Článek
Když se narodila, zuřila válka, 2. světová válka, která ničila celý svět. Psal se rok 1943 a pražské Vinohrady byly tiché, jen zdánlivě klidné a odtržené od centra dění toho nejhoršího. A právě zde se narodila legenda. Její rodiče pracovali v kanceláři, doma se mluvilo tiše a spořádaně. Olga chodila na balet, měla ráda pohyb. Nikdo tehdy netušil, že jednou bude stát vedle britské královny nebo že její tvář zaplní stránky slavného amerického časopisu. Dělala vše, co se jí řeklo, poslouchala rodiče a věděla, že musí být ta hodná, aktivní díka.
Nejdřív to vypadalo docela nevinně, bez známek jistého nadání nebo talentu. Ekonomická škola, pak práce ve skladu. Tam nastoupila jako fakturantka. Žádné divadlo, žádná kamera, nic takového ji nezajímalo a stále se věnovala své práci, kterou měla ráda a díky které se dostala do lepší společnosti. Až jednou za sestru zaskočila na focení. Nemělo to být nic velkého – jen pár snímků. Ale z obyčejného dne se stalo něco, co změnilo všechno. Fotografové si ji zapamatovali. Nabídky začaly chodit. Nejdřív malé. Pak větší.
Bylo jí osmnáct, když se objevila v dokumentu Václava Táborského. Sama o sobě nikdy netvrdila, že je herečka. Měla k tomu odstup. První větší roli přijala až později, po váhání. A i tehdy jí dabovali hlas. Hrát ji přesvědčili až po nějaké době. V české hudební komedii, kde zněly písně Suchého a Šlitra, se objevila už jako herečka – ale pořád trochu z donucení.
Pak přišel Limonádový Joe. Parodie na western, která se stala kultem. A taky zlomem v jejím současném skromném životě. V roli Winnifred byla nezapomenutelná. S tím filmem otevřela dveře do světa, kde by ji před pár lety nikdo nečekal. Začala točit v Německu, Itálii, ve Francii. Stala se známou tváří evropského filmu. Její jméno se objevovalo na plakátech, její obličej znal každý producent.
Dostala se i do míst, kam ženy z východního bloku jen tak nechodily. Byla představena britské královské rodině. Jako herečka z Československa. Jako někdo, kdo zaujal nejen kameru, ale i svět kolem ní. Jedním z těch, kdo si jí všimli, byl i Hugh Hefner. Nabídl jí možnost fotit pro Playboy. Byla první Češkou, která se v jeho časopisu objevila. Ne tak, jak bývalo zvykem – Olga měla na sobě černý rolák. Elegantní, jiný. Vypadala, jako by přišla z jiného světa. A to všechny zaujalo.
Ve světě filmu se jí dařilo. O kariéru se ale nijak zvlášť neprala. Nešlo jí o slávu. Spíš to všechno přijímala, jak přicházelo. Mnohem složitější to měla v osobním životě. První manželství s Bradem Harrisem nevydrželo dlouho, přestože spolu měli dceru Sabrinu. Po několika letech poznala muže, který se stal součástí jejího života na dlouhou dobu – prezidenta filmového studia Warner Brothers Johna Calleyho. Po jeho boku žila víc než dvacet let. Hollywood jí sice nabídl místo po boku hvězd, ale sama tam nikdy netočila.
Přesto žila v Beverly Hills, obklopená lidmi, jako byl Paul Newman, Robert Redford nebo Clint Eastwood. Po konci vztahu s Calleyem zamířila na čas do Francie. A pak zpátky domů. Roku 1993 se vrátila do Prahy, aby mohla být nablízku své mamince. Od té doby žije stranou pozornosti. O soukromí nemluví. A přesto její jméno zůstává – jako připomínka doby, kdy česká herečka okouzlila Evropu a svět, aniž by ztratila sama sebe.
Zdroje:
Zpracováno na základě vlastních poznatků a doplněno o následující zdroje
