Článek
V sobotu 29. března odvysílala Česká televize dokument s názvem Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí. Každý divák si v něm jistě našel to svoje. Někdo vnímal především příběh o tom, jak se zvednout po pádu. Jiný zase, jak uspět jako sportovec, jak být finančně gramotný nebo jak předejít vzniku poruchy příjmu potravy.
Já osobně jsem ze staré školy. Nikdy jsem neměl rád hádky. A když už náhodou vznikly, většinou jsem je přešel, nechal být, snažil se je utlumit. To nebyl projev slabosti. Osobně mi to při pohledu zpátky přijde spíše jako moudré. K čemu mi dnes bude, že jsem tenkrát před padesáti lety nějaký spor vyhrál, prohrál, někoho ponížil, nebo naopak ponížení prožil sám? No k ničemu. A tak když se vrátím k tomuto dokumentu, o to víc mě mrzelo, co jsem od paní Soukalové musel vyslechnout. Bylo to totiž pořádné lítání třísek.
Vlastně v každou chvíli to v dokumentu schytal někdo jiný:
- Jeden ze známých trenérů za to, že vytvářel nepříjemné situace, ponižoval paní Soukalovou, upozorňoval na její postavu, stavěl ji před zrcadlo a splachoval jídlo do záchodu.
- Jiná kolegyně z týmu zase prý na paní Soukalovou donášela, sledovala ji a viděla v ní středobod vesmíru.
- Další trenér se o ni nepostaral zdravotně, což prý přispělo k ukončení její kariéry.
- Exmanžel byl vykreslen jako manipulátor, který ji podváděl, okrádal a tahal za nos.
- Extchán ji zase zmanipuloval k vydání knihy přes vlastní nakladatelství, na které vydělal ve výsledku jen on sám.
- A bylo toho ještě víc. Kritice se nevyhnula ani její vlastní matka a další lidé z okolí.
Na konci dokumentu pak paní Soukalová prohlásila: „Bylo to maso se takhle otevřít a bejt upřímná, ale nelituju ničeho. Nelituju, i když to byla velká škola života.“
Pro mě jako staršího člověka je takový přístup těžko přijatelný. Nestavím se do role poroty, která má rozhodnout, jestli paní Soukalová mluví pravdu, nebo ne. Skoro se přikláním k tomu, že má pravdu. Jen se mi chce říct, že je tento její přístup krajně neférový. A řeknu vám, proč si to myslím. Naučil jsem se to při rozvodech. Těmi si prošla neuvěřitelná spousta mých kamarádů. A právě z jejich zkušenosti jsem se naučil, že každý příběh má vždy dvě strany mince. Často není vše černobílé. My ale máme samozřejmě sklon věřit těm, kteří onen příběh vyprávějí. Přestože realitu často možná i nevědomky zkreslují.
Cokoliv se v kuchyni upeče, tak se to tam má i sníst. Tak nějak zní přísloví, které se snaží říct, abychom si problémy a spory vyřešili za zavřenými dveřmi. Tedy přesný opak toho, co udělala paní Soukalová. A to je druhý důvod, proč je třeba zmínit neférovost. Navíc, aby podpořila svůj pohled, pozvala si do dokumentu lidi, kteří všichni stojí na její straně - sportovci Wierer, Fourcade, moderátor Kraus, novinář Hašek a potom ještě nějaké advokáty, právníky. Všichni její slova podporovali, což dalo celému vyprávění větší důvěryhodnost. Rozhodně ale ne objektivitu.
Je důležité si navíc uvědomit, že pošpinění jednoho člověka se nedotýká jen jeho samého. Spolu s ním totiž i jeho rodiny, přátel, kolegů, bývalých spolužáků, známých z vesnice. Slova paní Soukalové tak mohla negativně ovlivnit tisíce až desetitisíce lidí, aniž by si to možná uvědomovala. A přesto ničeho nelituje. Což mě osobně mrzí asi ze všeho nejvíce.
Korunku tomu už jen dodala textem pod vlastním videem na sociální síti, kde reagovala na ohlasy lidí po zhlédnutí jejího dokumentu, a kde použila anglická spojení vše nejlepší, hodně štěstí, buďte zdraví, zůstaňte silní.
Možná jsem už příliš starý na to, abych něčemu takovému zkrátka rozuměl. A jestli se „pravda pořád vyplatí“? To je otázka, na kterou není tak jednoznačná odpověď.
Zdroje:
- dokument Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí (Česká televize)
- sociální sítě Gabriely Soukalové
