Článek
Má.
A proč?
Politika je plná podvůdků, úplatečků a maštění kapes.
To je holý fakt.
Politiku nedělají stroje sloužící oddaně státu bez jakýkoliv postranních úmyslů, ale různí lidé s různě rozvinutou úrovní svědomí.
Státní správa je džungle. Komplikované prostředí, kde působí velké množství lidí. Je to místo nepřehledné s mnoha příležitostmi, jak si přilepšit. A příležitost dělá zloděje. Aneb znáte heslo, kdo neokrádá stát, okrádá rodinu?
Za minulého režimu byly úplatky a korupce součástí běžného života. Po revoluci se situace změnila, vlastnictví státu se začalo přesouvat do soukromých rukou velmi specifickým způsobem, který ke kšeftům přímo vybízel. Postupně však začali vlastníci podniků s podvody a rozkrádáním bojovat, šlo přeci o jejich majetek. Rozjel se ale ve velkém byznys s veřejnými zakázkami.
S příchodem počítačů, internetu a digitalizací státní správy je podvádět a uplácet čím dál komplikovanější a kauzičky se jednodušeji odhalují.
Je ale zcela naivní si myslet, že dnes žádné kšeftování v rámci státu neexistuje. Kauzy poslední doby dokazují opak.
Záleží jen na nás, na veřejnosti, abychom tlačili do co největší transparentnosti státní správy. Ideál by byl, aby každý halíř stáního rozpočtu byl veřejně dohledatelný. Jako musí sedět finance každé firmy při kontrole finančního úřadu, mělo by sedět i hospodaření státu.
Jedině 100% transparentnost může zamezit kauzám. I u různých výběrových řízení.
A teď k těm volbám.
S ohledem na všechny tyto informace se může mnohým zdát, že nějaké parlamentní volby jsou úplně zbytečné. Všichni přeci kradou. Hnutí ANO se šéfem, který je kauzami prolezlý a je velmi vtipné pozorovat, jak v tomto směru moralizuje ostatní. ODS, která za svou dlouhou historii měla kauz až hanba a téměř žádná její vláda kvůli tomu nedovládla a nebo Starostové, kteří jsou aktuálně prošetřování kvůli kauze Dozimetr.
Ano, je to hnusné, kauz a kšeftů jsme se stále za 35 let od revoluce nedokázali zbavit. A jen tak se jich ani nezbavíme, ať tam bude kdokoli. Musíme to brát jako fakt a smířit se s tím.
Náš stát však i přes to všechno funguje a v evropském či celosvětovém měřítku nikterak nevybočuje. Soudy a vyšetřovatelé si už s těmi kauzami nějak poradí.
Jít k volbám má smysl.
Při výběru stran nemůžeme zohledňovat jen to, že daná strana má kšefťácký problém, ale musíme také sledovat, jak se v případě kauzy její členové chovají. Zda arogantně mlží, anebo se k tomu staví čelem a vyvozují z ní nějaké důsledky.
Politické strany jsou jistě plné podezřelých kšeftíků, které prozatím nepraskly, ale věřím, že to není žádný organizovaný zločin, mafie, ale pochybení jednotlivců.
U podzimních voleb se nebude hrát jen o vnitrostátní témata, ve kterých se jednotlivé strany vlastně příliš neliší, ale zejména o ta zahraniční, která mohou radikálně proměnit a ovlivnit naše budoucí směřování.
Kdo chce remcat na EU s Orbánem a Ficem a kamarádit se s Ruskem? A kdo chce aktivně zlepšovat fungování EU a být stabilním, důvěryhodným partnerem pro okolní země?
To jsou otázky, které by nás měly zajímat. Ale nějaké kauzy? A takové, kde stát nikdo o žádné peníze neokradl? Jsou to kšeftíky, kde selhali jednotlivci a ne celé politické partaje.
Kauzy mě nechávají chladnou, to podstatné vidím jinde.
