Co s politikem udělá kulka: Fico a Trump ukazují, že atentát může změnit víc než jen tkáň

Stačí se podívat na Roberta Fica a Donalda Trumpa. Oba přežili útoky, při kterých jim šlo o život – a oba se od té doby chovají, jako by jim život dlužil odškodné. Nikoli v tichosti, s pokorou přeživšího, ale s hlasitým triumfem.
A někteří se ptají: nehráblo jim už definitivně?

Ještě než mu vystřelil důchodce do břicha, byl Robert Fico slovensky drsný, ale stále v rámci hry. Jenže pak přišla kulka – a s ní i zlom. Z Fica se stal válečník s misí. V rozhovoru z nemocnice hovořil o spiknutí, o nenávisti opozice, o tom, že jde o útok na stát. Jeho slova dnes připomínají ideologickou obžalobu celé liberální společnosti.

Začal mluvit o nepřijatelných médiích, o neziskovkách jako hrozbě demokracie, přidal výpady vůči Bruselu a podezřele ochotně omezil přístup veřejnosti k informacím.
To už není rekonvalescence. To je politická mutace.

U Donalda Trumpa je vývoj ještě zábavnější. Kulka ho sice jen lízla po uchu, ale psychologicky ho trefila přesně tam, kde to bolí – do jeho role mučedníka. Trump od té chvíle zintenzivnil svou rétoriku, znovu se stylizuje do role pronásledovaného spasitele a nezapomíná připomenout, kdo ho chtěl zabít – podle něj vlastně celá Demokratická strana.

Některé jeho projevy po útoku působí, jako kdyby se skutečně domníval, že se ho pokusil zavraždit samotný Biden.

A ano – přestože byl Trump i předtím král chaosu, po atentátu se jeho osobní mýtus utvrdil. Už nebojuje o znovuzvolení. Bojuje „za Ameriku proti zlu“. To není volební program. To je posvátné poslání.

Psychologové mají pro tento jev jméno: PTSD, hypervigilance, pocit ohrožení, potřeba získat zpět kontrolu. Přeloženo do srozumitelné řeči: přežít atentát může vést ke zvýšené nedůvěře, paranoii, uzavření se do bubliny loajálních lidí a k radikalizaci vlastního přístupu.

Zkrátka: když už vás někdo chtěl zabít, začnete se chovat, jako by vás chtěli zabít všichni. A místo politické diplomacie přijde výběr: buď jsi se mnou, nebo proti mně.

Samozřejmě – někdo může říct, že „oni byli divní už předtím“. Možná. Ale po útoku už to není jen politika. Je to osobní. A to je nebezpečné.

Fico i Trump už dávno nepředstavují jen své voliče. Oni znovu zrodili sami sebe jako oběti, které mají morální nárok dělat cokoliv – včetně potlačování svobod, osočování opozice, a ignorování pravidel.

A jestli jim v hlavě něco přeskočilo?

Možná ne tak, jak si představujeme. Ale rozhodně se něco přepnulo. A v tom je síla atentátu.
Ne vždycky zabije.
Někdy jen změní duši – a společnost s ní.

Zdroj: