Článek
Říkali jsme si, že už nás nic nepřekvapí. Že jsme si zvykli na vysoké ceny, na zdražování, na to věčné počítání každé koruny. Ale když jsem dnes viděla cenu másla v akci, musela jsem se přidržet nákupního vozíku. Sedmdesát čtyři korun devadesát! Za jeden kus másla! Pamatuju doby, kdy máslo stálo třicet korun. Pak přišla první vlna zdražování a my jsme nadávali, že stojí padesát. To jsme ještě netušili, co přijde. Teď stojí běžně přes sto korun a my máme radost, když ho najdeme v akci za „pouhých“ sedmdesát pět.
Je to k vzteku. Důchody se valorizují o pár stovek, platy rostou pomalu, ale ceny letí nahoru jako splašené. A nejhorší je, že už to bereme jako normální. Že jsme si zvykli kupovat základní potraviny v akci, číhat na slevy, přejíždět mezi obchody kvůli pár korunám. Stojím tam v tom supermarketu a počítám. Máslo, chleba, mléko - základní potraviny, bez kterých se normální člověk neobejde. A za nákup, který by se dřív vešel maximálně do dvou stovek, teď zaplatíme pětistovku. A to ještě musíme být rádi, že jsme trefili akci.
Nejhorší jsou ty řeči politiků o tom, jak se máme dobře. Jak klesá inflace, jak se ekonomice daří. Ať si přijdou nakoupit s běžným důchodem nebo průměrnou výplatou. Ať zkusí vyžít měsíc z peněz, které má většina lidí. Možná by pak pochopili, proč jsou lidé naštvaní. A co teprve ty jejich rady o šetření! Nekupujte značkové výrobky, vybírejte levnější alternativy. Ale co když už kupujete to nejlevnější? Co když už není kde ušetřit? Co když už i ta „akční“ cena 74,90 Kč za máslo je pro mnoho lidí luxus?
Mladí se smějí, že jsme posedlí slevami. Že studujeme letáky jako kdysi bibli. Ale co mají naši důchodci dělat? Když základní nákup stojí třetinu důchodu, musíte každou korunu otočit třikrát, než ji vydáte. Je to smutný obraz dnešní doby. Země, která se chlubí ekonomickým růstem, kde ale běžní lidé musí čekat na akce, aby si mohli koupit máslo. Kde důchodci chodí nakupovat s kalkulačkou, aby jim peníze vyšly na celý měsíc.
Takže ano, koupila jsem to máslo v akci za 74,90 Kč. A víte co? Koupila jsem rovnou dvě. Protože kdo ví, kdy zase bude taková „výhodná“ cena. A doma ho dám do mrazáku, jako to dělávala moje babička. I když tehdy to bylo z jiného důvodu - aby měla zásobu. Dnes je to proto, že si nemůžeme dovolit kupovat za plnou cenu. Je to absurdní, ale taková je dnešní realita. Máslo za sedmdesát pět korun je dnes považované za akční cenu. A my jsme za ni ještě vděční. Možná je načase se zamyslet, kam až to necháme zajít.
