Článek
Ze slov o demokracii z úst našich politiků se někdy zdá, že jde o svébytnou hodnotu, která tak nějak neměnně existuje kolem nás. Demokracie je v jejich slovech buď vnímána prostě a jasně jako nejlepší forma vlády, alternativně jako ta nejméně špatná ze všech možných forem vlády. Zcela však chybí vysvětlení, proč by lidé měli demokracii, mimo to, že je bez debat nejlepší formou vlády, potřebovat. Historickým smyslem demokracie bylo a je ukončení politického monopolu šlechty nebo bohatých na určování zákonů a rozhodování o věcech veřejných.
Jejím cílem je přerozdělení a decentralizace politické moci mezi obyvatele tak, aby každý získal moc určovat směr věcí veřejných za účelem zlepšování svých životních podmínek. Žádná skupina se nenachází systematicky na okraji dění a veřejného zájmu, protože mají obdobný vliv prosadit své zájmy ve veřejné debatě. V tom tkví převaha demokracie nad jinými formami vlády, které potvrzovaly stará moudra, že moc korumpuje a příležitosti dělá zloděje. Problém je, že převaha demokracie se projevuje pouze tehdy, když demokracie správně funguje.
Defektní demokracie, kde jsou určité skupiny nebo dokonce jednotlivci při prosazování svých zájmů zvýhodněni, vede k tomu, že dokáží misky vah při demokratickém procesu naklánět ve svůj prospěch, a tak uspokojovat své potřeby na úkor ostatních. Mnohdy dokonce v jejich neprospěch. To je přesně ta situace, kterou měla demokracie bez negativních přívlastků odstranit. Demokracie přestává být zbraní původně bezmocných proti mocným, kteří opět přebírají opratě rozhodování. A žijí na účet ostatních.
Liberální demokracie nestačí
Demokracie v ČR je bezesporu defektní. A situace se zhoršuje. Za posledních 30 let se snižovaly sazby zdanění nejbohatších a největších firem o 50 % ve jménu omezení trestání úspěšných vysokými daněmi, aby byli potrestáni chudší lidé a střední třída zvýšením nepřímých daní, jako je DPH. Došlo tak k přerozdělení daňového břemena od bohatých k chudým. Ti tak vlastně dotují nadprůměrné zisky bohatých.
Současný záchranný vládní balíček je pouze špička ledovce. Je tu plošně trpěn stav, kdy velké podniky odírají své dodavatele i spotřebitele v důsledku fungování nedokonalosti trhu, výsledkem čehož máme např. jedna z nejdražších mobilních dat, a inflace u nás v minulých letech dosáhla takových hodnot. Jeden z nejbohatších Čechů nakoupil média a následně si založil hnutí, s nímž vyhrál volby.
To vše jsou průvodní znaky nemocné demokracie měnící se do oligarchie pod rouškou demokratického rozhodování. Jednotlivé skupiny kvůli značné nerovnosti majetku nemají stejný vliv na politické rozhodování, které je tak vychýleno ve prospěch určitých skupin. A v jeho důsledku se ještě prohlubuje. Zvětšuje se množství znevýhodněných, k nimž už nepatří pouze chudší, ale nově čím dále tím větší část střední vrstvy.
S tím také roste množství lidí zklamaných demokracií, volicích antisystémové či populistické strany. Liberálové tento proces nechápou, protože z ideologických důvodů nevidí příčinu rozleptávání demokracie. Prapůvod je totiž ve volném trhu. Ceny, a tím pádem i příjmy, jsou určovány vyjednávací silou smluvních stran. Zpravidla platí, že čím větší je firma, tím je její tržní pozice výhodnější a dokáže účtovat vyšší ceny spotřebitelům a nižší ceny dodavatelům. Jinak řečeno, obohacuje se na jejich úkor.
Pokud nedochází k dostatečné regulaci a zdanění takto vzniklých příjmů, dochází k tomu, že zhruba 10 % populace vlastní většinu majetku, který je neustále v nebezpečí před případným zvýšením daní. Zde se objevuje další motivace pro snahu bohatých, aby si zajistili kontrolu nad demokratickým procesem. Pokud liberálové odmítají regulaci trhu a vyšší zdanění bohatých, napomáhají tím vytváření podmínek vedoucí k ohrožení demokracie. Liberální demokracie je tak vnitřně nestabilní a vede k postupné likvidaci podmínek nutných pro správný chod demokracie jako takové.
Liberální demokracie tak musí být obohacena o sociální prvek zajišťující jak spravedlivé odměňování, tak spravedlivé zdanění. Díky tomu nebude mít nikdo tolik moci ekonomické, aby si za ni mohl nakoupit moc politickou. Demokracie proto bude buďto sociální, nebo nemusí být žádná. Nejnebezpečnější silou, která žene naši zemi mimo rámec demokracie, jsou současné vládní strany. Dělají to svou nespravedlivou politikou, což dokazují pravidelné předvolební průzkumy, a jejich nepochopení problému, proč má demokracie problémy.
