Článek
Předčasné parlamentní volby na Slovensku vyhrála strana Směr-SD. Jejím dlouhodobým předsedou je Robert Fico, který už byl opakovaně předsedou slovenské vlády v minulosti. Jeho strana už čtyřikrát volby vyhrála a v období 2006-2020 se s výjimkou dvou let podílela na vládě. Ficova vláda skončila po kauze, která se týkala vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně. Ta vyústila v politickou krizi na Slovensku. Ve volbách v roce 2020 strana prohrála. Někteří lidé z Ficovy éry skončili ve vězení, jiné ještě soudy čekají. Vězení údajně hrozí i samotnému Ficovi, což prý mohlo být také jedním z důvodů, že se vrátil zpět „do hry“ s cílem získat opět politický a mocenský vliv. Stát se zase slovenským předsedou vlády.
Lidská paměť je velmi krátká. Někteří lidé na to špatné, co se stalo, rádi rychle zapomínají. To špatné bagatelizují, vytěsňují. Naopak rádi slyší na populistické sliby a světlé zítřky, které za ně někdo zařídí. Proto se teď Robert Fico vrací jako vítěz, byť by si na to před třemi roky nikdo nevsadil ani cent. Fico by tedy nyní měl sestavovat vládu. Uvidíme, jestli se mu to podaří. Jestli bude schopen sestavit většinovou vládu. Nezáleží to pochopitelně zdaleka jen na něm. Nejpodstatnější bude, jak se k povolebnímu jednání postaví lídr Hlasu Peter Pellegrini.
Robert Fico před letošními volbami hodně přitvrdil. Choval se velmi populisticky. S důrazem na rozsáhlý sociální stát, který se v zásadě stará jenom o své vlastní lidi. Nechce se na ničem mezinárodním podílet, nikomu pomáhat. Fico nechce podporovat zbraněmi ani jinou materiální pomocí Ukrajinu. Je proti migrantům z Ukrajiny i jiných zemí. Je proti Evropské unii. Vystupuje prorusky. Proti Ukrajině. Fico zjistil, že tohle nyní na část Slováků funguje.
Fico je zkušený politik. Umí uchopit momentální nálady ve společnosti ve svůj prospěch. Fico umí používat různé politické metody, které mu pomohly opět výrazně zvýšit popularitu. Je pragmatik, nemá zábrany, nemá žádné jasné ideologické, mravní a etické mantinely. Je to evidentní z toho, jaký posun zaznamenal v postoji k Evropské unii. Fico býval jako slovenský premiér v minulosti velmi proevropský. Dnes je naopak velkým kritikem EU. Z výsledků voleb je zřejmé, že taktika nabídky silného vůdce, důraz na „silné Slovensko“, vymezování se vůči EU a podbízení se voličům, za které „všechno zařídím“, u značné části slovenských voličů zafungovala.
Naši zemi čekají parlamentní volby za dva roky. To je dlouhá i krátká doba zároveň. Záleží na úhlu pohledu. Čeká nás návrat Andreje Babiše do premiérského křesla? Je velmi pravděpodobné, že Babišovo hnutí ANO volby znovu vyhraje. Bude tedy opět záležet především na tom, jestli bude Andrej Babiš schopen sestavit vládu. Po posledních volbách to nedokázal. ČSSD a KSČM vyprovodil ze sněmovny. Jejich voliče „vyluxoval“ ve svůj prospěch. Pak mu ale spojenci chyběli.
Fico teď ukázal Babišovi recept, jak na to před volbami. Uvidíme, jestli Robert Fico ukáže Andreji Babišovi, jak na to také po volbách. Jestli se Ficovi podaří sestavit vládu. Fico bude muset každopádně ustoupit ze své předvolební rétoriky. Bude muset být schopen dohod s ostatními stranami. Bude muset slevit personálně, ale i vůči kritice EU. Slovensko si nemůže dovolit izolaci. Na dotacích z EU je do značné míry závislé. Má také euro jako měnu.
Andrej Babiš už v „módu Fico“ nějakou dobu v českých reáliích funguje. Babiš má s Ficem také mnoho společného. Oba jsou velmi pracovití. U obou „účel světí prostředky“. Mění názory dle potřeby a aktuální poptávky. Také Andrej Babiš ve své politické rétorice stále více přitvrzuje. Stále více se vymezuje vůči EU, přestože se mu ve světle bruselských reflektorů dříve tolik líbilo a některé záležitosti EU, které dnes kritizuje, schválil dokonce on sám či členové jeho tehdejší vlády. Babiš se také kriticky vyjadřuje k pomoci současné české vlády Ukrajině a Ukrajincům v Česku.
S blížícími se českými volbami se dá předpokládat, že Babišova rétorika bude ještě přitvrzovat. Proti Evropské Unii, proti Ukrajině, proti migrantům. Proruský si být asi příliš netroufne. S tím musí být přece jen poněkud opatrný. To by mu velké „body“ v Česku spíše nepřineslo. Mohlo by to některé stávající voliče dokonce odradit. Je potřeba říct, že český volič je trochu jiný než slovenský. Bude-li Babišova kampaň moc tvrdá, mohlo by to některé české voliče vylekat. Ostatně přehnaná tvrdost kampaně byla jedním z důvodů Babišovy prohry v prezidentských volbách. Babiš to tedy se svojí rétorikou nesmí přepálit.
Přesto se dá předpokládat, že předvolební rétorika Andreje Babiše bude nejspíš do značné míry podobná té Ficově. Vítězství Fica je pro Andreje Babiše určitě inspirací, motivací a posílením. Uvidíme, jak Fico dopadne po volbách. Jestli dokáže sestavit vládu. Jestli bude vládnout jako nový slovenský premiér. Uvidíme, jak změní, v případě, že bude premiérem, své chování vůči EU, Ukrajině a Rusku. Co se mu podaří či nepodaří.
Uvidíme, co si z toho Andrej Babiš vyvodí pro sebe. Babiš se svým hnutím nemá problém parlamentní volby vyhrát. Má problém se po volbách domluvit. Babiš rád své protivníky v byznysu i politice „válcuje“. Chce vždy být „number one“. „Zašlapat soupeře do země.“ Nejraději by vládl sám. Jen se svými podřízenými ze svého hnutí jako ministry, kteří budou na slovo poslouchat jeho pokyny. To by odpovídalo jeho vizi řídit stát jako firmu. Tak to ale v demokratických zemích nefunguje. Stát nelze řídit jako firmu. Takřka vždy je potřeba se po volbách umět domlouvat. Činit kompromisy. O tom je politika v demokracii. Za dva roky uvidíme, jestli se Babiš z nezdarů poučil.
