Článek
Ještě v pondělí mluvil. Dnes už mlčí
„Nepohřbívejte mě.“ To byla ta věta. Zazněla v pondělí v telefonátu s redaktorem Expresu. Jiří Krampol mluvil pomalu, byl slabý, ale měl v sobě něco, co z něj dělalo to, čím vždycky byl – bojovníka se šarmem a hlasem, který člověk nikdy nezapomene. Mluvil o narozeninové oslavě, plánoval budoucnost.
Jenže o dva dny později se všechno změnilo. Leží na jednotce intenzivní péče. Připojený na kyslík. Zcela zavodněné tělo. Ledviny v ohrožení. Srdce unavené. A hlavně – podle slov přátel už nikoho nepoznává. Nevnímá. Neodpovídá.
A tak to přichází. Ten moment, o kterém se nemluví, ale který poznáš, když ho zažiješ. Přijíždějí za ním přátelé.
„Měl jsem pocit, že mě nepoznává,“ říká Slováček
Hudebník Felix Slováček za ním do nemocnice jel. „Bylo to těžké. Měl jsem pocit, že mě vůbec nepoznává,“ řekl pro Extra.cz. Byl to tichý popis jedné tiché chvíle, která nepatří bulváru, ale životu.
Přijel i Karlos Vémola, jeden z mála, kterého Krampol v posledních letech bral za blízkého. „Chci zjistit, jak na tom je,“ řekl jen krátce. Žádné show, žádné pózy. Jen lidská potřeba se zastavit a být u toho.
Tohle není rozlučka na pódiu. Tohle je ticho nemocničního pokoje. A jeden z těch hlasů, které jsme slyšeli celý život, už téměř nepromlouvá.
Tělo vypovědělo, hlas v nás zůstává
Vypumpovali z něj 18 litrů vody. Zavodnění, astma, problémy se srdcem, ledvinami, dýcháním. To už nějakou dobu známe. Krampol byl ale ten typ, co i z nemocniční postele vtipkoval, že „už je to zase dobrý“.
Teď to ale jiné je. Krampol už není ten, kdo volá redaktorům a žádá, aby se o něm nepsalo jako o mrtvém. Teď jen tiše leží. A všichni tušíme, co to může znamenat. Věci, které už jsme zažili s jinými jmény. Bohdalová, Kubišová… v jednu chvíli už to prostě není nemoc, ale přechod.
Já si v hlavě pouštím jeho role. A dávám mu tiché sbohem
Vím, co se nejspíš děje. A tak místo patosu a popisů si pouštím jeho staré hlášky. A je to tam. Ten hlas. Ten jeho styl. Ta lehkost, kterou měl jen on.
Nechci být ten, kdo píše „už není“. Protože ještě je. Ale vím, že přichází čas, kdy se pomalu stahuje do ticha. A proto tenhle článek není o smrti. Je o přítomnosti, která už ví o konci. A přesto není smutná. Je lidská. Tichá. A vděčná.
Zdroje:
https://cnn.iprima.cz/show-time/strach-o-jiriho-krampola-bojuje-v-nemocnici-o-zivot-480981
https://www.extra.cz/vazny-stav-jiriho-krampola-ani-me-nepoznaval-priznal-zdrceny-slovacek-obava-se-nejhorsiho-35a82
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/818272/jiri-krampol-87-bojuje-v-nemocnici-pripojili-ho-na-kyslik.html
