tedy navázat už konečně fotbalem.

Poté, co se vlivem losu českému týmu znovu dostala do cesty Anglie a k ní ještě vždy kvalitní Německo a zlepšující se Izrael, se ale objektivně nedal čekat nějaký super akční výkon.

Ovšem překvapení se dostavilo. Minimálně já byl překvapen aktivním výkonem v první polovině zápasu s Anglií a podobně dobrým, a nakonec dokonce i vítězným výkonem proti Německu. To dávalo tušit, že tam opravdu může být i něco víc, než nám lvíčata po celý turnus ukazovala.

Jenže zápas s Izraelem, jehož osud plně kouč Suchopárek a jeho svěřenci vložili do rukou soupeře a náhody naprosto změnil pohled fotbalového národa na tento turnaj a i mínění, které jsme si o trenérovi a jeho týmu začínali trošku napravovat.

Samozřejmě, můžeme si říct, že kdyby těch 10 minut lvíčata ubránila, nikdo by se na nic neptal a nestěžoval si. A je to dost možná pravda. Jenže oni to nezvládli a nezvládli to tím nejvíce depresiplodícím způsobem, jaký si snad lze představit.

A v takovém případě všichni zapomínáme na Německo i Anglii, protože nám v hlavě po tomto zůstane obrázek ne krásného brejku proti Němcům, ale neustálého odkopávání míče do nikam a neschopnost našich najít si odražený míč, natož pak ukázat třeba 3 fáze útoku.

K pro nás včera skončenému Euru se ještě vrátím, ale teď k tomu pozitivnějšímu, k novému turnusu pro hráče ročníků 2002 a mladší.

Lvíčata tentokrát čeká daleko drsnější kvalifikační skupina. Sice v ní nenajdeme ultrafavorita kalibru Anglie, ale kromě Litvy si asi všechny týmy budou moci myslet na postup a dá se čekat, že se skupina může hodně zamotávat.

září 2023

Island (V)

říjen 2023

Wales (D)

Dánsko (D)

březen 2024

Island (D)

září 2024

Litva (V)

Dánsko (V)

říjen 2024

Wales (V)

Litva (D)

Pojďme se podívat, kdo by mohl tvořit kostru týmu, minimálně pro start nové kvalifikace.

Antonín Kinský (Slavia/Pardubice)

Byl už součástí posledního výběru, ze kterého vypadl pro zranění. V uplynulé sezoně se mu podařilo dotáhnout Vyškov do baráže o Fortuna ligu a čtvrtfinále Mol cupu.

Nyní by měl udělat další krok a etablovat se jako prvoligový brankář v Pardubicích. Nečeká ho snadný úkol. Před sebou bude mít takřka komplet novou obranu.

Platí za komplexního brankáře, který je skvělý do rozehrávky i na čáře.

Základní alternativy:

Adam Stejskal (WSG Tirol) – i jeho čeká změna. Ze Salzburgu se přesouvá do kádru spíše outsidera rakouské bundesligy, kde ho čeká snad úspěšný boj o pozici v bráně. Pokud se do ní dostane, bude mít určitě hodně práce a bude mít tak velkou šanci se pořádně ukázat.

Lukáš Horníček (SC Braga) – v minulé sezoně toho za klub celkově moc neodchytal, ovšem v posledním utkání sezony si připsal premiérový start v portugalské lize, což ukazuje, že se s ním v Braze nadále počítá. Teď jen navázat. Ve hře u něj je jak jeho setrvání v klubu, tak i hostování.

Další alternativy:

T. Stoppen (Olomouc)

O. Mastný (Manchester United)

R. Vítek (Manchester United)

F. Nalezinek (Sparta)

David Pech (Slavia)

Pozice krajních obránců bude pravděpodobně největší problém nové jednadvacítky. Na pravé straně ještě existuje poměrně slušná varianta v podobě Davida Pecha, kterého ovšem čeká poměrně zásadní období kariéry.

Aklimatizační půlrok ve Slavii má za sebou a nyní si bude muset najít cestu nejméně do základní rotace týmu Jindřicha Trpišovského, případně mu Slavia bude asi hledat hostování.

Navíc je otázka, co nakonec z D. Pecha bude, protože na pravého obránce, tedy pozici, kterou hrál v Bolce, si ho J. Trpišovský možná úplně nepředstavuje.

Základní alternativy

Marek Icha (Slavia/Pardubice)

Ve Slavii platil ze středního záložníka, trenér Kováč z něj v Pardubicích udělal solidního krajního obránce. Jako jediný z obrany zůstává v Pardubících a jeho pozice by tak mohla být celkem pevná.

Josef Koželuh (Plzeň)

Asi se nedá čekat, že by se prosadil do sestavy Plzně, na jaře ve zbrojovce ale naznačil, že by mu místo v nějakém ligovém kádru docela slušelo a to bude nejspíš jeho letním cílem. Dostat se na hostování na co nejlepší adresu.

Další alternativy:

D. Mareš (Pardubice)

F. Slavíček (Olomouc)

L. Váňa (Sparta)

(v základu vycházejme z předpokladu, že budou 2 v základní sestavě)

*Samozřejmě základním kamenem by mohl být M. Vitík, ovšem u něj předpokládám postup do Repre A.

Patrik Vydra (Sparta)

Oproti Martinu Vitíkovi působí trošku těžkopádněji, ovšem těší se podle všeho velké důvěře B. Priskeho, který ho v závěru soutěže neváhal stavět do rozhodujících utkání. To samo o sobě je velký argument, proč právě Vydra může v další sezoně hodně vyrůst.

Velmi silný při standardních situacích, což se vzhledem ke stylu trenéra Suchopárka nejspíš bude dost hodit.

Filip Prebsl (Slavia/Liberec)

Čeká ho druhá sezona v Liberci. V té první prvoligové měl pár špatných zápasů, ale celkově si vedl velmi dobře a po většinu roku si držel pozici v základní sestavě.

Vyniká velmi slušnou rychlostí a čtením hry. S dalšími zkušenostmi může rychle vyrůst v top ligového stopera.

Základní alternativy:

Lukáš Endl (Brno)

Asi by platil za základní kámen nové jednadvacítky, kdyby nebylo špatného jara, proloženého navíc nepříjemným zraněním. Navíc mu nepřidává nejistota ohledně působiště. Pro hráče s jeho potenciálem je druhá liga málo a asi by pro jeho vývoj byl lepší přesun.

V Brně ostatně asi také čekají na nějakou hezkou nabídku za jeden ze svých největších talentů.

Štěpán Chaloupek (Teplice)

Nenápadný, ale velice spolehlivý válečník, který se v minulé sezoně zčista jasna stal základním kamenem obrany Teplic, která šla pod koučem Frťalou celkově výkony hodně nahoru.

Pokud by tento vývoj pokračoval, může být Chaloupek velmi zajímavou alternativou i pro Suchopárka.

Ondřej Čoudek (České Budějovice)

Velký jihočeský talent se podílel na tom, že se Dynamo vyhnulo bojům o záchranu.

Neexistuje důvod, proč by neměl v základu Budějek pokračovat, a tedy se dál zlepšovat. Pokud by se mu sezona podařilo, stane se za rok jedním z velkých taháků pro českou TOP 3.

Další alternativy

D. Halinský (Slavia/Pardubice)

A. Kadlec (Bohemians)

F. Matys (Olomouc)

Martin Suchomel (Sparta/Mladá Boleslav)

Nejkrizovější post pro nová lvíčata. Ostatně stejně jako pro ta minulá a dlouhou dobu i pro áčko. Budeme muset doufat, že nám během turnusu vyskočí někdo podobně, jako David Jurásek.

Do té doby bude nutné situaci tak trochu lepit a jako nejlepší lepidlo se zatím jeví Martin Suchomel. V Boleslavi na jaře zažil několik velmi solidních utkání, byť spíše z pozice pravého obránce než levého.

Základní alternativy

Jaroslav Harušťák (Daugavpils)

Přiznávám, že nedokážu posoudit úroveň lotyšské ligy, ovšem když už český hráč hraje lotyšskou ligu, je fajn, že je zde považován za špičku na svém postu, a to platí právě pro odchovance Baníku, kterému zatím jeho netradiční severní tažení vychází velmi slušně.

Lucas Kubr (Bodo/Glimt)

Už nakoukl do sestavy norského týmu, který v posledních letech dokázal nejednou šokovat Evropu. Zatím je ale spíše rád, když se vejde na lavičku náhradníků. Uvidíme, jestli přijede na předkolo s Bohemians.

Další alternativy:

Petr Kurka (Pardubice)

Daniel Kutík (Hradec Králové/Chrudim)

Daniel Samek (Lecce)

Najít klasickou, ligou zocelenou defenzivní šestku, bude mít trenér Suchopárek možná trošku problém. Zatím mi z toho vychází jako hlavní adept Daniel Samek. Hráč, jehož odchod do Itálie jsem přiznávám dodnes úplně nepochopil odehrát celou uplynulou sezonu v rámci italské juniorské ligy.

