Článek
Ať už to berete jakkoliv, jedno je jisté - jednou se můžete ocitnout na cestě dolů. A v tu chvíli zjistíte, jestli jste si po cestě budovali spojence, nebo jen sbírali nepřátele, kteří vám teď ochotně podtrhnou nohy.
Mnozí si totiž myslí, že jakmile dosáhnou vrcholu, mají vyhráno. „Tady zůstanu napořád! Tohle je moje kancelář s výhledem! Moje jméno na dveřích! Moje parkovací místo!“ říkají si a zapomínají, že vrchol je často jen dočasná stanice. Kariéra není výtah, ale spíš eskalátor, který se občas zničehonic rozjede opačným směrem. A právě v těch chvílích se hodí mít kolem sebe lidi, kteří vám podají ruku, místo aby vám s potměšilým úsměvem přibouchli dveře před nosem.
Najdou se i lidé, kteří si s ohledy na ostatní hlavu nelámou. Jejich filozofie je jednoduchá – pokud chtějí nahoru, musí se zbavit každého, kdo by jim mohl překážet. Kolega, který má podobné ambice? Pryč s ním. Nadřízený, co drží svou pozici moc pevně? Čas na pár dobře mířených intrik. Podřízení? Jen nástroje, které se použijí a odloží. Pro ně je kariérní postup spíš válečná strategie než přirozený vývoj, a čím víc lidí vyšoupnou z cesty, tím lepší výhled z vrcholu si slibují.
Jenže svět se mění a s ním i kariéry. Rychlost, s jakou se dnes lidé šplhají nahoru, je srovnatelná s tou, jakou padají dolů. Stačí jedno špatné rozhodnutí, jeden průšvih, jeden nečekaný obrat, a najednou místo pracovního triumfu řešíte otázku „Kde seženu novou práci?“. A právě v té chvíli zjistíte, jaké stopy jste po sobě cestou zanechali. Pokud jste se chovali jako nemilosrdný bourací stroj, který si na ostatních nikdy nic dobrého nevzpomene, sotva můžete čekat, že vám teď někdo hodí záchranné lano.
Naopak ti, kteří pochopili, že úspěch není sprint, ale spíš maraton s občasným klopýtnutím, si budují vztahy, které přetrvají i pád. Jsou to lidé, kteří se nejen dostali nahoru, ale zvládli tam udržet i něco mnohem cennějšího než titul před jménem – respekt a důvěru ostatních. A to se hodí, až budete jednou stát před stejnými dveřmi s prosíkem, jestli náhodou nemají volnou židli v zasedačce.
Takže ať už se škrábete na vrchol pomalu nebo rychle, nezapomeňte se občas rozhlédnout kolem. Nechoďte přes mrtvoly – nejen proto, že to není hezké, ale hlavně proto, že cesta dolů bývá překvapivě rychlá. A v takových chvílích je fajn, když vám někdo podrží lano místo toho, aby ho ještě víc přistřihl.
