Článek
Ale v posledních měsících se začal měnit.
Začal odcházet z domu večer.
„Musím ještě něco vyřídit, lásko,“ říkal mi vždy s úsměvem.
Ale pokaždé, když se vrátil, byl jiný.
Chladnější.
Dálkový ovladač od televize pokládal jinak. Čisté ponožky dával do jiné přihrádky. Začal si dokonce zamykat telefon.
A já věděla, že něco skrývá.
A tak jsem se rozhodla, že ho jednou večer tajně sleduji.
To, co jsem zjistila, mi vyrazilo dech.
Začalo to jako obyčejný večer
Michal se jako vždy usmál, políbil mě na čelo a popadl klíče od auta.
„Jdu ven, vrátím se za hodinku,“ oznámil.
Jenže tentokrát jsem nečekala, až odejde.
Počkala jsem dvě minuty, popadla kabát a tiše vyběhla z domu.
Viděla jsem, jak nastupuje do auta a odjíždí.
A tak jsem naskočila do svého auta a sledovala ho.
Nikdy jsem nic takového neudělala. Nikdy jsem nemusela.
Ale ten zvláštní pocit v žaludku mi říkal, že dělám správnou věc.
Auto jelo mimo město.
A pak zabočilo na zapadlou silnici, kde téměř nikdo nejezdil.
Začala jsem se bát.
Zastavil u podivné budovy
Michal zaparkoval před starou budovou.
Vypadala jako opuštěná továrna.
Už z dálky jsem viděla polorozpadlé zdi a rozbitá okna.
Proč sem jezdí?
Srdce mi bušilo jako o závod.
Přikrčila jsem se v autě, aby mě neviděl, a sledovala ho mezerou v palubní desce.
Vystoupil a šel ke vchodu.
Pak zaklepal.
Dveře se otevřely.
A uvnitř stáli lidé.
Tajemství, které mě šokovalo
Michal vešel dovnitř a dveře se za ním zavřely.
Chtěla jsem vystoupit, ale bála jsem se.
A tak jsem čekala.
Čas plynul nesnesitelně pomalu.
Pak, po čtyřiceti minutách, se dveře znovu otevřely.
Michal vyšel ven.
A nesl něco v ruce.
Velký balík.
Uložil ho do kufru auta, rozhlédl se – a odjel.
A já jsem se rozhodla, že musím vědět pravdu.
A tak jsem vystoupila a pomalu se připlížila k budově.
Vchod byl pootevřený.
A když jsem nahlédla dovnitř…
Málem jsem omdlela.
Můj muž měl tajný život
Uvnitř bylo desítky stolů.
Lidé seděli v řadách, někteří měli masky na obličejích, jiní se bavili mezi sebou.
Na stolech ležely papíry, kabely, bedny s elektronikou.
A pak jsem to uviděla.
Uprostřed místnosti byla obrovská tabule.
Plná fotografií, map a jmen.
A uprostřed?
Fotka mého manžela.
A pod ní jeho falešné jméno.
Michal nebyl tím, za koho jsem ho měla.
Musela jsem něco udělat
Celá jsem se třásla.
Právě jsem zjistila, že můj muž vede dvojí život.
Ale co teď?
Zůstanu s ním?
Konfrontuji ho?
Nebo… zavolám policii?
Nevěděla jsem.
A v tu chvíli jsem za sebou zaslechla kroky.
Někdo tam stál.
A věděl, že jsem je našla.
