Článek
Nová kniha s názvem Nohavica a (jeho) naše malá válka se ptá, jaký je to ve skutečnosti člověk. Zda je to rebel, hrdina, anebo padouch či slaboch? My, co jsme na Nohavicovi dospívali a později zažili velkou deziluzi, se ptát nemusíme.
Knihu napsal historik Přemysl Houda, který měl při jejím psaní k dispozici Nohavicův soukromý archiv deníků, zápisníků, osobních záznamů, korespondence a mnoha dalších osobních dokumentů. „Nohavica mi přivezl kufr a v něm své deníky i zápisky z léčebny, sám ale mlčel. Důstojník StB mi ho jako udavače nevylíčil,“ říká historik v rozhovoru pro DVTV.
Vypadá to, že odtažitý Nohavica přivezl kufr obhajoby, která už ale dneska zas tak důležitá není. Doba před Sametovou revolucí byla těžká, chápeme to. Člověk byl stavěn do situací, které zkoušely jeho charakter. My, co jsme tuhle dobu zažili jen z vyprávění, jsme toho slyšeli a četli hodně, a chápeme to. Opravdu.
Můj osobní názor - bývalé fanynky - shrnuje instagramový komentář jiné ex fanynky pod výše zmíněným rozhovorem: „Spolupráci s StB jsem mu dávno odpustila, ale medaili od Putina už si jel převzít jako svobodný občan demokratického státu dobrovolně. A až tím si toho „udavače“ ve mně zpečetil. S Jarkem Nohavicou zmizel kus mého dětství a mládí, je to velká škoda, ale holt i to se stává.“ Komentář má víc než 130 souhlasných „lajků.“
„Jsou věci …které by se daly nějak pochopit, ale pak jsou věci …které ne…jako převzít medaili od vraha Putina v době, kdy už s nikým vyjednávat nemusím …o fotce s Pitomiem ani nemluvím …velké zklamání z někoho, na jehož „odvaze“ jsem jako dítě vyrostla …“ píše další žena.
Jaroslav Hutka kdysi Nohavicu nazval zbabělcem. Dnes jde ale o víc, než jen o „Udavače z Těšína“. Proč se i básníkům může zatemnit mysl, Jaromíre? Darmoděj.
