Článek
Zastavila jsem se v obchodě cestou domů, kam chodím poměrně často, protože tam většinou najdu všechno, co potřebuju, za slušnou cenu. V košíku jsem měla pár základních věcí – pečivo, mléko, vajíčka, něco na večeři a pár sladkostí. Nic zvláštního. Jenže právě tahle obyčejná situace mi ukázala něco, o čem se moc nemluví. A co by si měl každý z nás začít víc hlídat.
Už u pokladny jsem měla takový zvláštní pocit, že mi částka na displeji nesedí. Věděla jsem přibližně, kolik mám v košíku, nejsem typ člověka, co hází věci bez rozmyslu, a rozhodně jsem neočekávala přes tisíc korun. Ale co – ceny rostou, říkala jsem si. Jenže pak jsem dostala účtenku do ruky a zvykem, který mám snad od dětství, jsem ji začala kontrolovat. A tehdy jsem to uviděla. Jeden produkt, který jsem vůbec nekupovala, byl na účtence dvakrát. Nešlo o nic drahého – balení těstovin za 39,90 Kč. Ale i tak. Proč platit něco, co jsem si nevzala?
Otočila jsem se na pokladní, velmi klidně a slušně, a řekla: „Promiňte, ale tady je něco dvakrát, přitom jsem měla jen jedno balení.“ Pokladní, která do té doby působila vcelku energicky, najednou znervózněla. Podívala se na účtenku, pak na mě, pak zase zpátky, a doslova zbledla. „Omlouvám se, to bude chyba… asi jsem to nenačetla správně,“ řekla a rychle volala vedoucí směny. Za pár minut jsem měla peníze zpátky, omluvy k tomu a pocit, že jsem udělala něco, co by měl dělat každý. Jenže při odchodu mě dohnala jedna ze zaměstnankyň a skoro šeptem mi řekla: „Děláte dobře, že si kontrolujete účtenky. Těch chyb bývá víc, než si lidé myslí.“
A právě v tu chvíli mi došlo, že to možná není jen o jedné omylem načtené položce. Kolikrát se to asi stane za den? Kolik lidí vůbec nezkontroluje, co platí? A kolik peněz tím vlastně každý měsíc mizí úplně zbytečně?
Doma jsem začala trochu pátrat. A zjistila jsem, že takzvané „omylem načtené položky“ nejsou vůbec výjimečné. Ve skutečnosti existují celé diskuze, kde lidé popisují podobné zkušenosti – někdo zaplatil za tři jogurty, ačkoliv měl dva. Jiný našel v účtence položku, kterou v ruce nikdy nedržel. A další zjistil, že sleva, kterou si šel výslovně koupit, se mu na účtence vůbec neprojevila. Když jsem se zeptala známé, která pracuje v konkurenčním řetězci, řekla mi upřímně: „Většina lidí si nevšimne. My víme, že se to někdy stává. Ale pokud se neozvou, peníze už nikdo nevrací.“
A tak jsem se ponořila do světa účtenek, cenových štítků a slevových akcí. Vzala jsem si pár starších účtenek, co jsem našla doma, a začala porovnávat. A hned u dvou z nich jsem našla nesrovnalost. U jedné položky byla účtovaná cena vyšší, než uváděla akce v letáku. A u druhé jsem opět objevila duplicitní účtování. Celková škoda? Asi 75 Kč. Není to moc, řeknete si možná. Ale když si představíte, že se tohle děje pravidelně, klidně i několikrát za měsíc, a ne jen vám, ale tisícům lidí, už to tak malá částka není.
Zajímavé je, že některé chyby nejsou náhodné. Například produkty, které se prodávají ve více variantách, ale mají jinou cenu, jsou často účtovány podle té dražší. Nebo slevy, které sice platí podle letáku, ale pokladní systém je načítá jinak. A co je úplně nejčastější? Slevy, které se zobrazují pouze při použití aplikace, ale zákazník o tom neví – a tak platí plnou cenu. Přesně to se mi stalo s čokoládou, která měla být „ve slevě za 24,90 Kč“, ale protože jsem neměla zákaznickou kartu aktivovanou v mobilu, zaplatila jsem skoro 40 korun.
A tak jsem si vytvořila nový zvyk. Každý nákup končí pohledem na účtenku. Ne jako paranoidní kontrola, ale jako drobná forma sebeobrany. A když narazím na nesrovnalost, neberu to jako konflikt, ale jako slušný dotaz. Protože peníze, které vydáváme, nejsou zadarmo – každý si na ně musel nějak vydělat. A není důvod je nechat utíkat kvůli chybám, které se dají snadno odhalit.
Když jsem to začala víc řešit, zjistila jsem, že nejsem sama. Lidé mi začali vyprávět své příběhy – jedna známá objevila účtovaný produkt, který vůbec nekoupila. Jiná si všimla, že jí několikrát za sebou chyběl v účtence slevový kupon, který měla použít. A další žena mi vyprávěla, že už několikrát dostala místo 10% slevy jen 5 %, protože prodavačka načetla jiný typ karty.
Nechci tím říct, že obchody chtějí zákazníky podvádět. Ale chyba se stát může. A pokud nikdo nekontroluje, nikdo ji nenapraví. A to není fér. Takže pokud si příště vezmete do ruky účtenku a zjistíte, že něco nesedí, klidně se zeptejte. Ne agresivně. Ne s podezřením. Jen jako člověk, který ví, co kupuje. A co platí. Možná nebudete jediní, kdo tím ušetří. Možná tím inspirujete i další.
