Článek
Ano, zatímco já se potil nad bakalářkou a následně diplomkou, oni už dávno seděli v kanceláři a hráli si na důležité. Místo akademických debat nad epistemologií měli zkušenosti s opravdovým světem. A co je nejhorší? Oni si myslí, že ta vysoká je vlastně moje výhoda.
„Ty máš vysokou? To jsi teda musel být šikovný!“ slyšel jsem od svého šéfa, zatímco mě žádal o radu ohledně Excelu, protože se mu v tabulce objevily nějaké podivné vzorce a on netušil, proč tam jsou. „Já ti říkal, že máš jít rovnou do práce, podívej se na mě. Jsem šéf a ty mi tu radíš s Excelem.“ Ano, šéfe, to je přesně to, co jsem si představoval, když jsem obhajoval diplomovou práci.
Pak se někteří chytí za nos a rozhodnou se vysokou školu dodělat. A to je teprve cirkus. Přijdou první zkoušky a začne pláč a skřípění zubů. „Tohle je strašný, jak jsi to mohl vydržet?“ povídá šéf, zatímco se učí na státnice a nechápe, proč někdo dobrovolně tráví večery nad skripty místo piva. „Kdybych já měl vysokou školu od začátku, to by bylo úplně něco jiného!“ Omyl, šéfe, velký omyl. Kdybyste měl vysokou, možná byste teď neseděl na tom pěkném ředitelském křesle, ale vedle mě u sdíleného stolu v open space a společně bychom si stěžovali na šéfa, který vystřelil nahoru, protože měl pětiletý náskok.
A to jim prostě nevysvětlíš. Oni si pořád myslí, že titul je kouzelný klíč k úspěchu, a ne vidina krásných let, kdy si člověk zvyká na dietu skládající se z těstovin s kečupem. Nikdy nepochopí, že místo pěti let pracovního progresu jsme si my, studenti, dali pauzu na psaní seminárek a biflování se věcí, které jsme zapomněli hned po zápočtu. Že zatímco oni se učili vyjednávat plat, my se učili vzorečky, které jsme nikdy nevyužili. Že zatímco oni dostávali první výplaty, my jsme si hrdě nesli diplom, za který nám v první práci nabídli nástupní mzdu nižší, než mají oni po pěti letech zkušeností.
A tak sedíme v kanceláři, oni jako šéfové, my jako vzdělaní podřízení. Oni s praxí, my s teorií. A v tom je ten rozdíl. Protože kdyby oni tu vysokou školu studovali jako my, dnes by neseděli na těch manažerských postech, ale byli by našimi kolegy. A to se jim nehodí do krámu. Ale hlavně, že si to čas od času dodělávají. A já je v tom plně podporuji. Konečně si vyzkouší, jaké to je makat na něčem pět let, zatímco ostatní mezitím rostou nahoru. Aspoň si to užijí taky.
