Článek
Už v sobotu ráno, když jsem vyrazila do nejbližšího nákupního centra pro poslední dárky, jsem pochopila, že jsem udělala osudovou chybu. Parkoviště bylo v devět ráno plné tak, že lidé kroužili jako supi a čekali na každé volné místo. Viděla jsem dokonce hádku dvou řidičů o jedno parkovací místo - vánoční atmosféra jak vyšitá a milé chování nadevše.
Uvnitř obchodního centra to vypadalo jako někde na mraveništi. Všude davy lidí s plnými košíky a taškami, fronty u pokladen se táhly až do uliček mezi regály. V drogerii jsem čekala dvacet minut, než se dostanu k parfémům. A to nemluvím o frontě u pokladny, kde jsem strávila dalších třicet minut svého života posloucháním nadávání unavené pokladní a nervózních zákazníků.
Největší šok mě čekal v potravinách. Lidé nakupovali, jako by měl přijít přinejmenším měsíční výpadek dodávek. Košíky přetékaly cukrovím, chlebíčky, salámy, párky, pomazánkami a alkoholem. Jedna paní přede mnou měla v košíku šest másel za „pouhých“ 60 korun a nad cenou ani nemrkla. A to jsou to samí lidé, kteří ještě před měsícem nadávali na drahotu. V oddělení s mandarinkami a banány se dva důchodci přetahovali o poslední bedýnku ovoce, zatímco znuděná prodavačka jen protočila oči a dál skládala jablka do pyramidy.
U pečiva nezůstala jediná vánočka, jako by je měli rozdávat zadarmo. Přitom jejich cena je letos o dobrou třetinu vyšší než loni. Když jsem procházela kolem řeznictví, zaslechla jsem, jak paní u pultu objednává kapra za tisícovku a k tomu tři kila řízků. „To víte, Vánoce jsou jednou za rok,“ prohlásila hrdě, zatímco vytahovala kartu. Zajímalo by mě, jestli to je ta samá paní, která před měsícem psala na Facebook, že nemá na zaplacení elektřiny.
Fronty u pokladen připomínaly hadovité útvary na letišti. Lidé se předbíhali, strkali do sebe košíky a občas si vyměnili několik milých poznámek. Vánoční koledy linoucí se z reproduktorů zněly v tom chaosu jako výsměch. Jedna maminka vedle mě uklidňovala plačící dítě slovy: Už jen dvacet lidí před námi, vydrž! To dítě bylo možná jediné, kdo v tu chvíli reagoval přiměřeně celé situaci. Po třech hodinách v nákupním centru jsem byla totálně vyčerpaná. Cestou k autu jsem minula kavárnu, kde se tísnili lidé s hromadami tašek, cpali se větrníky za osmdesát korun a zapíjeli je kávou za šedesát.
Očividně krize nekrize, Vánoce musí být velkolepé. Celý rok slýcháme, jak jsou všichni švorc, jak se zdražuje a jak se musí šetřit. Pak přijde poslední adventní víkend a najednou jako by se všichni zbláznili. Možná je to tím, že Vánoce jsou skutečně jen jednou za rok. Nebo je to naše česká povaha - nejdřív nadáváme, pak stejně machrujeme. Každopádně při pohledu na ty davy lidí s přeplněnými košíky mi vrtá hlavou - buď všichni celý rok šetří pouze na vánoční nákupní šílenství, nebo to s tou finanční krizí nebude tak horké. Jedno je jisté - příští rok půjdu nakupovat v říjnu.
Zdroje: autorský text
