Článek
Kdyby někdo čtyři minuty před koncem třetí třetiny řekl, že Češi otočí zápas se Švýcarskem, patrně by se mu v hale vysmáli. Prohrávali 3:4 a chybělo málo, aby se z domácí premiéry na mistrovství světa stala noční můra. A pak se stalo něco, co do scénáře nenapíšeš. Lukáš Sedlák přišel o helmu, Daniel Voženílek mu bez váhání hodil svou a hned z toho padl vyrovnávací gól. A když pak v prodloužení rozhodl Roman Červenka, nikdo už nepochyboval, kdo si ten večer zasloužil vyhrát.
Celá situace by mohla vypadat jako banalita. Sedlák dostal ránu, helma mu při potyčce spadla na led, ale tentokrát nešlo jen o kosmetickou nepříjemnost. Zapínací pásek se urval, a to zrovna ve chvíli, kdy český tým dostal přesilovou výhodu. Oprava by trvala dlouho. A tak Voženílek zareagoval jako někdo, kdo ví, že na podobné detaily není čas. Šance na výměnu? Nula. Zbývaly poslední minuty a přesilovka byla příležitost, jakou už Češi nemuseli dostat.
„Jak mi helmu strhl, hned jsem věděl, že tohle spravit nepůjde. A Vožuch mi v tu chvíli hodil tu svoji,“ popisoval Sedlák tu šílenou chvíli. Voženílek nezaváhal. Místo řečí prostě sundal svou a podal ji parťákovi. „Věděl jsem, že výměna helmy trvá. Tak jsem mu ji hodil. Co taky jinýho,“ krčil rameny v mixzóně, jako by o nic nešlo. Ale šlo. Víc, než si v tu chvíli mohl kdokoli uvědomit.
S cizí helmou a nervy ze železa
Sedlák měl hlavu v cizí helmě a puk na holi. Po nahrávce od Červenky se dvakrát opřel do střely a procpal puk za Genoniho záda. Vyrovnáno. A všichni v hale věděli, že něco se právě zlomilo. „Byla mi teda trochu větší a bál jsem se, že mi spadne. Ale nespadla. Díky bohu,“ usmíval se Sedlák, když se ho novináři po zápase ptali na podrobnosti téhle hokejové improvizace.
Voženílek se samozřejmě smál taky. „Hned mi říkal, že si ji chce nechat napořád. Ale já na to, že to fakt nejde. Musím zpátky na led,“ popisoval Voženílek se smíchem. „Ale říkal jsem mu, že je to teda napůl můj gól.“ V prodloužení už se postaral o všechno Roman Červenka. Klasika. Klid, přehled, zkušenost. A hlavně – gól. Obrat byl dokonán.
„Dělal jsem si pak ze Sedla srandu, že mu stačilo vyměnit helmu, aby dal konečně gól,“ smál se David Pastrňák. „Ale byl to důležitý moment. A zvládli jsme to.“ Češi tak vstoupili do turnaje přesně tím způsobem, který milují – dramaticky, se zvratem, s hrdinou na ledě i mimo něj. A tahle helma? Ta by si zasloužila svoje místo v síni slávy. I kdyby jen na chvíli.
Zdroje: Vlastní sledování hokejového utkání, Sport.cz