Když už tedy, tak je fajn, že jí vyhrál, což určitě v Lecce není něco, na co by tam v konkurenci Interu, Juve, AC, Atalanty a spol. byli zvyklí. Samek navíc odehrál prakticky vše a jeho podíl tak nelze zpochybňovat. Snad mu to pomůže k postupnému posunu spíše do áčka Lecce.

Základní alternativy

Jakub Křišťan (Teplice)

V Teplicích dostane druhou šanci na to se prosadit v lize. Minule to pod Jarošíkem nevyšlo, teď mu dá šanci Frťala. Ve FNL na jaře opět několikrát ukázal, že tuhle úroveň už dává bez problému. Teď musí udělat další krok.

Daniel Kaštánek (Sparta)

Jeho jméno je na seznamu posledních mistrů, přestože k základním kamenům se ještě nepočítal. Uvidíme, jestli si ho Sparta ponechá, byť třeba spíše v béčku nebo mu najde důstojné ligové hostování. Třeba v Pardubicích by to pro něj mohl být zajímavý test a zároveň šance se více zabydlet v lize.

Další alternativy:

Matouš Nikl (České Budějovice)

Samuel Grygar (Inter)

David Jambor (Brno)

Michal Ševčík (Sparta)

Čeká ho složité období. Na Spartě přijde do úplně jiného prostředí, daleko profesionálnějšího a konkurenčnějšího. Jak to vezme a zvládne bude jedna z nejzajímavějších otázek příští sezony.

Vedle toho by se měl stát tahounem lvíčat. Snad na něm nezanechá následky nenominace na závěrečný turnaj. Pokud by se nějak kousl, ubližoval by jen sám sobě. Ostatně jeho přístup k práci bude pravděpodobně to hlavní co rozhodne, jakou kariéru nakonec bude mít.

Základní alternativy

Matěj Šín (Ostrava)

Pokud vydrží zdravý, čeká ho velmi zajímavá sezona, ve které se může hodně posunout.

Celému Baníku možná bude chvilku trvat, než se po už teď hodně aktivním létě srovná, ale Matěj Šín dostane určitě velkou šanci. Snad jí využije.

Sebastian Boháč (Karviná)

Jeho ostrý přestup do Karviné mě osobně celkem překvapil, nicméně je to určitě dobrá varianta pro hráče, který si tam už vytvořil svou pozici a nejspíš má pro něj trenér Hejdušek připravené místo v základu.

Další alternativy

D. Tkáč (Zlín)

M. Šubert (Slavia/Vlašim)

D. Langhammer (Mladá Boleslav)

Adam Karabec (Sparta)

Víra má, hory přenáší. Adam Karabec stále hledá svou cestu do sestavy Sparty. Sparta hledá cestu, jak se v jeho případě vyhnout celkové blamáži. Na Euru ukázal, že to v sobě má. Proti Německu předvedl, že když se dobře vyspí, je krása se na něj dívat.

Jenže ta konzistentnost. V tuto chvíli jej čeká jasný úkol. Nějak, jakkoliv se dostat do základní sestavy Sparty a tam se udržet. Pokud se mu tohle podaří, bude to dobré. Pokud ne, tak už se to také povést nemusí.

Základní alternativy:

Tom Slončík (Zlín)

Objev jara a jediný důvod proč je fajn, že se Zlín udržel v lize. Energie, klid na míči, překvapivá vyzrálost řešení ve finální fázi. Teď ho čeká období, kdy bude muset potvrzovat, že to všechno nebyla jen chvilková záležitost. Bude to mít těžké i proto, že mu odešel R. Hrubý, se kterým jim to fungovalo.

Lukáš Ambros (Wolfsburg)

V uplynulé sezoně nakoukl do bundesligy, ale stále zůstával hlavně v juniorce, ve které platil za stěžejního hráče. Uvidíme, jaké s ním mají vlci plány. Do týmu mu přibyl parťák Václav Černý a nemusel by být sám, takže by tu mohla vzniknout menší česká kolonie.

Další alternativy:

D. Višinský (Liberec)

Š. Beran (Slavia)

(* předpokládejme posun Matěje Juráska do repre A)

Kryštof Daněk (Sparta)

Hodně podobná, v určitých ohledech snad ještě složitější je situace u Kryštofa Daňka, než u Adama Karabce. I on si pořád hledá pevné místo alespoň v rotaci letenských a nejspíš bude hledat dál.

