Článek
„Proč bych měla řešit, jestli má malá čisté oblečení? Hlavně že já vypadám k světu,“ říká sebevědomě třicetiletá Sandra, zatímco si kontroluje dokonale nalakované nehty. Sedíme v kavárně, kde právě utratila 120 korun za latté a její pětiletá dcera Eliška vedle ní sedí v pomačkaném, flekatém tričku. „Víte, kolik stojí umělé řasy? Tři tisíce! A nehty? Další dva tisíce měsíčně. To si nemůžu dovolit kupovat děcku pořád nové oblečení,“ vysvětluje, jako by to byla ta nejlogičtější věc na světě. „Navíc, ona si to stejně za chvíli zašpiní,“ dodala.
Nechápavě jsem se tak zeptala, jak může utratit tolik peněz za umělé nehty, a ona mi v klidu na srdci řekla, že chodí každý týden, protože musí být hezká a chce se líbit svému příteli. Sandra není žádná sociálně slabá matka. Pracuje jako asistentka v právní firmě, její příjem je nadprůměrný. Přesto její dcera chodí do školky v oblečení, které vypadá, jako by ho někdo vytáhl z kontejneru. „Učitelky mi občas něco říkají, ale to jsou jen závistivé báby. Samy vypadají, jako když je přejel parní válec,“ řekla mi a asi v ten moment jsem si uvědomila, že my dvě se na ničem neshodneme. A to byla dříve moje dobrá kamarádka.
Když přijde řeč na základní hygienu a česání vlasů, Sandra protočí oči a řekne mi, že není čas řešit účesy. „Ráno nemám čas řešit její vlasy. Já vstávám ve čtyři, abych se nachystala do práce. Make-up, vlasy, řasy - to všechno zabere čas. Eliška se učeše sama, když bude chtít,“ dodala. Na dotaz, zda si uvědomuje, že její dcera může být terčem posměchu, reaguje podrážděně. „A co jako? Já byla v dětství taky špindíra a podívejte se na mě dnes! Aspoň bude odolnější. Dneska jsou děti moc rozmazlené. No a aspoň nebude mít vši. A když jo, tak se jí vlasy zase ostříhají,“ dodala dále.
Její Instagram profil přetéká selfíčky s dokonalým make-upem a značkovým oblečením. Fotky dcery tam nenajdete. „Proč bych ji tam dávala? Nezapadá do mého feedu. Navíc, followers chtějí vidět mě, ne nějaké usmrkané děcko.“ Vrcholem našeho rozhovoru je moment, kdy Eliška prosí o nové boty, protože ty staré jsou roztrhané a teče jí do nich. „Teď ne, zlato. Maminka si musí nechat udělat nové nehty. Ty boty ještě vydrží,“ odbývá ji Sandra a vytahuje nejnovější iPhone.
„Každý má právo vypadat dobře,“ argumentuje, když vidí můj šokovaný výraz. „Jsem svobodná matka, musím myslet na svoji budoucnost. Co když si najdu nového partnera? Nemůžu vypadat jako socka. Eliška je ještě malá, ta to nechápe,“ dodala. Před odchodem z kavárny si Sandra ještě upravuje umělé řasy v zrcátku. Její dcera zakopne a rozbije si koleno. Místo útěchy slyší jen nadávky. „Vidíš, zase jsi si zašpinila kalhoty. Proto ti nekupuju nové věci.“ Tento příběh není jen o jedné matce a jejím pokřiveném žebříčku hodnot. Je obrazem společnosti, kde někteří rodiče staví svůj vzhled a sociální status nad základní potřeby vlastních dětí.
A zatímco Sandra bude dál utrácet tisíce za umělé nehty a řasy, její dcera se bude dál potýkat s posměšky a studem. „Až vyroste, poděkuje mi,“ uzavírá Sandra naše setkání, zatímco si nanáší další vrstvu rtěnky. „Naučí se, že v životě je nejdůležitější to, jak člověk vypadá. A já jsem živoucím důkazem, že to funguje.“ Eliška se mezitím tiše krčí na židli, v očích slzy a na koleni strup. Ale to její matku nezajímá, právě dostala notifikaci o nových lajcích na svém posledním selfie.
Zdroje: příběh mojí kamarádky, jméno bylo změněno
