Článek
Pro tenistku Markétu Vondroušovou to není jednoduchý rok. Od února neodehrála jediný zápas, a když se teď navíc na poslední chvíli odhlásila z římského turnaje, vyvolalo to vlnu nevole. Ne mezi soupeřkami nebo pořadateli. Ale mezi vlastními fanoušky.
V komentářích se objevily otázky, proč tam vůbec jela. Jestli to nebylo jen kvůli penězům. Padaly poznámky o nákupech, o výmluvách, o divadle. Někteří dokonce zpochybňovali, že se něco mohlo zhoršit těsně před zápasem. A v podstatě ji obvinili z toho, že hraje s lidmi hru na zraněnou.
Jen málokdo se zastavil nad tím, jak takové rozhodnutí může vzniknout. Na papíře byla připravená nastoupit proti čínské hráčce. Jenže všechno se může změnit doslova během hodiny. Tělo, které si prošlo operací, má svoje limity. Rameno, které jednou selhalo, už nikdy nebude stejné. Člověk může dřít týdny, aby byl zpátky, ale jakmile se ozve starý známý pocit – tlak, bolest, nejistota – musí být upřímný sám k sobě.
Vondroušová se snažila vrátit. Trénovala, testovala, jak na tom je. Ale v momentě, kdy šlo do tuhého, poznala, že by riskovala víc, než může získat. A tak ustoupila. Ne proto, že by nechtěla hrát. Ale protože dobře ví, co všechno je ve hře. Další zranění by ji mohlo vyřadit na měsíce. Možná na zbytek sezony.
Zajímavé je, že zatímco část veřejnosti dokázala projevit pochopení, ozvala se i hlasitá skupina lidí, která si neodpustila rýpavé poznámky. A není to poprvé. V posledních měsících se podobné výpady objevují i vůči dalším českým tenistkám. Jakmile se přestane dařit, jako by se najednou zapomnělo, co všechno pro domácí sport udělaly.
Jenže realita na kurtu není černobílá. Hráčky často nastupují s bolestmi, pod prášky, s pochybnostmi, které nikdo nevidí. Každý zápas je nejen fyzická zátěž, ale i boj se sebou samým. A v době, kdy výsledky nejsou podle představ, je poslední, co potřebují, posměch z domova.
Vondroušová na to reagovala otevřeně. Ne útočně, ale klidně. Popsala, co prožívá ona i její kolegyně. Připomněla, že tenis není jen o tom, co je vidět na obrazovce. A že sportovec není stroj, který jede podle plánu. Jsou to lidé, se vším všudy. Se zraněními, s pochybnostmi, s tlakem, který si málokdo dokáže představit.
Za poslední roky přinesl český ženský tenis úspěchy, na které se jinde čeká celou generaci. Ale jak se zdá, trpělivost s hráčkami, když přijdou horší chvíle, rychle mizí. A místo podpory často přichází jen kritika, která nepomůže vůbec nikomu.
Zdroje:
vlastní komentář autora
