Článek
Ve svém článku před časem jsem se celkem neomaleně pustila do problému nízké porodnosti u nás a otázky financování důchodů v budoucnosti. Když nebudeme mít dostatek dětí a společnost bude vymírat, zkrátka na důchody nebude. A nebo bude, ale nebude to stačit na nějaký pohodlný a zasloužený odpočinek za ty léta dřiny.
Problém s nízkou porodností lze řešit také dostatečnou imigrací ze zemí, kde mají opačný problém. Opravdu tu ale chceme mít čím dál více afričanů či asiatů? Kteří s sebou přinesou svou kulturu a naše kulturní dědictví půjde postupně do kopru? Smícháme se, zamícháme se a jako český národ se ztratíme. To chceme?
Ono to tak nakonec stejně dopadne s celou Evropou, ale to teď rozebírat nechci.
Politici se snad konečně v poslední době rozhoupali a opravdu začali řešit nepopulární důchodovou reformu, která je zkrátka potřeba. V budoucnu bude velmi pravděpodobně přibývat lidí v důchodu a na solidní výši penze nebude, fakt. Co s tím?
Řeší se vyšší věk pro odchod do důchodu, či nižší valorizace, které přinesou postupně nižší výši důchodů, aspoň se domnívám, že je to tak myšleno.
V poslední době se na Seznam Mediu rozjela diskuze v otázce, zda mít či nemít děti. Zda je sobectví být bezdětný, nebo spíše otázka zodpovědnosti. Je to zajímavé téma, přinesla ho zejména možnost volby díky antikoncepci.
Když nebyla antikoncepce, dětem se moc lidé bránit nemohli, neměli zkrátka na výběr. Navíc byli společností tlačeni do toho děti mít, bylo to zcela normální. Každý, kdo byl toho schopen, děti měl, mnoho dětí.
Dnes nějak nevím, co normální je a co není. Je normální děti mít, nebo nemít? Bezdětní časem svého rozhodnutí možná litují. Ti s dětmi kolikrát bez chvíle oddechu závidí těm bezdětným, ale málokdy opravdu litují.
Zatím jsem nepřišla na jiný smysl své existence, než ten předat své já dalším generacím. S dětmi život dává prostě větší smysl. Všichni živí tvorové mají za smysl své existence rozmnožit se a mít potomky, lidé jsou jiní?
Není otázka mít či nemít děti jedním z příznaků degenerace lidstva? Pobuřující myšlenka.
Vraťme se však k původnímu jádru pudla a mému provokativnímu nadpisu.
Důchodovou reformu bych pojala trošku jinak a odvážněji než si ji poslanci troufají prosadit dnes. Byla by spojena s počtem vychovaných dětí. Společnost má usilovat o zachování, tudíž by mělo být správné ocenit větší péčí v důchodu ty, kteří se v životě o děti starali a velkou část svých vydělaných peněz dali právě na péči o ně.
Lidé, kteří v životě vychovají budoucí plátce daní, děti, by měli nárok na celou výši důchodu. Zasloužili se zkrátka o další fungování státu.
Lidé, kteří v životě děti nevychovali, nemuseli do nich strkat značnou část svého výdělku, by měli důchod například poloviční. Ano, byla to jejich volba, nikdo je do dětí nenutí, ale v tom případě si na důchod budou muset více spořit sami. Také mají za celý život na rozdíl od lidí s dětmi ke spoření více možností.
Výše důchodu by také mohla být závislá na počtu vychovaných dětí. Jedno dítě - 3/4 důchod, dvě - 100% důchodu, tři a více 110% důchodu, třeba.
Z důrazňuji, že myslím vychované děti, ne porozené. Důležité by bylo vychované dítě. Tato má myšlenka by zajisté podporovala adopce a pěstounství. Musela by však být ošetřena délka trvání péče.
Samozřejmostí by také měl být větší dohled ze strany státu na výchovu a péči o děti, aby se nestávalo, že si lidé nadělají děti a pořádně se o ně nestarají. Lidé by měli být i více motivováni k tomu chodit do práce, aby se jim nevyplácelo být doma na dávkách. Mělo by se pořešit mnoho jiných a dalších otázek a problémů, které by tato speciální důchodová reforma přinesla. Co s invalidy, nemocnými atd? … mnoho problémů, ale věřím, že by se to dalo vyřešit, kdyby byla vůle.
Netuším, zda ve světě nějaký takovýto přístup k důchodům je, ale přišlo by mi to celkem chytré a koneckonců spravedlivé.
Zavést tuto reformu např. pro plnoleté za 10 let. Aby se společnost na tuto koncepci měla čas připravit a mladí aby věděli, že si musí spořit, či mít ty děti nebo budou mít ve stáří problém.
