Článek
Jakou pozici lékaři v Česku mají a jak jim stát vychází vstříc k vykonávání povolání, které je pro život a občanskou vybavenost v zemi klíčové?
Až bude za půl roku vrcholit kampaň do krajských zastupitelstev, budou všichni volat po posílení počtu lékařů v regionech. Mezi nimi budou nepochybně i zástupci vládnoucí koalice, která dělá ze současných lékařů otloukánky systému a partu zombie, která může skákat, jak vrchnost poručí. Kvůli dalším povinným přesčasům nemají lidé jistotu, že je nebude léčit neodpočatý lékař. To odkrývá systémový problém obecně. České zdravotnictví, jeho napjatost, regionální rozdíly a nejistou budoucnost.
Už před deseti lety byl každý třetí medik ze Slovenska. Trend sílí, dění na Slovensku nenasvědčuje tomu, že by se něco mělo změnit, nebo že by se měli tihle lidé u nás vystudovaní nebo u nás praktikující do své domoviny vracet.
Ať už jsou lékaři pracující u nás odkudkoliv, je třeba vytvořit vhodné podmínky a nesnižovat prestiž povolání. Potřebujeme vychovávat mladé lékaře, kteří budou chtít zůstat v Česku a zatraktivníme pracovní příležitosti ve strukturálně postižených regionech Tam je přítomnost nebo nepřítomnost lékaře či zubaře jednou z hlavních příčin odlivu obyvatel do center – především mezi vzdělanými a mladými. Efektem sněhové koule se nabalují další příčiny vylidňování a relativní chudoby regionů a rozdílové nůžky mezi nimi a Prahou se rozevírají čím dál víc.
Místo jasného plánu, jak situaci zvrátit, máme ministra zdravotnictví, který si dělá legraci z lékařů, zdravotníků i lékárníků, slibuje a nepracuje a hloupě se vymlouvá. Místo léků máme posměšky vládních politiků, že máme víc spát a jíst zdravě, zatímco se ordinují další přesčasy. Kdyby se nezvedla obrovská vlna nesouhlasu proti vládě, nic by s tím nedělala a nechala by to tak. Jenže pak si někdo naštěstí uvědomil, že doktoři a zdravotníci si prošli covidovou krizí a nejspíš tvoří základnu voličů současné vládní koalice.
Každý ví, že si procházíme bezprecedentní kumulací různých krizí. Že musíme mnohdy a mnohde slevit ze svého komfortu. K tomu všemu by lidé lidé napříč společností na čas přihlédli, pokud by šlo o to skousnout na chvíli nepohodlí, drahotu nebo nedostatek. Ruku v ruce ale musí jít plán, jak z toho ven, a ujištění, že v tom vláda s národem jede taky. Vidíme jen diletantství, slepé tabulkové škrty a arogantní chování připomínající legendární hlášky šlechty pár dní před francouzskou revolucí.
Chtělo by to trochu lidskosti v tom sobectví.
