Na cestě k nové Sociální demokracii

Řada komentátorů a kritiku se k těmto změnám vyjadřuje ve smyslu, že starou stranu pouze převlékáme do nového hávu a její problémy neřešíme vůbec. Případně se opakují názory volající po okamžitých politických reformách. Je pochopitelné, že výrazné kosmetické změny působí na hodně lidí jako pomyslný rudý hadr a v záplavě emocí již nejdou hlouběji do politické části věci.

Je na místě si přiznat, že politické změny jdou v Sociální demokracii pomalu. Avšak je nutno říci, že po třiceti letech vývoje, kdy se v čele strany vystřídali lidé jako Miloš Zeman a Jiří Paroubek je revoluce „přes noc“ skoro nemožná. Strana se po svém vypadnutí z poslanecké sněmovny musela vypořádat s velkým zadlužením a obecně se musela začít učit fungovat mimo parlament. Oba úkoly nejsou nic jednoduchého, zvlášť když si všichni zvykli na to, že Sociální demokracie hrála v politice tu nejvyšší ligu. Zároveň Sociální demokracie jako nejstarší politická strana nemůže uhýbat ze svých základních hodnot jako to může dělat ANO, SPD nebo STAN, které v podstatě základní programové hodnoty vůbec nemají a mohou beztrestně plout zprava doleva.

Sociální demokracie se znovu učí dělat veškerou svoji činnost vlastními silami místo dříve najímaných agentur. Vedle toho se vedení snaží najít nové lídry a lídryně a vůbec přitáhnout novou krev do členské základny. Ztrátě pozice ve vysoké politice nelze upřít jeden pozitivní efekt, a to že nás opustila řada lidí, kteří neměli se sociálně demokratickou myšlenkou nic společného.

Obrození Sociální demokracie samozřejmě úzce souvisí s vyjasněním ideového směřování, respektive dle mého názoru doslova s rozlukou se starou ČSSD. To je právě ten problém, který nelze udělat za jednu noc. Názorová roztříštěnost členů spočívá v dosavadním vývoji strany, a to konkrétně v období pod vedením zmíněných předsedů Miloše Zemana a Jiřího Paroubka. Volební úspěchy a masovost členství ve straně byla vykoupena právě přílivem lidí, kteří v podstatě nesouzní se sociálně demokratickým proudem a jeho hodnotami. Vysvětlení tohoto jevu je jednoduché. Ideové zmatení lidí bylo vytvořeno falešnou tváří partaje, která byla až někdy na hranici populismu, a de facto udělala ze Sociální demokracie to, co chtěl každý sám slyšet. Proto není překvapení, že od straníků nebo od voličů slyšíme, jak sociálně demokratickou politiku dělá SPD nebo ANO – jedná se přitom o absolutní nesmysl.

Z tohoto důvodu musí strana za svou minulostí udělat tlustou čáru. Neznamená to ovšem, že tyto problémy musíme ignorovat, ba naopak, strana musí tuto příležitost využít ke své personální obrodě. Stejně tak je důležité se nadále vyjadřovat k politickým chybám z minulosti, avšak sypat si hlavu popelem lze jen nějakou dobu a potom by měla přijít opravdu konstruktivní politika. To samé by mělo platit i pro kritiku – nemá cenu neustále předhazovat straně kontroverze z její minulosti a nevěnovat pozornost její současnosti a změnám, které se uskutečnily.

Před Sociální demokracií je velké výzva. Na jedné straně je jednoznačným cílem návrat do poslanecké sněmovny a na druhé reforma strany. Oba cíle jsou samozřejmě dosti propletené a vyžadují velkou dávku pozornosti. Otázkou tedy je, jak se tedy dá SOCDEM transformovat do podoby moderní levicové strany. Různé drobnosti v podobě názorových neshod týkajících se vyhrocených tzv. kulturních témat nám naznačují, že vnitřní reforma strany nebude nic jednoduchého.

V prvé řadě si bude nutné vyjasnit jakým směrem se jako Sociální demokracie vydáme, zda budeme více tepat ekonomickou problematiku, zaměstnance a důchody nebo jestli si také vezme za své ona kulturní témata. Můj názor je takový, že pokud chceme usilovat o srdce mladších generací, tak se musíme profilovat progresivněji a zaujímat jasná stanoviska k aktuálním otázkám, které trápí nastupující generace. Problém ovšem je tento proud skloubit s názory starších členů, kteří se chtějí spíše zabývat zaměstnaneckými a ekonomickými tématy. Trpělivost a pochopení musí mít oba názorové proudy. Stejně tak musíme být ochotni hledat v některých věcech kompromisy. Pro moderní Sociální demokracii jsou totiž oba proudy stejně důležité a bez vnitřních diskusí a konsolidace se jejich fúze nikdy nepovede.

Žádná změna se ovšem nemůže stát bez aktivizace členské základny. Politiku a politickou stranu tvoří především lidé. Ti ji dodávají obsah a své tváře, které potom veřejnost volí. Žádné nové logo, barva nebo název toto nikdy nevytvoří. Sociální demokraté a demokratky jsou strůjci lidskosti, která nám teď v politice chybí. Strana potřebuje vyresetovat své vnitřní fungování a postupně aktivizovat svoji členskou základnu. Myslím, že většina z nás si to ve straně uvědomuje, ale musí si také přiznat, že tento proces trvá pomalu. Vzhledem k tomu, jakým politickým sešupem strana v nedávné minulosti prošla, se nelze moc divit, že část členů propadla jisté beznaději a skepsi. Je proto potřeba s členskou základnou i aktivně pracovat, aby měla další motivaci pokračovat ve svém angažmá pro Sociální demokracii.

Stejně jako v mnohých dalších ohledech leží i na tomto stín naší vítězní minulosti. Dokud se vyhrávalo, nebylo třeba lidi ponoukat k činnosti a vše jelo samospádem. Strana si odvykla na práci s vlastními lidmi a bohužel je to teď vidět. V evropských volbách tkví nejen příležitost získat dobrý výsledek, ale také vše rozpohybovat uvnitř. Osobně věřím to, že se to podaří a bude to začátek našeho postupného návratu nejen do poslanecké sněmovny, ale také do každodennosti české společnosti. Vždyť čím je strana, navíc strana, jakou je Sociální demokracie, bez lidí?

Jak už jsem zmínil, tak změny ve straně jsou pomalé, ale rychlejší být asi nemohou. Na druhou stranu to, co můžeme ukázat sami sobě a veřejnosti je nový přístup k tomu, jak se stavíme k některým tématům. Měli bychom být transparentnější, ale zároveň také jednotnější v tom, co české společnosti prezentujeme. Nesmíme strkat hlavu do písku před problémy a tématy, u kterých máme pocit, že nás budou vnitřně bolet. Politika je taková a jiná nebude.

Naše politické postoje musí být otevřené a kritické. Sociální demokracie musí v sobě vytvořit jasnou alternativu vůči ANO, SPD na jedné straně a ODS, TOP09 a KDU na straně druhé. Mnoho mladých voličů je aktuálně zklamáno z vládního angažmá Pirátů a hledá novou levicovou a progresivní alternativu. Právě skrze otevřenost a modernizaci je můžeme a musíme dostat k sobě. Bez důvěry těchto lidí nemá Sociální demokracie jako strana příznivě vyhlídky do budoucnosti.