Článek
Jo, letět letadlem. Cesta se urychlí, bude to pohodlné. Jenže vždycky tomu tak není. Už jen doba, po kterou se budete na letiště přepravovat, čas, na který musíte být odbaveni před plánovaným odletem, časté zpoždění letu a následné čekání na bagáž a transport na konečné místo. A tak se ze dvou hodin letu vyvine třeba desetihodinový transport. A když vás k tomu všemu ještě potkají nějaké komplikace a negativní zážitky, tak máte celé cesty až po krk. Celý další den si v dovolenkovém ráji léčíte trauma z cesty. Největší problémy během letu jsou se spolupasažéry a těmi nejhoršími spolucestujícími jsou děti. Některé ječí a hlučí téměř po celou dobu letu, jiné k tomu i kopou do sedačky před sebou, na které zrovna sedíte, a rozhodně si zrovna nepřejete absolvovat masáž ledvin. Nejhorší situace nastávají v kombinaci nerozumného rodiče či prarodiče a dítěte. Ano, taková cesta je peklem. Při posledním letu jsem bohužel seděla před jakousi nadšenou babičkou, která usínající vnouče nepřetržitě budila a podněcovala k aktivitě. Užilo si ten let díky této paní téměř celé letadlo, hlas měla opravdu zvučný.
Nedávno se řešil případ cestujícího, který si rezervoval sedačku u okna, ale během letu na něj byl vyvinut tlak rodiny s dítětem, aby ječící šestileté dcerce uvolnil své sedadlo u okna, které si záměrně rezervoval. Dcerka ječela deset minut, tatínek se snažil diskutovat s mužem, který seděl na předem rezervované sedačce u okénka stylem, že by ho výměna nezabila, nakonec děvče zklidnili tabletem, ale stejně na muže vrhali odsuzující pohledy. Cestující si svůj let u rezervovaného okénka vůbec neužil, ještě měl pocit, že se zřejmě nezachoval správně. Při výstupu z letadla zaslechl maminku holčičky, která konstatovala něco v tom smyslu, že někteří lidé nemají srdce.
Jenže někteří lidé nemají zase žádné zásady společenského chování, rozmazlují děti a jsou dotčeni, když okolí nevyhoví jejich požadavkům. Ne, takovým rodinám nelze jen stále ustupovat. Musí pochopit, že pravidla jsou pro všechny stejná a je jejich problém, že dcerce nerezervovali místo u okénka.
Také nás potkala nemilá zkušenost při návratu z dovolené. Náš svozový autobus z letoviska dorazil na letiště jako poslední a při odbavení jsme dostávali pouze zbylá místa. Takže já, manžel i syn jsme seděli každý jinde a do uličky. Řecká letuška, když pohlédla na našeho synka, který byl tehdy snad pětiletý, se tázala, jestli to zvládne. Nevím, co chtěla dělat, jestli mohla třeba přeorganizovat celé letadlo. Vysvětlili jsme synovi, o co jde, a kluk kýval, že to dá. Oči rozevřené strachem, ale kýval. Starší pár, který vedle syna seděl, se s ním chtěl bavit, ale syn byl vyděšený a moc nekomunikoval. Neječel, nevymáhal, asi se těšil, až ta cesta bude za ním. Doletěli jsme v pohodě, jen pro syna to byl zážitek na celý život. Překonal sám sebe. Zkušenost mu nijak neublížila, naopak podpořila jeho sebedůvěru, že zvládne i těžké životní chvíle.
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-odmitl-v-letadle-pustit-dite-k-okenku-vyslouzil-si-pohrdlive-poznamky-rodicu-40500616
