Článek
Když se světla divadla pomalu zhasínají a slova mizí z jeviště, zůstává jen billboard. Tichý, chladný, politický.
Bolek Polívka sedí na plakátu ODS a říká, že je to v pořádku. Ale pro spoustu lidí to v pořádku není. Tohle není o politicích. Tohle je o důvěře, která zmizela.
„Měla jsem ho ráda. Teď bych si o něj neopřela ani kolo.“ Tak komentovala jedna čtenářka nové partnerství Bolka Polívky s ODS. A není sama. Když herec, který desítky let zosobňoval lidovost a moudrý nadhled, usedne na billboard jedné z nejmocnějších stran, lidé to cítí jako zradu. A ne kvůli politice. Ale kvůli důvěře, kterou jsme do něj vkládali.
Polívka byl vždycky jiný. Šel proti proudu, bavil davy, a přitom si zachovával tvář. A pak se najednou ocitne na politickém plakátu. Ne jako herec v roli, ale jako tvář kampaně. To je jiná liga. A jiná zodpovědnost.
Polívka nikdy nehrál hrdiny. Hrál lidi. Byl přirozený, lehce opilý král bláznů, kterému jsme věřili. Jeho humor nezraňoval, jeho slova zněla jako lidská pravda. Jenže v roce 2025 začalo do jeho divadla proudit 24 milionů korun na čtyři roky – dar z veřejných peněz. A náhle se na billboardech začal usmívat pod logem politické strany. Náhoda? Nebo „dar za loajalitu“, jak to nazvali jiní?
Od roku 2022 proudily přesně tam, kde se později objevila tvář. A to už není symbol kultury, ale marketingová rovnice. Dáš – dostaneš. Mlčíš – vyděláš. A člověk jako Bolek, který si dřív dělal legraci z papalášů, se najednou usmívá jako jejich patron.
„Reklamu bych mu odpustila. I to pivo. Ale politika? Tam měl držet odstup,“ napsala jiná čtenářka. A vystihla to přesně. Umělec má být svědomím doby. Ne její reklamní plocha. A zvlášť ne tehdy, když už mluví o stáří, odcházení, o smíření. Právě tehdy by měl být ještě svobodnější. Ne navázaný.
Polívka v rozhovorech mluví o smrti, o bilancování, o dceři. To všechno působí křehce, lidsky. A tím spíš zamrzí, když se z něj stane nástroj. Ne moudrý blázen, ale hlasatel. A přitom měl – i ve stáří – na víc.
Možná ho chápeme špatně. Možná to myslel dobře. Možná to byl jen jiný způsob, jak se poprat se stárnutím, s obavou o kulturu, o své lidi. Jenže to nemění nic na tom, že jsme přišli o symbol. O člověka, kterému jsme věřili, i když jsme se smáli. A to bolí víc než všechny billboardy dohromady.
Možná ten největší zlom nebyl v penězích. Ale v tom tichém souhlasu. V tom, že nikdo nezvedl ruku a neřekl: „Tohle není fér.“ A že i Bolek – náš starý známý – měl být raději zticha.
Zdroje:
https://denikreferendum.cz/clanek/237552-brnenska-ods-z-verejnych-penez-dotuje-divadlo-sveho-podporovatele-bolka-polivky
https://www.forum24.cz/jak-si-ods-v-brne-ohrala-svoji-polivcicku