V současnosti mi přijde, že jediná věc, která ho může nějak dostat do sestavy Sparty je nějaký supervýkon třeba v nějakém předkole, který by mu zásadně zvedl sebevědomí a zlepšil jeho pozici v celém klubu.

Základní alternativy:

Michal Černák (Jablonec)

V Jablonci už párkrát naznačil, že může být velmi dobrý. Málokdy ovšem dostane více šancí po sobě, aby mohl ukázat, jak dokáže být konzistentní. Uvidíme jak si sedne s Radkem Látalem.

Filip Horský (Slavia/Liberec)

Po výborném jaru ve Vlašimi si hlasitě řekl o šanci v lize. Na Slavii samotnou to ještě není, ale Liberec by mu mohl dost sedět, podobně jako spoustě jeho předchůdců.

Další alternativy:

S. Šigut (Opava)

P. Juliš (Hradec Králové)

Š. Šebrle (Dukla)

Christophe Kabongo (Lommel/Podbrezová)

Pravda, není to úplně jeho post. V Podbrezové, kde se mu velmi povedlo jarní hostování, hrál hlavně ze středu nebo z pravého křídla. Ovšem nalevo je česká krize větší a Kabongo zde nabízí spoustu možností jeho využití.

Navíc odtud pravděpodobně bude schopný dost podporovat hrotového útočníka s předpokladem, že kombinačně bude spíše silnější naše pravé strana.

Základní alternativy:

Lukáš Vorlický (Atalanta)

V ideálním případě by nebylo co řešit. Tohle by byl jeho post a patřil by k hlavním oporám týmu. Ono ale vlastně v ideálním případě by spíš měl za sebou minimálně 2 sezony v Serii A, a jednadvacítka by byla víceméně už za ním.

Bohužel aktuálně se zotavuje z další operace kolene a bude ho čekat další návrat k fotbalu.

Doufejme, že nakonec napodobí Václava Černého a i když třeba později, nakonec se do top fotbalového světa přeci jen dostane.

Vojtěch Stránský (Mladá Boleslav)

Měla by ho čekat průlomová sezona, ve které ukáže, jestli už má na to pravidelně hrát ligu. Boleslav pod novým trenérem Kuličem může být velmi zajímavým týmem a Stránský by toho mohl využít.

Další alternativy:

J. Šíp (Olomouc)

B. Lacík (Vyškov)

(*předpokládejme, že Adam Hložek zůstane členem repre A)

Václav Sejk (Sparta)

Tady se pravděpodobně pojede ve starých osvědčených kolejích. Pro Václava Sejka hraje několik okolností. Trenér Suchopárek ho má rád a velmi dobře sedí do jeho stylu bojovného fotbalu. Zatím nehrozí ani jeho povýšení do áčka.

Samotného Sejka čeká zajímavé léto. Na Euru mohl možná i někoho zaujmout. Zároveň už před turnajem lehce rozhodil čakry sparťanskému hnutí, když tak nějak odmítl možnost, že by zůstal ve Spartě jako hráč širšího kádru s vidinou dostřídávání na závěry zápasů.

Uvidíme, co ho čeká v příští sezoně.

Základní alternativy:

Daniel Fila (Slavia/Teplice)

I on bude nejspíš v U21 pokračovat, stejně jako by si měl prodloužit hostování v Teplicích. Pokud by se mu podařilo navázat na jarní výkony, mohl by si říct o návrat do Slavie s nějakou šancí. Ovšem s rostoucí konkurencí v útoku sešívaných by spíš musel v Teplicích vyskočit opravdu hodně.

Filip Vecheta (Slovácko)

I o něj se obě „Eska“ zajímají či v nedávnu zajímala. Na Slovácku pořád čekají, až začne produkovat ligové góly ve větších sériích, protože to je to poslední co mu v tuto chvíli chybí, aby mohl udělat krok dál v kariéře.

Další alternativy:

D. Hais (České Budějovice)

T. Vachoušek (Teplice)

L. Mašek (Mladá Boleslav)

Jak by tedy mohla vypadat sestava U21 v září na Islandu?

Kinský – Pech, Vydra, Prebsl, Suchomel – Samek, Ševčík – Daněk, Karabec, Kabongo – Sejk

Náhradníci: Stejskal, Horníček – Icha, Endl, Čoudek – Šín, Boháč, Slončík – Černák, Horský, Fila, Vecheta

Není to špatné, má to určitě budoucnost a zároveň i dost zkušeností. Ovšem nechybí viditelná slabší místa, které se snad nakonec podaří zaplnit kvalitními hráči, kteří budou postupně posouvat svou výkonnost výše.

No a co bych si přál od nových lvíčat a nového cyklu?

Postup samozřejmě, ale možná ještě více trošku změnu myšlení. Když se podíváme na výše zmíněnou možnou základní sestavu, zjistíme, že většina hráčů už má z touto kategorií zkušenost, nemálo jich mělo i poměrně zásadní roli (Sejk, Karabec, Daněk) a tedy by tu snad mohl být prostor k tomu, aby se výkony tohoto týmu posouvali a nebylo to jenom o běhání, boji a standardkách.

Přál bych si také, aby v sobě český fotbal objevil respekt pro tuto kategorii.

Já patřím k těm, kteří by na turnaj nepovolávali Adama Hložka, a to ze 2 důvodů. Zaprvé už nechal tuto kategorii za sebou.

Neúčastnil se ani předchozího Eura v roce 2021 (byť tam celou soutěž i jeho neúčast hodně ovlivnil covid), na které pomohl U21 postoupit a za mě nemám problém s tím, že nejel, byť by mi udělala jeho účast velkou radost a v mých očích by poměrně hodně stoupl.

Neměl jsem problém ani s neúčastí Davida Zimy. I u něj platí to, co u Hložka, tedy, že tahle kategorie už je za ním. U něj by účast dávala smysl snad jen z pohledu toho, že jej zranění připravilo o velkou část sezony a mohl by tak nabrat nějakou herní praxi. Na druhou stranu Tady by mi ovšem přišlo hodně riskantní hráče, který většinu sezony promarodil vystavit zátěži 3 zápasů za 7 dní. A zrovna na pozici stopera by to asi jinak týmově nedávalo smysl.

Co mě mrzí víc je neúčast dvojice D. Jurásek/Čvančara. Jen v jejich klubech vědí, jak vážná byla jejich zranění a jak nebezpečná by pro ně byla účast na turnaji.

Chápu kluby, že v případě obou hráčů je aktuálně ve hře velmi lukrativní přestup a ten by mohl padnout, kdyby se jeden či druhý na turnaji zranil. Ale byla tato možnost o tolik větší než ta, že se oba ukážou a kluby si budou za ně moci říct třeba ještě o pár milionů víc?

Vědí jen oni samozřejmě.

Ovšem celé to hodně ukazuje, jak málo si český fotbal váží sám sebe.

Pak trenér Suchopárek musí obhajovat neúčast Davida Juráska tím, že by vlastně moc nepomohl.

Proboha.

I normální levý obránce XY se 70% výkonností Davida Juráska by pomohl ve chvíli, kdy alternativou je Martin Cedidla, který je všechno možné, ale ne levý obránce a Michal Fukala, který je dost dobrý, aby to solidně zvládl, když kolem něj tým funguje, ale ani tehdy nepřidá potřebnou nadstavbu.

Pak tu máme hlasy, že když už si čuchneš k áčku, tak je nepříjemné se vracet do jednadvacítky, protože už se ti zpět moc nechce. Ponechme stranou, že v době nominace měl David Jurásek na kontě 1 áčkový repre sraz, stejně jako Tomáš Čvančara.

Zajímalo by mě, čím to, že Tonalimu se chtělo, že Gravenbercha nebo Kenetha Taylora neobtěžuje účast na malém Euru. To jsou hráči, kteří už nastoupili na velkém Euro nebo dokonce mistrovství světa a stejně se jedou „ponižovat“ do Gruzie.

Vedle toho tu máme Izrael. Těm přijede Gloukh. Hráč, který tuhle kategorii má za sebou stejně jako Adam Hložek a několik hráčů, kteří nedlouho před začátkem turnaje dobyli šokující bronz na MS U20. Hráči, kteří jsou logicky velmi v kurzu poté, co překvapili fotbalový svět, a pravděpodobně také vystřílení jak aurora. Ale stejně přijedou a taky ohrožují svoje přestupy do lepších soutěží.

Přál bych si, aby český fotbal našel respekt sám k sobě, aby pochopil, že kolektivní úspěch na MS či Evropy v kterékoliv věkové kategorii je o hodně důležitější, než si myslí.

A to ani ne tak pro hráče. Ti si můžou najít cestu k super kariéře i bez velkých reprezentačních úspěchů, ale fotbalovému hnutí jako takovému nepomůže nic tolik jako úspěch na takovém turnaji, i kdyby v Gruzii.