Článek
Psal se rok 1965 a v tehdejším Karl-Marx-Stadtu, dnešním Chemnitzu, se narodila holčička, která později změnila svět krasobruslení. Bylo jí teprve pět, když si jejího talentu všimla trenérka Jutta Müllerová. Ta měla jasný cíl – udělat z Katariny hvězdu. A taky udělala. Z malého děvčete vyrostla špičková sportovkyně, kterou nikdo nedokázal porazit. Měla štěstí, že narazila právě na Müllerovou. Ta jí věřila a dala do trénování všechno. Nejen čas a zkušenosti, ale i kus sebe.
Hvězda ledu, která musela poslouchat Stassi
V osmdesátých letech ji znal každý. Katarina Wittová byla symbolem elegance, dřiny i východoněmecké propagandy. Led jí přirostl k srdci už jako dítěti. A brzy také ke státu. Narodila se v roce 1965 ve městě, které se tehdy jmenovalo Karl-Marx-Stadt. Dnes je to Chemnitz. Jutta Müllerová byla tvrdá, cílevědomá, respektovaná. Začala ji vést a trénovat. A Katarina šla a poslouchala.
Brusle ji bavily a tento sport si zamilovala. A šlo jí to dobře. Moc dobře. Jenže v NDR to nestačilo. Talent musel být loajální vzhledem k nastavenému režimu. Sledovaný. Opatrovaný. A hlavně přínosný. Stát jí dal podmínky. Ona je přijala. Šestkrát mistryně Evropy. Čtyři tituly mistryně světa. Dvě zlaté olympijské medaile. Sarajevo 1984. Calgary 1988. Neuvěřitelná série. To vše dokázala, nikomu se nezpovídala, bojovala. Kariéra jako vystřižená. Ale ne úplně podle jejích pravidel. Doma ji poslouchala Stasi. Doslova. V bytě měla odposlechy, stejně jako v šatně. Nesměla se bavit o ničem, co jí nedovolili. Kontrolovali její hovory, s kým mluví, o čem, kdo jí co říká, co dělají rodiče. Cestovala jen se svolením. Měla lepší byt, auto, možnost výjezdu za hranice. Na oplátku hlásila, co viděla. Věřila, že žije v demokracii. Aspoň tehdy to tak vnímala. Nechtěla ubližovat, pouze chtěla sportovat. Později zjistila, že to není správné, ale nebylo cesty zpět. Buď informace, nebo zákaz.
Katarina Witt se stala symbolem doby, kdy se špičkové výkony rodily nejen z talentu, ale i z tvrdé disciplíny a tlaku, který šel ruku v ruce se státní kontrolou.
Dostala se na vrchol a snažila se poslouchat
Po pádu režimu promluvila. Nevymlouvala se, ale naopak otevřeně přiznala, že věřila tomu, co jí bylo řečeno. „Byla jsem mladá a věřila. Dnes bych to viděla jinak,“ přiznala v dokumentu, který odvysílala slovenská televize. Před olympiádou v Calgary jí dali jasnou podmínku. Vyhraješ – dostaneš povolení odejít, nevyhraješ a zažiješ peklo. Vyhrála. A začal nový život. Carmen on Ice, Emmy, show po světě. Film s De Nirem. Sláva i na druhé straně železné opony. Dokázala to. Bojovala, nevzdala se a ukázala, že má hrdost. Jenže nikdo netušil, co se stane. Nastal rok 1993. Chce se vrátit.
Na led. Na olympiádu. Do Lillehammeru. Po letech exhibic. Proti mladým soupeřkám. Znovu s trenérkou Müllerovou. Ta váhala, nevěřila tomu, že na to má. Ale doufala, že kdyby se to povedlo, mohlo by to mít velký úspěch. Nakonec do toho šla. První vystoupení? Neúspěch. Hala ve Frankfurtu plná. Výročí narozenin. A propadák. Sama přiznala: „Totálně jsem selhala. Bolelo to.“ Přesto se dostala na olympiádu. Nevyhrála. Skončila šestá. Ale byla tam. Znovu. V čase, kdy Sarajevo hořelo válkou, jí šlo o gesto. O uzavření kruhu.
Když dojela svůj poslední velký závod, bylo ticho. Vstal její otec, který se tak postavil proti celé hale. Tleskal. Pak začala tleskat celá hala. Napříč světem ji lidé milovali. I přes minulost. V NDR nikdy neviděla své rodiče na tribuně. V Lillehammeru mohli být. Pak přišel rok 1998. Další překvapení. Playboy. Katarina na obálce. Druhé nejprodávanější číslo historie. Hned po Monroe. Někdo ji kritizoval. Většina tleskala. Zůstala aktivní. Produkuje show. Moderuje. Je expertkou. Má vlastní nadaci. Bojuje proti nenávisti. Pomáhá dětem. Soukromí si hlídá. Bez skandálů. Bez svatby. Bez dětí.
„Nikdy jsem nelitovala své sportovní kariéry. Led mi dal všechno – úspěch, svobodu i možnost poznat svět. A to je víc, než jsem si jako malá holka z východního Německa mohla kdy představit,“ dodala ve svých rozhovorech. V roce 2024 o ní vznikl nový dokument. Sama v něm otevřela své archivy Stasi. Chtěla znát celý příběh. I ten, co psali jiní.
Zdroje: katarina-witt.de, spiegel.de, gala.de, csfd.cz, Wikipedia, msmagazine.com
